Pán prstenů: Návrat krále

Recenzi na Dvě věže jsem začínal slovy "Peter Jackson je Bůh", takže abych se neopakoval, tentokráte nastartuji úplně jinak.

#pic1#

Peter Jackson je pan režisér. Tedy, aby nedošlo k omylu - Pan Režisér s velkým P a R. Když před pěti lety rozhodlo studio New Line Cinema o tom, že literární trilogii Pán prstenů převede na filmové plátno právě Peter Jackson, muž, který se zapsal do podvědomí řady diváků jako strůjce hyperkrvavých latexových hororů, kdekdo se chytal za hlavu a většina lidí se shodla na tom, že onomu nenápadnému zavalitému muži s plnovousem na tváři byl svěřen vpravdě nadlidský úkol. A ono se nebylo čemu divit. Na světě se totiž najde jen málo knižních děl, které by měly mezi lidmi takovou čtenářskou základnu jako právě Tolkienův LOTR (vyjma Heryho Potěra). Navíc je všeobecně známo, že čím je větší skupina fandů, tím náročnější jsou požadavky ze strany veřejnosti v souvislosti s adaptováním na filmové plátno. Abych se popravdě přiznal, věřím si v lecčems, ale být před oněmi pěti lety na Jacksonově místě já, vyhořel bych jako Karlštějn a místo kultovní trilogie by zde dnes bylo něco diametrálně odlišného.

Naštěstí Peter Jackson (neplést si s Michaelem Jacksonem) není Já, ale ani žádný extrémní troškař (neplést si s Troškou), a proto Pán prstenů dopadl přesně tak, jak si všichni přáli, a nikoliv tak, jak mnozí očekávali. Opravdu… když se nyní za celou trilogií sentimentálně ohlédnu, musím po x-té zakroutit nevěřícně hlavou. Tohle však není sen. Tohle je skutečnost. Jackson to dokázal - dokázal splnit onen nadlidský úkol a zapsal se nesmazatelným písmem do stránek filmové historie. Ostatně, byli-li bychom trochu více prozíravější, došlo by nám to už před premiérou Společenstva prstenu. Kdo jiný by toto břímě měl nésti, nežli chlapík, jemuž se v branži přezdívá "Hobit"? Kdo jiný, nežli ten, který byl v předloze pověřen zdánlivě nemožným, a tedy zničením prstenu moci??? Ačkoliv netvrdím, že by celou trilogii nemohl zrežírovat někdo jiný, v žádném případě si nedokážu představit, že by to mohlo dopadnout ještě lépe.

Je konec. Je dobojováno. Síly zla jsou zažehnány.

Zní to smutně a k tomu všemu ještě neuvěřitelně, ale je to tak. Když jsem na počátku roku 2002 zhlédl v kině Společenstvo prstenu, byl jsem nadšen, ale také zklamán. Zklamán kvůli toho, že musím celý rok čekat na to, až do potemnělého sálu vklouzne díl druhý. Pamatuji se na to velice živě - tehdy jsem celou situaci okolo prodlev mezi jednotlivými částmi okomentoval slovy: "Tohle nevydržím! Ta doba mě zničí!" Jenomže jsem se mýlil, onen rok uběhl jako voda a celý následující rovněž. Když jsem včera odcházel z projekce Návratu krále, říkal jsem si již něco naprosto jiného: "Proč to skončilo tak brzy?!"

Zároveň je smutné i to, že ani takový trhák jako třetí díl Pána prstenů mě nedokázal přilákat do kina dříve než patnáct dní po své premiéře. Nevím, čím to, ale každopádně se za to stydím. A potěší-li vás to, věřte, že jsem byl za tuto "urážku filmového průmyslu" i náležitě potrestán. Jako člověk, který Návrat krále nečetl a který nechtěl být seznámen s jeho koncem dříve než po vlastní zkušenosti se snímkem, jsem si protrpěl dva týdny plného teroru. Jistě si dokážete představit, jaké to je, když jedete tramvají a dva týpci stojící vedle vás se hlasitě baví na téma "Jaký je tvůj názor na Comeback Kinga?". A co potom taková škola, třída plná spolužáků a kamarádi, kteří ví, že vy "nechcete", a proto vás schválně tyranizují?! Za to, že jsem všechny podobné ataky a citová vydírání ustál, aniž by mi bylo prozrazeno, komu bude na plátně zkřiven vlásek a komu zase zlomen nehet, mohu být vděčen své výborné taktice (taktice nazvané "Zlatý slavík"). Vždy, když jsem ve své bezprostřední blízkosti zaslechl slova jako "Pán prstenů, Návrat krále, Frodo, Prsten či Honza Nykl" ihned jsem si prsty ucpal uši, zavřel oči a začal si nahlas zpívat píseň "Já na to mám".

#pic2#

Jaký je samotný film?

