Rune

Kde bolo, tam bolo, žil jeden hlavný hrdina Olaf (on sa v skutučnosti nevolá Olaf, ale ani za nič na svete mu neviem prísť na meno ;-). Už ako chlapca ho mali v jeho rodnej horskej dedinke veľmi radi. Veď to bol chlapec ako buk, aj dievky sa za ním pozerali. Inu, ale čo sa nestalo... Práve v deň jeho vikingských promócií (rozumej dospenie do formátu A2 - "ChlapAkoHora") sa udial akýsi útok na jeho rodnú viesku a stretli sa tak dve znepriatelené vikingské rodiny. Ako to už býva, ten "zlý" opäť použil podlé triky a tak sa stalo, že Olaf aj so svojimi kolegami skončili utopením po výbuchu ich lode. Samozrejme, nasledovala rabovačka ich dediny, vraždy ich rodín a podobné špinavosti. To nemohol nechať Olaf len tak a za pomoci boha Odina sa dostal z mokrého kómatu a prisahal pomstu.

Dúfam, že nemusím hovoriť za koho hrá hráč v tejto hre. Olaf je jednoducho taký ozembuch, ktorý v mladosti namiesto hrkálky používal kladívko na lámanie kostí. V deň keď hra vyšla som tomuto titulu nevenoval takmer žiadnu pozornosť, pretože ho nesprevádzala takmer žiadna reklamná kampaň a na Internete bolo len zopár obrázkov, ktoré hovorili za všetko. 3D Tomb Raider s kladivom ruke. No mýliť sa je ľudské a po zhliadnutí krabice v obchode som sa z dôvodu nedostatku kvalitných titulov odobral testovať dnes recenzovaný titul. Veľmi pekné intro, ktoré asi maximálne možne ťaží z možností Unreal enginu hráča na sto percent zavedie do deja. Takto vikingsky nažhavený sa takmer každý vrhne do boja proti čiernote, čo ohrozuje krajinu takmer pod Valhallou.

Pohľad na hlavného hrdinu sa koná v štýle Tomb Raider. Zaužívané a bezproblémové. Engine funguje na báze Unrealu, čo už rozhodne nieje žiadna novinka, ale dokáže ešte stále konkurovať skvostu ako je Quake3 Engine. Tak sa stane, že navštívite prekrásne exteriéry v horskej prírode a výhľad vám budú sťažovať len také elementy ako sneženie, či hmla. Taká romantická prechádzka zasneženou vikingskou dedinou sa však môže zmeniť veľmi rýchlo na červený kolotoč, keď sa na strechách zjavia prisluhovači toho "zlého uja". To už potom nepomôže nič iné, len zobrať do ruky nejaký ten obojručný meč, rozseknúť najbližšiemu príchodziemu štít a z otočky mu poštekliť chrbát až do kosti. V tom horšom prípade sa mu len zatmie pred očami a jeho fungovanie v hre skončí.V tom lepšom prípade sa jeho hlava nádherne oddelí od tela spôsobom, ktorý by vedeli popísať len majstri v hre "kolky". Nepriateľ totiž na isto uvidí ako pol metra pod jeho hlavou odpadáva jeho vlastné telo. To isté sa, samozrejme, môže stať aj vám a určite sa aj stane ak sa rozhodnete skúsiť to s touto hrou.

