Quills

"Pacholci se na mne vrhli a servali mi oděv z těla, přičemž nešetřili hrubými žerty a bolestnými doteky všech skrytých míst. Mačkali zuřivě mé prsy a kopali mne botami do stehen a hýždí."

Román Justina čili prokletí ctnosti, z něhož je předchozí kratičký úryvek, má své opodstatněné místo ve filmu nazvaném Quills. Hlavním námětem snímku jsou totiž závěrečné životní kapitoly autora Justiny, nechvalně proslulého markýze de Sade (jehož příjmení se stalo základem pro název jedné ze sexuálních úchylek, samozřejmě té, kterou sám markýz trpěl a o níž tak rád psal). Markýz tráví poslední roky svého života v přepychově vybavené cele ústavu pro choromyslné ve francouzském Charentonu pod dohledem mírumilovného abbého Coulmiera. Abbé umožňuje markýzovi věnovat se nejoblíbenějšímu koníčku - psaní. Co ovšem kněz netuší, je fakt, že markýz prostřednictvím mladé a krásné pradleny Madeleine tajně pašuje své texty mimo hranice blázince až ke svému vydavateli. Není tedy divu, že se výtisk nejnovějšího románu markýze de Sade dostane do rukou samotného císaře Napoleona. Ten je samozřejmě obsahem Justiny pohoršen a hodlá se postarat o definitivní zkrocení úchylného muže. Proto do blázince posílá doktora Royer - Collarda, který je ponejvíc proslulý svými krutými a předpotopními metodami léčby. Abbého domluvy markýzovi nezabírají, brzy se spisovatel ocitne i bez brku, inkoustu a papíru. A dr. Collard již chystá svou "léčebnou kůru". Je však vůbec možné umlčet takového člověka, jakým je de Sade?

Téma markýze de Sade a jeho tvorby filmaře přitahuje. Nejvíce prostoru na plátnech kin bylo markýzi či jeho románům věnováno v 60. a 70. letech, kdy vzniklo více než 10 děl s touto tematikou. Většinou však filmy patřily k laciným erotickým podívaným, což ovšem nic nemění na faktu, že roli úchylného šlechtice si v jednom z nich zahrál i Klaus Kinski. Určitě nejznámější a zřejmě nejkontroverznější adaptací de Sadova románu je Pasoliniho Saló aneb 120 dní Sodomy, umístěné do doby 2.světové války a uváděné v rámci Projektu 100 nedávno i v našich kinech. V poslední letech nechávali markýze filmoví tvůrci spát, až nyní po této látce sáhl režisér Philip Kaufman, který má již jistou zkušenost s točením životních etud známých spisovatelů. V roce 1990 režíroval film Henry & June, v němž převyprávěl seznámení se spisovatele Henry Millera s jeho budoucí ženou June.

Zajímavá je určitě skutečnost, že výskyt erotických momentů a choulostivých scén v tomto filmu přivedl MPAA k vytvoření nejtvrdší kategorie přístupnosti NC-17. Ti z Vás, kteří se nyní radují, že se i v případě Quills dočkají podobné otevřenosti spočívající v zobrazování nejrůznějších úchylných praktik, budou zklamání. Žádné pornografické či sadomasochistické scény se nekonají, přesto však erotický náboj filmu nechybí. Kaufman natočil působivý a syrový historický příběh o muži posedlém více psaním o sexu než jeho vlastním provozováním, o dalších silných charakterech, o svobodě projevu a pokrytecké morálce tehdejší společnosti. Nedržel se přitom doložených faktů, takže Quills není možné brát zároveň jako výklad konce života jednoho úchylného literáta. Markýz sice zemřel v ústavu v Charentonu, kde pobýval posledních 11 let života, ale nikoliv vlivem událostí ve filmu vylíčených. Rovněž Justinu nepsal v Charentonu, ta vyšla knižně již před jeho pobytem v ústavu v roce 1791.

Filmu zcela jednoznačně dominují skvělé herecké výkony. Geoffrey Rush v roli markýze je skutečně přesvědčivým pološílencem, pro něhož psaní zůstává vším - drogou, bez níž se neobejde. Není-li zbytí, je ochoten své zvrácené představy vyjádřit vlastní krví či výkaly. Z každého jeho výstupu srší povýšenost, opovržení ostatními a provokace. Vděčnou posluchačkou de Sadových historek je v roli pradlenky "Madlenky" Kate Winsletová, panenská a živočišná zároveň, mnohem přesvědčivější než v Titanicu. Joaquin Phoenix jako mírný a obětavý abbé, rozpolcený láskou k Bohu a Madeleine učinil po roli císaře Commoda v Gladiátorovi další stupínek k hereckému vrcholu. Trojici doplňuje Michael Caine coby bezcitný léčitel vyšinutých dr. Collard.

Kladné přijetí filmu laickou i odbornou veřejností se projevilo dvěma nominacemi na Zlatý Globus (scénář Douga Wrighta a herecký výkon Goeffrey Rushe) a přestože se ani jedenkrát nepodařilo nominaci přetavit v triumf, slušné šance zůstávají pro březnové udílení Oscarů, kde je počet nominací ještě vyšší - 3 (herecký výkon v hlavní mužské roli, kostýmy, výprava).