Hledá se Nemo

Stává se to již jakousi tradicí, že většinu svých posledních článků neplodím ve svém osobním volnu, kterého mám - upřímně řečeno - skutečně málo, ale na úkor školní výuky. A když už ne, tak na úkor nočního spánku. Recenzi na Matrix Revolutions jsem spisoval o půlnoci, načež dopisoval ve škole během informatiky, kritiku na S.W.A.T. jsem vytvářel v době, kdy mí spolužáci písemně opakovali tématický okruh třetího ročníku, a tento článek… článek o filmu Hledá se Nemo píši v době, kdy bych měl na školním počítači dokončovat projekt hotelového domu. Ano, máte pravdu, jsem divnej…

#pic1#

Nyní však k filmu samotnému. Dítko filmového studia Pixar, pracujícího již pod taktovkou Walta Disneyho, je jedním z těch titulů, které nejsou výhradně určeny pro diváky té či oné věkové kategorie. Ostatně jako každý jiný animák z poslední doby, který spatřil světlo světa v útrobách moderních počítačů, i snímek Hledá se Nemo pobaví jak osmileté dítě, tak šedesátiletou babičku. Asi bych ze sebe jen těžko soukal důvody, proč tomu tak je, proč jsou animované pohádky úspěšnější a koneckonců i trefnější a poutavější než ty klasické - ručně kreslené. Že by ona příčina tkvěla v přístupu tvůrců ke zpracovávanému námětu, anebo v přeci jen příjemnějším trojrozměrném provedení? Asi ano… něco pravdy na tom bude - jinak si nedokážu vysvětlit komerční propady posledních kreslených disneyovek (Lilo & Stitch, Atlantida).

Studio Pixar má na poli animovaného filmu výsadní postavení - vždyť jen jeho poslední čtyři snímky stačily vydělat přes 1,7 miliardy dolarů. Přesto bych se hodně přel s autory článků, v nichž je tvrzeno, že jestliže někdo umí ty nejlepší počítačové pohádky, jsou to právě Pixaři. Všichni přece dobře víme, že nic není dokonalé - vše má své chyby a pihy na kráse. Jiné to není ani v případě animovaných příběhů. Kdybychom je měli posuzovat jako samostatné celky, pak by zmíněná absolutoria byla zřejmě na místě, ale jestliže je kritika založena na vzájemném porovnání děl vzniklých v daném žánru, je třeba trochu přitlačit na pilu. Postup, kterým se většina našich kritiků řídí doposud, mohu opodstatnit jen tím, že se stále nacházíme v době, kdy se animáky teprve rozvíjejí. Jsem si jist, že až jimi budeme obklopeni ze všech stran (tak jako v osmdesátých letech akčními tituly), nebudeme už snímky s počítačovými figurkami rozlišovat na skvělé a skvělé, nýbrž na skvělé, dobré, slabší a horší…

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že Nema budu hodnotit poněkud přísněji než předešlé animáky (navzdory vysokému technickému zpracování, nápaditosti a dojemnosti), a proto se hned neděste a nenabývejte mylných dojmů a předsudků. Následující odstavce se přeci jen zaobírají záležitostmi náležícími do přihrádky "Mistra Šťourala" a jejich cílem je odůvodnit, proč není Nemo nejlepší, ale "jen" lepší animovanou pohádkou.

#pic2#

Ač se v případě Nema investice české stokoruny za vstup do kina vyplatí, zřejmě by bylo vhodné jeho potenciálním návštěvníkům připomenout, ať se rozhodně netěší na film, jehož příběh bude nabouráván veselými eskapádami zásobujícího se hlodavce. Žádnou Dobu ledovou či parodii Shreka nečekejte. Pixaři se neodhodlávají k "výraznějším" inovačním zásahům ve stylu vyprávění - dá se říci, že se drží v mezích rodinné zábavy, která nikoho neurazí. Jestliže se vám líbili Příšerky, s.r.o., pak není co řešit a lze z devadesáti pěti procent předpokládat, že se stejného uspokojení dočkáte i u Nema, upřednostňujícího na vlas stejnou taktiku boje. Pakliže však srdcem tíhnete spíše k Době ledové a přelomovému Shrekovi, nemohu vám zaručit, že vám po konzumaci Rybiček, s.r.o. nezůstane v ústech poněkud zvláštní chuť. Záměrně nepíšu, že pachuť, protože nepředpokládám, že by byl někdo touto pohádkou vyloženě rozhořčen.

A musím zdůraznit, že nemluvím pouze za sebe, ale také za své známé, kteří měli možnost Nema zhlédnout společně se mnou. Což o to, že Pixaři vytvořili zřejmě graficky nejpropracovanější a barevně nejbohatší animovaný snímek (provedení vody a hladiny je úžasné, stejně jako celý vodní svět obydlený nejrůznějšími rybičkami), když jejich dílu chybí něco, co sám nedokážu pořádně popsat. Asi jsem čekal něco víc než jen soustředění se na vztah mezi otcem a dítětem. Hlavní problém Nema totiž spočívá v tom, že tvůrci občas ignorují vedlejší citové záležitosti a vztahy mezi hrdiny v popředí a v pozadí (věřím, že nejsem jediný, kdo si po celou dobu stopáže přál, aby to mezi Marlinem a Dory alespoň na chvíli zajiskřilo). Za určitý "nedostatek" považuji rovněž to, že se ve snímku prakticky nevyskytuje žádný fór "výbušnějšího" charakteru (neplatí pro děti mladší deseti let). Všechny vtipné situace (rybička s krátkodobou pamětí, žraloci-vegetariáni) jsou rázu spíše intelektuálního, nežli ztřeštěného. Jinými slovy: vertikální úroveň "nemovského" humoru zůstává hluboko pod "zářezem" učiněným Dobou ledovou.

#pic3#

Citelná je dále i absence jakéhosi (ne)čekaného obratu. Pamatujete si na Shreka? Taky jste si přáli, aby se Fiona a Zlobr dali dohromady, ale moc jste tomu nevěřili? A co Doba ledová a šavlozubý tygr, u něhož jsme si také nemohli být dvakrát jistí jeho úmysly? Právě takové "citové zadostiučinění" Pixaři opomenuli (ostatně jako v Příšerkách)! Příběh Nema je přímočarý a ke šťastnému konci směřuje cestou rovnou, čistou a zřetelně vyšlapanou. Ani na okamžik divák nepochybuje, že vše dopadne tak, jak si přeje. A to je škoda…

Závěr je nasnadě. Přestože Nemo nenaplnil má vysoká očekávání, i tento výsledek mu s přehledem a s velikou rezervou zajistil třetí místo v mém osobním žebříčku nejlepších animáků (1. Shrek, 2. Doba ledová). Sice měl navíc a já si od něj sliboval "bžundu" jako hrom, ale takový je už život a s tím se musíme smířit. Pamatujte, NOTHING IS PERFECT.