Boje sú značne netradičné, keďže v hre neexistuje ani jedna zbraň na diaľku. Doslova sa budete musieť brodiť s akoukoľvek sečnou zbraňou v potokoch krvi a oddelených končatín (miera zobrazovaného násilia sa dá nastaviť). Tak sa stretnete s tuctom zbraní pre jednu, či obe ruky. Samozrejme, ak si zbraň vyžaduje obe ruky, odpadá tým možnosť nosenia štítu, ktorý môžete používať rovnako aktívne ako samotnú zbraň. Zbrane sa neustále vylepšujú a zatiaľ čo z počiatku sa budete hrať len s akýmsi páratkom do zubov, neskôr sa do vašej moci dostane pravý vikingský obojručák, s ktorým budete doslova ladne tancovať a stínať hlavy kostrám (ono je to brutálne, ale tie oplzlosti inak nechcú zomrieť). Každá zbraň má navyše špeciálne použitie, ktoré si vyžaduje vlastniť špecifické množstvo veličiny menom Rune. Mäsiarsky efekt sa pri použití špeciálneho módu zbrane ešte zväčšuje a niektoré situácie je možné prežiť len na tento spôsob. Okrem ukazovateľa množstva Rune je na obrazovke aj ukazovateľ adrenalínu v krvi samotného Olafa. Ak súvisle za sebou posielate k "ladu a skladu" väčší počet nepriateľov, tak ukazovateľ stúpa. Ak dosiahne maxima, Olafovi zčervenajú oči, začne vykrikovať neslušné slová (nieže by som im rozumel, vikingsky zatiaľ neviem, no znie to dobre) a s väčšou efektivitou stínať nepriateľov. Rovnaký stav sa dá navodiť aj zobraním špeciálnych bonusov agresivity, ktoré sú roztrúsené po krajine.

Nepriatelia sú báseň sama o sebe. Z počiatku som mal dojem, že akosi predo mnou utiekli, pretože prvú pol hodinu som stretával len akési zakrslé kraby a ich väčšie mutácie. Jednoducho nič zábavné. Potom prišli vikingské verzie Impov z Dungeon Keepera, také malé škaredé koledujúce si o facku čepeľou. Začalo to byť zábavné a postupne sa stalo stínanie primitívnych záprdkov veľmi zábavným, pretože som sa snažil vždy vynájsť nový a nový spôsob popravenia týchto malých úšklebov. Samozrejme, neskôr obťažnosť ešte graduje a pravá správna obtiažnosť sa dosiahne až v poslednej tretine hry, pri nastavení strednej obtiažnosti. Stretnete sa tak s ostatnými vikingmi, upravenými kostrami, doternými trpaslíkmi a ďalšími stvoreniami pochybného pôvodu.

Zatiaľ to znie všetko výborne, ale poďme aj trochu kritizovať. Hardvérové nároky nie sú práve najmenšie. Ak nemáte grafickú kartu osadenú nejakým procesorom od 3Dfx, budete potrebovať výkonejší stroj. Tým myslím aspoň PII 400MHz. Čím vyššie, tým lepšie. S pamäťou je to tiež nahnuté, 64Mb stačí, ale 128Mb silne doporučujem. Takže asi tak. Unreal engine konštruovaný už pred šiestimi rokmi a čo všetko ešte dnes dosiahne, neuveriteľné však?

Poďme k ďalším mínusom. Hra je zábavná hlavne zo začiatku, pretože všetko je nové a je to teda logické. Ako však stále postupujete do hry, už to nieje také rúžové. Často som sa pristihol, že som len jednoducho zvedavý, čo sa skrýva za ďalším rohom. Je pravda, že príbeh je rozhodne exotický a pútavý, ale samotné herné spracovanie tomu neodpovedá. Ak som sa dostal náhodou do nejakej pasti, v ktorej sa neustále rojili nové a nové kostry, užíval som si tie momenty už len z dôvodu, že práve vtedy ma chytala pravá hráčka eufória napätia a bojov. Bohužiaľ, pri samotnom postupe hry už to také nie je a zaujímavejším sa stane už len samotný koniec hry. V hre sa vyskytne niekoľko logičností, tie však bude mať priemerný hráč zvládnuté do minúty. Takže môžeme pochybovať, o akomsi výskyte spomínaných "logičností". Tak sa vlastne dostanete do stavu, keď len plynule idete za nosom a takmer nič vás nezastaví (okrem pokročilej nočnej hodiny) a samozrejme samotného konca hry. Našťastie je Rune rozľahlé a asi o polovicu väčšie ako žánrovo podobný Heavy Metal FAKK2. Ten bol však graficky a herne viac sexy.

