Zoznam článkov autora Martin Náhlovský

Frank Castle (Thomas Jane) býval šťastný muž. Měl atraktivní a milou ženu… Měl hodného a hezkého synka… Měl perfektní rodiče… Měl smysl pro zákon… Měl toho zkrátka hodně a právě to "hodně" mu velkou měrou pomáhalo vypořádávat se dennodenně s úskalími nebezpečné práce agenta v přestrojení.

Tak si říkám, že Hollywood už zřejmě nadobro ztratil zájem o něco, čemu se říká „plnohodnotné rozvrstvení námětu“. Kdy filmaři ze zámoří konečně pochopí, že k vytvoření kvalitního pokračování nestačí jen tucty skvělých počítačových efektů a nekonečné omílání úspěšného základu?

Pokud se dobře pamatuju, film jako takový by měl být "za každých okolností" chápán jako umělecké dílo, byť se může přihodit, že svého konzumenta kolikrát neosloví. V prvé řadě je třeba ocenit snahu tvůrců vytvořit hodnotný výsledek a najít v jeho okénkách nepřímo řečenou myšlenku.

Akčních detektivek s dvojicí různorodých hlavních hrdinů bylo natočeno již dost a stěží bychom je spočítali na prstech jedné ruky. Smrtonosná zbraň, Křižovatka smrti, Showtime, Mizerové a hromada nejrůznějších dvojek, trojek, méně častěji už čtyřek. Skutečnost, že se v Hollywoodu takovéto téma neustálé omílá, není ničím podivuhodným, obzvláště přihlédneme-li k vysoké divácké oblibě a hlavně ke komerčním úspěchům zmíněních titulů.

Dámy a pánové, Sam Raimi to dokázal - překročil svůj vlastní stín (a že byl sáhodlouhý) a natočil pokračování, za nějž by se nemusel stydět ani James Cameron křížený se Stevenem Spielbergem. Nehledě na to, provedl ještě něco, co se obzvlášť ve filmovém průmyslu zpravidla nevyplácí - vstoupil podruhé do téže řeky.

Kdyby se dělala anketa, jejímž cílem by bylo poodhalit jméno osoby, která nejvíce nenávidí Spojené státy americké, zřejmě bychom se dočkali nečekaného výsledku. Nevyhrál by ji totiž Usama bin Aladin, ani Saddám Husajn, ale někdo, kdo je v zámoří, resp. v jeho filmových vodách poměrně vážen.

Čtyři roky uběhly jako voda a sympatický zelený zlobr s obličejovými rysy typickými pro Arnolda Schwarzeneggera dorazil v toužebně očekávaném pokračování i do českých kin. Zatímco jednička proplula tuzemskými sály vcelku nenápadně a její zisky nedosáhly zas takových rozměrů, jak se možná předpokládalo, dvojka si již díky slávě vydobyté prvním dílem na pultech videopůjčoven a DVD vynutila postavení naprosto jiné.

Když tak přemýšlím, existuje už jen málo filmových žánrů, které by Bruce Willis nezkusil (napadá mě jenom erotika a porno). Herec, kterého jsme měli ještě před nějakými těmi deseti lety zaškatulkovaného jako poldu, v jehož případě je pudový strach silně potlačován snahou vymýtit všechny teroristy a zlotřilé kumpány.

Tak jsem zase jednou doplatil na svou důvěru v názory jiných. Když jsem se poprvé dozvěděl o filmu Ztraceno v překladu, nepřisoudil jsem mu příliš ambicí na úspěch (tzv. jsem jej odvrhl hnusným předsudkovým způsobem, což praktikuji velice málokdy).

Stává se to již jakousi tradicí, že většinu svých posledních článků neplodím ve svém osobním volnu, kterého mám - upřímně řečeno - skutečně málo, ale na úkor školní výuky. A když už ne, tak na úkor nočního spánku. Recenzi na Matrix Revolutions jsem spisoval o půlnoci...

Už je mi i blbé o tom psát, ale mám takový pocit, jako kdybych stále častěji chodil do kina na filmy, jejichž společným rysem je rozporuplnost. Ono je jednoduché psát recenzi na Pána prstenů, protože je jasné, že se bude většině divákům líbit, ale co takový Matrix Reloaded, notabene Matrix Revolutions? Anebo Scary Movie 3 či Texaský masakr motorovou pilou?

Abych se přiznal, první dva díly Scary Movie mě nějak moc nevzaly. Zatímco jedničku jsem ještě jakžtakž snesl (pár fórů mě tam rozesmálo), tak dvojku už nikoliv, a to proto, že byla předvídatelnější a komerčnější než jakýkoli jiný titul natočený za účelem vydělání dalších peněz. Na Scary Movie 3 jsem se přesto těšil.

Není tomu dávno, co jsme si s mým otcem sedli u piva a "debatovali" na téma život. Přestože naše posezení mělo výlučně charakter "učňovský" (plný rad do života), nemohu říci, že by mi tato zkušenost NÌCO nedala. Zvláště otcův výrok převzatý z úst jisté slavné osobnosti (na jejíž jméno si teď nemůžu vzpomenout) považuji za skutečně přínosný. Podle něj je totiž obrovskou škodou, že člověk nemůže žít dva životy. Jeden na zkoušku a druhý na ostro.

Člověk by řekl, že film, ve kterém se interpretují hlášky typu "kotouly se dělají ve snímcích Johna Woo, ne ve skutečnosti" a v němž jsou veškeré postupy řádně promyšleny a skrz naskrz propleteny mobilní komunikací "orel volá mloka", bude setsakramentsky klást důraz na realističnost a pečlivé vykreslení ostrého prostředí losangeleské policie.

Peter Jackson je pan režisér. Tedy, aby nedošlo k omylu - Pan Režisér s velkým P a R. Když před pěti lety rozhodlo studio New Line Cinema o tom, že literární trilogii Pán prstenů převede na filmové plátno právě Peter Jackson, muž, který...