Tak na tuhle otázku existuje jednoduchá odpověď. Návrat krále je megavýpravnou podívanou a zároveň nejlepším možným završením vysoce nadprůměrné trilogie. Je k nevíře, jaký pokrok učinili filmaři oproti minulému dílu. Stupňující se velkolepost jednotlivých scén je v Králi nasměrována do samotného extrému. Nedokážu si představit, že by mohli tvůrci zajít ještě dále. Tuhle misi by nezvládl ani Ethan Hunt, špion IMF, který se pro podobně nemožné úkoly narodil. I takové Dvě věže, které jsem ještě před rokem hodnotil jako absolutní maximum ve svém žánru, působí vedle třetí části (co se týče velkoleposti) jen jako jakési (to je spojení :-)) plivnutí do louže.

Ať si říká, kdo chce, co chce, největší předností Návratu krále jsou bitvy a rovněž Frodovo setkání s přerostlou tarantulí Odulou. Zatímco prostřednictvím prvně jmenovaného esa jsou divákovy oční bulvy vystaveny něčemu tak megalomanskému, že tomu lze jen stěží uvěřit, v případě scén s osminohým pojídačem skřetů hraje prim velmi realistické ztvárnění. Zřejmě nejpropracovanější a nejvíce dechberoucí je bitva u Minas Tirith, kde se střetávají desetitisícová vojska skřetů s posledními zbytky armády lidí a živých neživých. Dění na plátně se v tu chvíli stává hotovou pastvou pro oči. Kamera si vesele poletuje vzduchem, snímá válečnou vřavu z nejrůznějších pozic a do toho všeho je vklíněná potřebná dávka patriotismu a patetičnosti, bez níž by se snímek, a to si otevřeně přiznejme, nemohl obejít. Souboj s Odulou, jejíž provedení doslova vyráží dech, pak představuje něco ze zcela jiného soudku. Troufám si tvrdit, že se jedná o jednu z nejnapínavějších scén celé trilogie (to víte, nestává se mi často, že by mě snímek vtáhl do děje natolik, aby se mi samým napětím zpotily ruce).

Někde jsem se dočetl, že technické zpracování posledního Pána prstenů mírně pokulhává za svou konkurencí… No nevím, nevím. Triky jsou naprosto skvělé, výprava je velkolepá a pak je tu postava Gluma, který hraje přesvědčivěji než polovina hollywoodských hvězd. A vůbec! Všichni herci představující ústřední hrdiny či postavy, které do vývoje nějakým zásadním způsobem promluví, hrají tzv. na doraz. Režisér Jackson má navíc jednu velkou schopnost, kterou by mu mohla většina jiných režisérů závidět. Tam, kde se jiní (a třeba zkušenější) filmaři spolehnou na pouhé, byť snaživě zahrané, odříkání dialogů ze scénáře, ždíme náš Hobit ze zdánlivě normálního a všedního obrovské dávky dojemnosti, vědomě útočí na city a k tomu všemu ještě zahlcuje diváka nejrůznějšími dojmy. Samozřejmě, že se ani tentokrát nevyhneme takovým hláškám jako "půjdeme do bitvy, přestože ji prohrajeme", ale co? To k takovému filmu přece patří!

Snímek, jehož stopáž se pohybuje okolo tří a půl hodin, by se dal rozdělit na dvě části, stejně tak by se dali přeskupit hrdinové na postu "nejvýraznější" postavy (do popředí se dostává dříve nenápadný Samvěd Křepelka). První polovina filmu se nese v poněkud klidnějším tempu a pro diváka těšícího se na mocné dvouhodinové finále představuje tento nádech občas nudnou (ale také nutnou) výplň mezi bitvami u Helmova žlebu a Minas Tirith. Závěr Návratu krále je však natolik dojemný a nevyzpytatelný, že i tento neduh lze hned vzápětí odbýt ledabylým mávnutím rukou. Jak jsem již jednou napsal, Jackson je Bůh, a pokud nedostane Oscara za nejlepší režii ani na třetí pokus, bude to strašně nespravedlivé a přestanu akademii uznávat.

#pic3#

Pár slov závěrem

Recenzovat Návrat krále, to je jako, kdybych vám vysvětloval, co je to voda a k čemu slouží. Je to jako vypovídat o něčem, co je nám důvěrně známé. Jsem přesvědčen, že každý, kdo propadl oběma předcházejícím dílům, musí být zarytě utvrzen v názoru, že stejně tak krásná bude i část třetí. Stejně tak velkolepá, stejně tak dojemná. A že první dva filmy nasadily laťku zatraceně vysoko? Pche… A kde je psáno, že Návrat krále nemůže tuto hranici posunout ještě dále? Jinými slovy: poslední útržek Tolkienovy fantazie ne že vidět můžete, ale musíte! Jasných 100%!!!

P.S.: A na závěr osobní přiznání: učinil jsem rázné rozhodnutí. Nechám si narůst dlouhé vlasy, koupím si natáčky a přestanu nosit boty. Už od zítřka! Takže mi držte palce (na rukou), ať mám na chodidlech co nejméně puchýřů.

#tab#