Zvuky sú prevedené na jednotku až na jednú výnimku. Príliž často sa v hre objavujú rovnaké výkriky jednotlivých nepriateľských vikingov. Čo dosť otravuje, na druhej strane mu potom s radosťou oddelíte hlavu od tela práve v oblasti hlasiviek. Ostatné zvuky sú veľmi dobre prevedené a prispievajú k samotnej atmosfére aj samotným škriekaním mučených obesencov/ukrižovancov a podobných nešťastlivcov. Hudba v hre takmer zaniká a zaznie len sporadicky, aby podfarbila nejakú filmovú sekvenciu, či významovo dôležitý postup.

Ja vám neviem. Neviem sa jednoznačne rozhodnúť, či áno a či nie. Hra sá hrá veľmi pohodlným spôsobom a takmer všetko je viac ako priemerné. No po čase aj to začne nudiť. Rozľahlosť to však môže na druhej strane vynahradiť a dodať hre tak punc "znovupoužiteľnosti". Myslím, že som zhrnul všetky vlastnosti hry, teraz je to na vás.

Přestože jsem se v nedávné době zařekl, že už nebudu nikdy psát recenze na hry, ale pouze na filmy, musím se všem, které tento výrok potěšil, řádně omluvit. Následující tituly, které chystají filmové společnosti v nejbližší době do našich kin totiž nevypadají příliš růžově a tak mi nezbylo nic jiného, než vyštrachat ze své nemalé sbírky cédéček nějakou pořádnou hru. A tou hrou se stala právě nedávno vydaná gameska Rune, za kterou stojí vývojářský tým Human Hend Studios, nováček na poli PC her. Rune je klasickou third person akcí, tedy jakousi tombraiderovkou, jejíž příběh se odehrává v dobách dávno minulých, v dobách, kdy vodami brouzdaly vikingské válečné lodě napěchované drsnými vousatými muži nemajíce žádný strach před smrtí. Hlavním hrdinou hry je majestátný chlapík Ragnar, který byl jako jediný z mnoha pověřen přetěžkým úkolem. Ragnarova přímořská vesnice je již delší dobu neblaze ohrožována nepříjemnými útoky podivných vikingských skupin. Úkolem mladého Ragnara je zjistit, proč jsou tyto útoky konány a při této příležitosti i vyprášit svým protivníkům kožich... Toť příběh hry Rune v kostce. Více ani nehodlám prozradit, protože bych tak hráče výrazně ochudil o mnohé příběhové zvraty a fascinující prvky, jež pohladí nejednoho počítačového hráče po srdci. Ve hře Rune není ovšem příběh ani tak podstatný a tvůrci to při uvádění titulu na trh patřičně věděli. Obrovský důraz je ve hře kladen především na propracované souboje, které jsou podbarveny skvěle navrženým prostředím a samozřejmě grafickým enginem z Unrealu, který i tentokrát potvrdil své kvality.

Začněme tedy popořadě a vezměme si na paškál nejdříve ony souboje. Krutým bitvám a nerovným soubojům vymezili tvůrci ve hře patřičně velký prostor. Všude, kam Ragnarova noha došlápne, každá oblast, kterou budete muset pro další vývoj příběhu navštívit, bude řádně prolita mnoha hektolitry krve a pokryta kopami skolených těl protivníků, kteří se vám postaví více než častokrát do cesty, aby vám trochu epické putování za pravdou vikingské mytologie přitížili. V průběhu hry se budete samozřejmě setkávat se stále obtížnějšími soupeři a ke každému vybojovanému vítězství bude zapotřebí hodně úsilí, pevných nervů a také chytrá volba zbraní, která často rozhodne souboj ve váš prospěch. Ve hře si ohmatáte desítky různých zbraní, a to výhradně vikingského rázu. Okusíte souboje s kyji, těžkými sekerami, palcáty a několika druhy meči, přičemž v druhé pracce budete třímat tolik potřebný štít, jenž vás často ušetří těžké a možná smrtící rány. Do cesty se vám postaví jak skřeti a dobře vyzbrojení Vikingové, tak i bájná vikingská stvoření a stvůry, které údajně na naší planetě kdysi žily, čemuž nevěřte. Přestože se celá hra odehrává v již zmíněném third person pohledu, kdy vidíte svou postavičku zezadu, nemusí se žádný hráč obávat, že by se tak mnohé střety a nerovné bitky staly nepřehlednými a tím i tuhými. Vše je dokonale vyváženo a bezchybná kamera snímá dějiště přesně tak, jak vy chcete. Zkrátka, byl jsem mile překvapen. Obrovská propracovanost je však zřetelná i na jednotlivých úrovních, respektive na herním prostředí. Všechny oblasti a bájná místa, která

