Shrek 2

Čtyři roky uběhly jako voda a sympatický zelený zlobr s obličejovými rysy typickými pro Arnolda Schwarzeneggera dorazil v toužebně očekávaném pokračování i do českých kin. Zatímco jednička proplula tuzemskými sály vcelku nenápadně a její zisky nedosáhly zas takových rozměrů, jak se možná předpokládalo, dvojka si již díky slávě vydobyté prvním dílem na pultech videopůjčoven a DVD vynutila postavení naprosto jiné. Jeden z nejočekávanějších filmů letošního léta, ba vůbec celého roku - to je docela slušná vizitka pro snímek, kde nehrají žádní skuteční herci a kde je hlavním hrdinou "hnusná příšera".

#pic1#

Příběh druhého Shreka navazuje velmi těsně na konec úvodního dílu. V rychlém tempu a za doprovodu rytmické hudby jsme nejprve seznámeni s líbánky zlobřího párečku, pak již následuje návrat domů - příchod do krásného a smradem neutuchajícího močálu. Sotva si však Fiona se Shrekem najdou chvilku soukromí k tomu, aby navázali tam, kde posledně skončili, přeruší je nejdříve otravný osel, jenž si ne a ne připustit své postavení pátého kola u vozu, a pak i příjezd královské skupiny, která si to štrádovala přes celou polokouli jenom proto, aby oba novomanžele pozvala na velikánskou oslavu.

Celá situace se začne pozvolna přiostřovat, když vyjde najevo, že to celé mají za lubem rodiče Fiony - král a královna z království "Na míle daleko". V té chvíli se staneme svědky i premiérové hádky mezi Shrekem a jeho jindy nesvárlivou chotí, která se však hned záhy užehlí - to když se chytrým střihem přeneseme o několik hodin dále. Pak už se všichni tři hrdinové, včetně "hubu-nedržícího" oslíka, pakují a připravují na druhou "svatební" cestu. A že se bude nač těšit, o tom nepochybujte ani náhodou...

#pic2#

Základní příběhový propletenec nového Shreka je poměrně jednoduchý, nicméně z hlediska šťastného konce první části velice lišácký (i když poslední třetina snímku je originální až až). Střet nekultitovaného Shreka a Fiony, která se manželovým výstřelkům velmi rychle přizpůsobuje (grgání u večeře, prdění v bahenní lázni apod.), s královskými rodiči (ne nepodobnými těm ze známé komedie Fotr je lotr) je po všech stránkách zajímavý, byť už byl na plátně a v TV tolikrát omlet, a nabízí odrazový můstek pro celou řadu komických situací. Musím ovšem dodat, že komičnost většiny takovýchto scén, nevyplývá z toho, co ústřední hrdinové vypouštějí ze svých úst, ale z toho, co u toho konají, popř. za jakých okolností jsou jejich dialogy podány. Právě v tomto aspektu projevují tvůrci Shreka neskutečnou kreativitu a zářným důkazem toho budiž scéna, kde se všech pět hlavních hrdinů sejde u uvítací večeře.

Samotná zápletka, ač rozhodně nenudí, přináší po vzoru nedávno uvedeného animáku Hledá se Nemo nešvar zvaný "předvídatelnost". Pravda, takové děti budou určitě vrnět blahem, ale odrostlejší diváci se po celou dobu promítání nezbaví pocitu, že tomu novému Shrekovi prostě něco chybí. A i když je druhá část velkolepější, barevnější a možná i vtipnější, co se týče parodování známých hraných filmů (Vetřelec, Pán prstenů, Matrix, Malá mořská víla atd.), chybí taková ta třešnička na dortu, díky níž by byl definitivně uvržen stín na veškerou konkurenci. Zatímco jednička byla napsána takovým způsobem, že jste vlastně do poslední pětiminutovky netušili, jak se celý příběh vyvrbí (vyjma ryze optimistických povah), dvojka si to "sere" ke zdárnému konci tak, že ani zmatené poletování kouzelné hůlky vzduchem a ručička blížící se kvapem k číslici "XII" nepřinutí diváka alespoň na zlomek vteřiny zaváhat (možná to zapříčinili i samotní tvůrci, když se před premiérou nechali slyšet, že Shrek bude mít minimálně ještě další dva díly). A to je, troufám si tvrdit, zásadní rozdíl oproti prvnímu filmu, který dodnes považuji za to nejlepší, co bylo v daném žánru natočeno.

#pic3#

Abych ovšem nekritizoval jenom ve zlém, musím pochválit i způsob, jakým byly ztvárněny všechny postavičky. Zatímco Shrek vypadá pořád jako zlobr, s nímž se není radno pouštět do hádky a jehož smysl pro humor se projeví snad v jedné jediné scéně (to když se vloupe do továrny na výrobu kouzelných lektvarů), takový Osel je prostě… no prostě k sežrání. Hubu nezavře, i kdybyste mu ji přelepili kobercovou páskou, a pak ta jeho přecitlivělost a schopnost přivolávat smrt i za normální bouřky… to jsou prostě lahůdky pro diváka, který nezanevře na "kreslárny" typu Tom a Jerry či Looney Toones. Hotovým protikladem je Fiona, která se drží pěkně při okraji, ke slovním průjmům se příliš nemá a po většinu stopáže zastává "funkci" jakési Popelky mixované s Šípkovou Růženkou. Podobně, chápejte po stránce vtipnosti, by se dali zhodnotit i oba královští rodiče, a tak jako plnohodnotný konkurent pro Oslíka přichází v úvahu pouze Kocour v botách, zvířátko klamoucí svými kukadly, které zde hraje podobnou roli jako šavlozubý tygr v Době ledové.

Blíží se závěr mé recenze a já jsem stále na vážkách… Kdyby nebyly mé sympatie vůči prvnímu dílu natolik veliké, zřejmě bych dal filmu - stejně jako Nemovi - pětaosmdesátku a následnou noc bych spal jako zabitý, nijak nevyrušován hlasem svého svědomí. Jenomže nemohu. Jednou budu zkrátka nespravedlivý, a ač vím, že v následujících dnech oka příliš nezamhouřím, zatnu zuby a udělím podruhé v tomto měsíci devadesátku. A to je moje poslední slovo :-) !!!