Poslední samuraj

Už je mi i blbé o tom psát, ale mám takový pocit, jako kdybych stále častěji chodil do kina na filmy, jejichž společným rysem je rozporuplnost. Ono je jednoduché psát recenzi na Pána prstenů, protože je jasné, že se bude většině divákům líbit, ale co takový Matrix Reloaded, notabene Matrix Revolutions? Anebo Scary Movie 3 či Texaský masakr motorovou pilou? V těchto situacích to má kritik opravdu těžké - sám se totiž ocitá na rozpůlené rovině a musí se rozhodnout, na čí stranu se vlastně přikloní. Má přijmout nadsázku, vykašlat se na něco jako "rozum" a nechat se unášet na vlně naivity, anebo přistoupit ke snímku skutečně tvrdě a zvážit jeho kvalitu s přihlédnutím k množství v něm nastřádaných nelogičností a nedotažeností? Jak jste zajisté pochopili, podobným typem filmu je i Poslední samuraj, který ač v sobě nekloubí hromadu hloupostí, působí dojmem jisté "nedovařenosti".

#pic1#

Jednu výhodu však Poslední samuraj má. A to takovou, že jen v minimu případech klesne v očích divákových pod hranici průměrnosti. Edward Zwick nenatočil bůhvíjakou slátaninu, ale co je také nutné zdůraznit, ani žádný revoluční titul, který by vám utkvěl na dlouhou dobu v paměti.

Zápletka filmu je úzce svázána s jiným snímkem, přesněji s titulem, který uspěl na předávání Oscarů 1991. Jedná se o Tanec s vlky - western o vojenském přeběhlíkovi, jenž se z pozvolna sžívá s indiánskou komunitou a její kulturou. Poslední samuraj prezentuje po příběhové stránce to samé v bleděmodrém. Jeho hrdinou je rovněž voják americké armády, který měl tu smůlu a zažil válečnou vřavu z té nejhorší pozice a jenž se také nechá obloudit křišťálově průzračnou životní filosofií svého protivníka. Tím mužem je Nathan Algren, chlapík, jenž se koupe ve whisky častěji než strýček Skrblík ve svých penězích, a který přijímá lukrativní nabídku ohledně zmodernizování a celkového zkvalitnění japonské armády.

Cruiseův Algren si tedy hned v úvodu balí kufry a vyráží na dálný východ. To však ještě netuší, jaká práce ho zde čeká. Japonští vojáci jsou totiž v používání střelných zbraní dřevěnější než Pinochio, a aniž by je Nathan stačil naučit mířit alespoň správným směrem, přichází na řadu první konflikt s místními samuraji. Algren sic protestuje, seč mu hlasivky stačí, ale ani menší epizodka s vystrašeným Japoncem, neschopným v kritické situaci nabít, jeho nadřízené nepřesvědčuje. Rozkaz je jasný: musí neprodleně posbírat své muže a vyrazit do bitvy.

#pic2#

Jak se celá situace vyhrotí, je asi zřejmé. Algrenovo vojsko tvrdě narazí, v měření sil s "divošsky" žijícími samuraji prohraje na celé čáře a až na jednoho muže padne. Tím jediným přeživším se stává k "překvapení" všech kapitán Algren, který si život doslova a do písmene vybojuje (před zrakem nečinně přihlížejícího vůdce zabije asi sedm "těžkoděnců"). V této chvíli se film stává skoro zaměnitelným s Tancem s vlky. Nathan se ocitá v zajetí a je donucen přečkat zimu v táboře samurajů. Algren, přestože s touto situací zprvu nesouhlasí, brzy prolomí svůj odpor a počne pomalu studovat život svého někdejšího soka. Uplyne několik dní a Nathan si uvědomí, že je samurajem nejen tělem, ale také duší…

Příběh Posledního samuraje nenabízí vskutku nic, co bychom už někde jinde neviděli. Ačkoliv by se mohlo zdát, že právě zápletka bude tou hlavní příčinou rozporuplného výsledku, skutečnost je trochu jiná. Opticky jednodušší dějová linie umožňuje režisérovi řádně prokreslit jednotlivé charaktery a zejména pak přiblížit divákovi samurajskou kulturu a způsob, jakým tito lidé vnímají své bytí pod sluncem. V této fázi, kdy Algren poznává, ztrácí nevraživost vůči svému "nepříteli", je snímek nejsilnější. Tři čtvrtiny filmu lze hodnotit poměrně vysoko, avšak v momentě, kdy nadejde klíčový okamžik rozhodující bitvy, se příběh stává až nepochopitelně uspěchaným a v určitých momentech i neskutečně naivním.

Důvody tohoto propadu nelze hledat nikde jinde než ve scénáři a v samotné délce snímku. Je škodou, že scénáristé nevymezili ve svém díle více prostoru pro vykreslení a pečlivější zdůvodnění těch či oněch radikálních kroků a zvratů, kterých je v ději více než dost. Režisérem zprvu pitvaná Algrenova závislost na alkoholu, politická situace v Japonsku a Císařův sen o sjednoceném národu, chvíle, které předcházejí finálové vřavě, či samotná pointa příběhu filosofující na základě myšlenek J. J. Rousseaua… To vše jsou pro mne dost podstatné věci, kterým bych osobně věnoval na plátně více než jen dvě-tři scény a pár dialogů do větru. Budu se opakovat, ale lituji toho, že snímek netrvá o nějakou tu minutku déle. Přeci jen, film by se tak stal ucelenějším, pochopitelnějším a koneckonců i lépe hodnoceným.

#pic3#

A co se týče "nového Cruise", tak ten je nový asi jako moje zimní bunda, kterou už nosím čtvrtým rokem (samozřejmě ne nepřetržitě). Sympatický Tom odvádí svůj tradiční standard - neoslní jako v Magnolii, ale ani nezklame. Netradiční je snad pouze jeho vzhled. Cruise má po celou dobu zarostlou tvář od ucha k uchu a jeho novou visáž ještě umocňují delší mastné vlasy a mírně zarostlé obočí. Poslední samuraj je navíc zvláštní i tím, že se nestaví zády k ostatním hercům. Jak jsem již jednou napsal, Zwick využívá jednoduchosti zápletky a snaží se divákovi přiblížit i jinou postavu, nežli tu Cruiseovu. To platí hlavně pro samuraje Kacumota v podání vynikající Kena Watanabeho, který oplývá přinejmenším stejnou porcí charismatu jako "náš Tom" (nemluvně o jeho přitažlivě strojové angličtině).

Blíží se závěr mé recenze a já jsem stále na pochybách. Mé rozpaky se ani tak netýkají toho, komu bych měl film doporučit (především romanticky založeným osobám, příznivci akce spokojeni nebudou, neboť se snímek zaobírá zcela jinou problematikou), jako spíše výsledného hodnocení. Jako maximum vidím osmdesát bodů (výše jít nehodlám) a jako minimum šedesát.

No… nebudu chodit okolo horké kaše, takže učiním kompromis, obě hodnoty sečtu, vydělím je dvěma a dám Samurajovi sedmdesátku. Co vy na to?

P.S.: Vydáte-li se na Samuraje do dobře ozvučeného kina s velkým plátnem, kde nejlépe oceníte "novozélandskou" výpravu a bitvy doprovázené krásnou hudbou, pak si k výslednému hodnocení připočtěte dalších deset bodů.