navštívíte, nepostrádají v žádném případě romantiku, historický nádech, ani tvůrčí představivost. Hra je plná barev, originálních prvků i logických hádanek, jejichž úspěšné dokončení vám zabere sotva pár sekund. Mnohé puzzlíky a hádanky mají totiž často, a to podotýkám, snadné řešení a výhradně logické vyústění, díky čehož se nemusíte strachem třást, že byste ve hře narazili na nějaký vysloveně "debilní" problém, který by vás tak odradil od dalšího hraní. Vraťme se však ještě na malý okamžik k onomu designu jednotlivých úrovní. Kdybych měl totiž něco na hře Rune vynést do nebeských výšin, byl by to právě design, rozmanitost prostředí a hravá nápaditost tvůrců, která nejednou zapříčinila to, že jsem mnohokrát opouštěl prostředí monitoru až po čtyřhodinové "záruční lhůtě", navíc nerad a se silnou pomocí mé rodiny.

To, co se podařilo tvůrcům z týmu Human Hend Studios, který je složen převážně z bývalých pracovníků známé firmy Raven Software (hra Rune je vůbec podezřele totožná s Hereticem II), je opravdu na povýšenou a po dlouhé době se tak nevyhnu srovnání s pátým dílem Indiana Jonese, který na mě zapůsobil naprosto stejným dojmem jako nyní hra Rune. Skvělá atmosféra tajemného dávnověku, jež na vás dýchá za každým rohem, je pak podbarvena i skvělým ozvučením a hudbou. Tvůrci a zvukaři samozřejmě moc dobře věděli, do čeho se pouštějí a podle toho volili i výběr možného ozvučení. Tajemné a často strašidelné toulání ve starých kobkách, v ledových jeskyních a robustních hradech je pak srovnatelné i s tolik opěvovaným Aliens versus Predator. Zkráceně, opět se potvrdilo pravidlo, že k vytvoření dobrého zážitku ze hry je zapotřebí nejen dobré 3D grafiky, ale i podmanivého ozvučení, na což tvůrci velmi často zapomínají. Jediné, co se dá snad hře Rune vytknout, je možná jistá nepropracovanost pohybů hlavní postavičky Ragnara, jejíž některé pohyby a chvaty působí dost nevěrohodně, často až křečovitě.

V mnohých situacích, kdy je třeba rychlých útoků a lišáckých manévrů, se pak Ragnar zbytečně a k nepotěšení mé nervozity často zasekával o každé na zemi ležící předměty, které by zdolalo i malé batole. Přihlédnu-li však k robustní Ragnarově postavě, není se čemu divit, a proto jsem tento malinký problém brzy překlenul. Rune je zkrátka skvělou hrou, která rozhodně splnila má očekávání, ba je dokonce i předčila. Programátorům z HHS se tak po delší době podařilo vytvořit pořádnou third person akci, navíc přitažlivou, která je schopná konkurovat i tolik oblíbenému Tomb Raiderovi. Na závěr by se jistě hodilo konstatování, komu bych měl hru vlastně doporučit. Komu se líbily mečířské souboje z Die By The Sword a především film Gladiátor, kde měly taktéž již zmíněné souboje tělo-na-tělo své zastoupení, neměl by ani sekundu váhat a ihned vyrazit do nejbližšího PC obchodu. Ovšem ti, co mají doma otapetované stěny plakáty nahé Lary Croft a nemají rádi tvrdou realitu, která platila za vlády Vikingů, by se naopak měli vyhnout hře velkým obloukem, protože následky mohou být více než zřetelné. V každém případě vám však doporučuji, abyste si radši nejdříve nainstalovali demo z nějakého prestižního magazínu počítačových her, protože co kdyby... Hra Rune se totiž může zalíbit i zarputilým odpůrcům, což se mimo jiné prokázalo v mém případě...

Martin Náhlovský