Tygr a drak

Matrix má silného konkurenta...

Zápletka čínsko-thaj-wanského filmu Tygr a drak není ničím novým pod sluncem. Hlavní hrdina, slavný kung-fu bojovník Li Mu-Paj, se po dlouholetém působení ve "vrcholovém sportu" ubírá do ústranní, aby vyhověl přáním svých přátel a dodal patřičný klid svému už tak dobitému tělu. Svou nejdražší trofej, cenný meč "Zelený osud", se rozhodne darovat svému nejbližšímu příteli jménem Te. Než tak stihne učinit, o patřičné zdramatizování děje se postará neznámý zloděj, který si přivlastní cennou zbraň stejně rychle, jako Moriss Green světový rekord v běhu na sto metrů. Netrvá dlouho, záhy získá oprávněný držitel odcizené věci podezření, že za celou krádeží stojí vrah jeho dlouholetého učitele, který je znám pod jménem Nefritova liška.

V tu chvíli se Li Mu-paj spolčuje se svou přítelkyní, taktéž velice zkušenou bojovnicí, aby uvedl všechny vyvolané situace na pravou míru... Hned na úvod této recenze byste měli vědět, že je Tygr a drak brilantně natočený snímek, o jehož kvalitách vypovídá i deset nominací na Oscara, včetně té za nejlepší film roku 2000. Tygr a drak je navíc, jako jeden z mála, filmem, který oslnil americké kritiky natolik, že byl vybrán i mezi pětici nejlepších zahraničních snímků. Scottův Gladiátor si tak může společně s ostatními vybranými tituly (mezi nimiž se tkví i Hřebejkova tragikomedie Musíme si pomáhat) dělati oprávněné obavy - film Anga Leeho je opravdu velice silné sousto. Poprvé byly tyto předpoklady potvrzeny na filmovém festivalu v Gannes, nejinak tomu bylo i na předávání Zlatých glóbů, kde si snímek z asijské koprodukce odnesl velmi cenné ocenění za nejlepší počin roku.

Tehdy, když jsem celý přenos sledoval v televizi, tiše jsem jen žasl - americké snímky, u nichž se dal zisk zlaté zeměkoule očekávat s daleko větší pravděpodobností, byly zadupány do té doby nepříliš známým snímkem. Myslím si, že jsem nebyl jediným, komu tento verdikt vyrazil dech. Jenomže onehda jsem neměl vůbec ponětí, jaký že je Tygr a drak ve skutečnosti. Nyní, když se znechucením spatřuji závěrečné titulky a kdy opouštím vyhřáté sedadlo, na němž jsem neučinil při sledování ani jeden přebytečný pohyb, znám pravdu a konečně i ten vytoužený pocit... Bude to znít jistě staromódně, ale pokud patříte mezi ty čtenáře, kteří si libují výhradně v nemilosrdných kritikách, budete zřejmě donuceni opustit tento článek a vrhnout se na zcela jiný. Už dlouho jsem nebyl tak spokojený, jako po zhlédnutí Tygra a draka... Ang Lee na sebe poprvé upozornil snímkem Rozum a cit (sedm nominací na Oscara) a již tehdy bylo zřejmé, že nepůjde jen tak o ledajakého režiséra.

Přestože se asijský filmař tehdy předvedl v plné parádě, záhy upadl do zapomenutí. Na veřejnosti se nezdržoval, nejeden policejní úřad jej považoval za ztraceného. Pak ovšem Ang Lee vystoupil a šokoval domácí veřejnost zprávou, že hodlá natočit akční snímek plný soubojů kung-fu, podobný těm filmům, které vznikaly před deseti-patnácti lety, avšak s celkovým rozpočtem patnácti miliónů dolarů. Počet lidí, kteří po těchto slovech věřili v nadějný výsledek, by se dal vyčíslit prsty jedné ruky. Přesto začaly o několik měsíců později přípravy... Ang Lee vložil do svého projektu pořádnou porci snahy a vůle a skloubením čtyř naprosto rozdílných filmových žánrů dosáhl výsledku, který je patrný z předešlé pasáže textu, kde nešetřím chválou a optimismem. Má vstřícnost by se však měla upínat i směrem ke scénáristům. Vždyť i oni mají nemalý podíl na celkovém výsledku! Při přepisování pětidílné čínské předlohy, ze které vychází stěžejní zápletka Tygra a draka, bylo potřeba tří scénáristů.

