The Punisher

Frank Castle (Thomas Jane) býval šťastný muž. Měl atraktivní a milou ženu… Měl hodného a hezkého synka… Měl perfektní rodiče… Měl smysl pro zákon… Měl toho zkrátka hodně a právě to "hodně" mu velkou měrou pomáhalo vypořádávat se dennodenně s úskalími nebezpečné práce agenta v přestrojení. Jednoho dne ale nastal ve Frankově růžově se odvíjejícím životě nenadálý zkrat a on to všechno výše zmíněné rychle ztratil.

#pic1#

Nyní je Castle tak trošku jiný. Jezdí v černém autě s neprůstřelnými štíty, častokrát se utápí v alkoholu a s touhou učinit své svědomí čistějším zabíjí ty, kteří mu před pěti měsíci vyvraždili blízké příbuzenstvo. Jak sám říká, on již není tím, kým býval, protože ten "starý-dobrý" Frank Castle zemřel společně se svými blízkými na prosluněné pláži… A přestože v něm zůstaly veškeré vzpomínky, svaly má napumpovanější než kdykoliv předtím a jeho nové jméno zní PUNISHER!

Od premiéry druhého Spider-Mana neuběhly ani dva měsíce a už tu máme další komiksovou adaptaci z bohaté marvelovské líhně. A i tentokrát se jedná o dílo, které se od těch ostatních výrazně liší. Punisher není o žádném hyper-zeleném obrovi či o teenegarovi, kterého v laborce pokouše radioaktivní pavouček. Kat, jak zní český název tohoto filmu, má velmi blízko k našemu reálnému světu, čímž mám na mysli to, že všechno, co se během jeho minut odehraje, by se ve skutečnosti mohlo opravdu udát (ne, opravdu nevěřím, že se mezi námi najde někdo takový, kdo ze svého zápěstí dokáže vystřelovat pavučinu :-)). Nicméně… abych byl jakožto kritik spravedlivý a slepě nepřilnul k pozitivním ohlasům mých kamarádů, tato spjatost s reálem je ale taky to poslední, co Punishera činí na první pohled zajímavým.

#pic2#

Zápletka snímku je totiž natolik sjetá, že kdyby měla podobu pneumatiky, rovnalo by se její použití totálnímu silničnímu hazardu. Tento aspekt má jedno velké plus a naopak i jedno velké mínus. Jednoznačným pozitivem budiž fakt, že se na Kata budou moci vypravit i lidé, kteří ke komiksové předloze vůbec nepřičichli, ááále ten příběh… řeknu vám, ten příběh… Byť je mi jasné, že kdyby se scénáristé odhodlali k výraznějšímu odklonu od originálu, spojoval by výsledný produkt s předlohou pouze samotný název, nemohu prostě opomenout způsob, jakým je zápletka odvyprávěna. Jinými slovy: msta neohrozitelného muže proti bezpráví byla na filmových plátnech promítnuta tolikrát, že i takový Michael Crichton by se musel setsakramentsky snažit, aby do dané tématiky vnesl něco nového. Punisher tak nenabízí nic, co bychom už někde jinde neviděli, nic, co by nám vyrazilo dech… No a když si k tomu připočteme totální předvídatelnost děje (i desetileté dítě brzy pochopí, která bije a pro koho dobije), zjistíme, že příběh nebude zcela jistě tím, co by mohlo Kata pozdvihnout nad ostatní komiksové bijáky.

Zásadní problém Kata však nespočívá ve zpracovávaném námětu, ale ve scénáři, jenž diváka nutí hodně pochybovat. Snímek jako by sestával ze dvou různých rovin - chvilku se tváří drsňácky a nekompromisně (scéna s vytrháváním piercingu), o pár chvil později máte pocit, že sledujete nějakou parodii (bitka s Rusem, jež nápadně připomíná Matrix a T3, či westernová přestřelka ve vestibulu). Což o to, kombinace dvou naprosto odlišných filmových žánrů, nemusí být vždy z hlediska kvality a atmosféry neprospěšná (viz Raimiho Spidey 2, kde jsou kromě humoru zřejmé i prvky romantiky), ale to pouze za předpokladu, že se látky ujmou zkušení tvůrci. Bohužel… Punisher nebyl zřejmě tvořen nikým takovým - nijak jinak si totiž nedokážu vysvětlit, jak je možné, aby byl finální pás poslepován dohromady tak násilným způsobem. A i když jsem někde četl jisté varování, že film se musí brát s obrovským nadhledem, já sám, byť jsem jako divák velice tolerantní, jsem kolikrát nevěřil svým vlastním uším a očím. Neříkám, že snímek o pomstě musí být vždy nutně temný a drsný až na půdu, ale pakliže se tvůrci rozhodnou injektovat do děje nějakou tu dávku nadsázky, musí tak učinit s určitým citem a navíc v rámci jistých hranic.

Nicméně, ať už je humor ve filmu jakkoli strávitelný, samotné schéma příběhového vývoje je nepochopitelně hloupé. Hrdinové se chovají nepravděpodobně, z úst se jim trousí věty, které byly psány snad v dvojkou v krvi (i když některé hlášky jsou skutečně cool), a vůbec… celé mi to přišlo nějaké divné, nedovařené a narychlo uplácané - včetně finiše, který je snad jedině vážně míněnou pasáží celého Punishera (společně s čistkou na pláži).

I proto se můžu jen stěží pustit do hereckých výkonů, neboť by to bylo vzhledem ke scénáři neadekvátní. Výplod dvojice Hensleigh & France nedává hercům přespříliš prostoru k vyniknutí - ve filmu prakticky neexistuje nikdo, kdo by oplýval alespoň trochou toho filmového života. Hlavní hrdina je nevýrazný (někdy mi dokonce přišlo, že mu nějaká msta leží u prd…), jeho sok, ač občas pěkně zaperlí, rovněž a to samé by se dalo říci i o zbytku hereckého ansáblu. Ze šedi průměru (což platí především pro chlapy) vystupuje snad jen postava Saintovy manželky. Její představitelka je totiž zatraceně sexy.

Sečteno a podtrženo, ač jsem nahoře psal, že se humorně laděné mstě nijak nebráním, Punisherovi by přeci jen více seděl temnější podtón a surovější pojetí. Vždyť předloha taková je a právě zásluhou toho slaví mezi odběrateli komiksů vysoký úspěch. Inu… těžko se mi to píše, ale Heinsleighův Kat selhal a zůstal v půli cesty za slibným výsledkem. A zamrzí to o to víc, protože tenhle snímek měl opravdu, ale opravdu silný potenciál.