James Schamus, Hui-Ling Wang a Kuo Jung Tsai sice vytvořili dílo prosté originálního příběhu, přesto hodné pocty filmových kritiků a nás diváků. Povýšení si zaslouží jednak příběh a jednak postavy hlavních hrdinů, které tvoří nedílnou součást celého snímku. Osoby, které v Tygrovi a drakovi vystupují, nejsou tak jen pouhými figurínami, nýbrž hrdiny s nemalou dávkou lidskosti, jejichž osudy jsou navzájem propleteny, avšak nijak složitě či přehnaně. Dalším plusem Tygra a draka jsou střety, které jsou jedním z velkých lákadel filmu. Už dlouhou dobu jsem v kině nespatřil tak oslnivé a originální souboje jako ve snímku Anga Leeho - pokud si dobře vzpomínám, naposled se tak stalo při sledování Matrixu. Jistá totožnost se sci-fi bratrů Wachovských není nijak náhodná, jak by se mohlo na první pohled zdát. Podobně jako v Matrixu, i při natáčení Tygra a draka byla veškerá důvěra vložena do Woo-pinga Yuena, hlavního choreografa bojových scén. Vzhledem k tomu, že hlavní hrdinové filmu nejsou jen pouhými lidmi, ale jakýmisi polobohy, kteří mohou částečně překonávat zemskou přitažlivost, nebyla tudíž při samotném natáčení kladena do Yuenovy kreativity a fantazie žádná přítrž. Výsledná podoba se pak vymyká veškerým předpokladům... Všechny tyto plusy jsou pak podmaněny i krásným prostředím, do nějž je zahalena celá zápletka.

Nemohu si pomoci, ale nejednou jsem se při pohledu na plátno přistihl v poloze tápajícího diváka, který dumá na tím, zda-li sleduje opravdu film či dokumentární seriál. Čínské prostředí naskýtá celou řadu krásných přírodních útvarů, a přestože je filmaři všechny nevtěsnaly do výsledné podoby, bude spokojen i náročný divák. Samotnou kapitolou je pak herecké obsazení, které je z větší části tvořeno neznámými herci. Pro našince bude pouze stačit, když zde vypíši jména tří herců. V hlavní roli budete moci spatřit Chow Yun-Fata, který se podobně jako Bruce Willis dokázal odtrhnout od tolik typické role akčního hrdiny, dále Michelle Yeohovou a Pei-pei Chenga. A nyní závěrem... Tygr a drak je zkrátka umělecké dílo hodné vašich kukadel. K samotnému filmu musíte přistupovat poněkud opatrněji, pokud byste tak neučinili, mohli byste nakonec býti i odkopnuti jeho děsivou silou, kterou bezesporu naskýtá. Film Anga Leeho sice přišel neočekáván, na druhou stranu se však musí říci, že stejným způsobem i uspěl (tedy neočekávaně).

Tygr a drak je dnes již zajisté kultovní dílo - pokud ne v Americe, tak určitě u našich východních kamarádů. Ortel, který vyřknu závěrem je sice každému jasný, přesto jej pro uspokojení svého svědomí sepíši. Ten, kdo se na Tygra a draka nevydá do kina, bude výrazně ochuzen o jeden z největších uměleckých zážitků. Ten, kdo se rozhodne pro pravý opak, bude naopak unesen do sedmého nebe a po celý měsíc mu bude dodávána neuvěřitelná šaolin-kung-fu-chajááááá síla... Celý článek uzavřu trochu netypicky - z pohledu českých diváků... Na letošním předávání Oscarů to být mít Jan Hřebejk velice přetěžké... Musíme si pomáhat je pěkný film, o nic horší však není ani Tygr a drak... Jsem v prekérní situaci - nevím, komu mám držet palce. Zkrátka, ať vyhraje jeden či druhý, budu tak i tak spokojen... Může se ovšem stát i to, že nevyhraje ani jeden z nich...