Samotáři

"Poèkej! Nech to... to je dobrá muzika. Co je to za muziku???"
"To je èeská hymna, ty vole!!!" (no jasne - WIN)

Robert je hodnì podivínský èlovìk. Vlastnì je to taková zrùda, která podráží svým kamarádùm nohy a podvádí své pøítelkynì. Jeho nemilé vtípky jsou smìøovány i na úèet jeho nemocné matky, která nyní leží na jednotce intenzivní péèe, pevnì pøipoutána k nemocniènímu lùžku. Robert se ovšem všemu vysmívá, neklade si žádný odpor vùèi svým èinùm (scény vyvolané svými vtípky si patøiènì nahrává na videokameru), ale až do chvíle, než utrpí tìžkou ztrátu a kdy si uvìdomí, že by mìl být daleko ohleduplnìjší... Vesna je naproti tomu osamìlá a citlivá Makedonka žijící v zašpinìné èásti hlavního mìsta Prahy. Skuteènou pøíèinu své pøítomnosti v Èeské republice zakrývá chabou výmluvou založenou na mimozemských mužících. Na živobytí si vydìlává v jednom zapadlém èeském klubu, kde se pravidelnì vystavuje nemilým žertùm našich krajánkù, mezi nìž patøí i Robert.

Nejednou se však ukáže jako velice pøitažlivá dívka s pochroumanou èeštinou, a to v okamžiku, kdy je donucena pøedvést svým zákazníkùm ponìkud netradièní pití tequily (bodyshot). Petr, mladý moderátor extravagantního rádia 2001, je sužován nemilou událostí, která postihla jeho život v nepøíjemný okamžik. Vlastnì se rozešel se svou holkou, po jejíž boku strávil více než tøi roky. Na otázku, kdo zmínìný rozchod zapøíèinil, existuje velice snadná odpovìï, a pokud máte všech pìt pohromadì a èetli jste peèlivì pøedešlé øádky, vybaví se vám jméno jediného muže, tedy Roberta. Pokud se Petr rychle nevzchopí, hrozí mu oèekávaný vyhazov z práce... Hanka, bývalá Petrova holka, netrpí rozchodem tak tìžce jako její bývalý partner. Narozdíl od nìj, je však vystavena nepøíjemným støetùm, v nichž hraje podstatnou roli její bývalý spolužák ze støední školy, otec dvou holèièek a manžel žárlivé chotì, ponìkud praštìný Ondøej.

Díky jeho vtíravým èinùm a debilním otázkám, nachází Hanka azyl v náruèi vymydleného Jakuba, s nímž prožívá kratièký milostný románek, který je pøerušen až neèekanou událostí. Jakub je ovšem pravým opakem Hanèiných vlastností. Pøed nìkolika málo lety zaèal hulit cigára, pozdìji pøešel na silnìjší trávu a dnes se utápí v bláznivých pøedstavách. Vzhledem k jeho povaze je s podivem, že ještì nepøešel k daleko silnìjším drogám, které mu až nyní nabízí jeho hymny-znalý dealer... Všechny tyto spøátelené i nespøátelené duše èeká ovšem nyní náhlý obrat v dosavadním prùbìhu poklidného života. O tom, že zmìny nebude ušetøen žádný z èlenù nesourodé party, se pøesvìdèí i Hanèini kamenní rodièe...

Takový je tedy dìj Samotáøù. Je-li nìkdo pøekvapen ponìkud netradièní absencí kvalitní èeské zápletky, nezbývá mu nic jiného, než se s touto pøekvapivou zmìnou vypoøádat. Ten, kdo již Samotáøe vidìl, mi jistì dá za pravdu, že ve filmu Davidu Ondøíèka (Šeptej) není ani tak dùležitá zápletka, jako spíše bláznivé situace obeplouvající okolo hlavních hrdinù. Nejsem si vìdom, zda-li se nejedná o jakýsi nový filmový trend, je ovšem pravdou, že v poslední dobì mívají takovéto filmy daleko vìtší ohlas, než snímky, které se nás snaží uchvátit zápletkou. O tomto zjištìní nás mohli již døivì pøesvìdèit neménì úspìšné Pelíšky Jana Høebejka. Potìšující je ovšem v poslední dobì i zvýšený zájem domácího publika o èeské filmy. Americké akèní snímky, které v pøedešlých letech kralovaly èeským filmovým žebøíèkùm, jsou již tzv. pasé. Nyní nastolují silnou nadvládu bijáky z naší tvorby. Kolja vše naèal a završil ziskem cenného Oscara, vysoký úspìch Pelíškù nastartoval velké obavy z pøipravovaného Høebejkova filmu, Cesta z mìsta nás pøekvapila a pohádky režiséra Trošky vše jen dovršili.

Samotáøi do této skupiny vytipovaných snímkù taktéž spadají - svou premiéru mìli v dubnu minulého roku a ještì dnes se na nì vystávají neèekanì vysoké fronty. Samotáøi jsou navíc jako jedni z mála - filmem ze souèasné doby. Narozdíl od výše zmínìných snímkù, jejichž dìj byl zasazen do let dávno minulých, jež se jen málokomu odvdìèily úsmìvem na tváøi, pøináší nový snímek Davida Ondøíèka zcela jiný pohled na èeský film. Jako by se tvùrci inspirovali britským trhákem Trainspotting, èi jinými podobnì zamìøenými filmy. Nakolik ovlivní úspìch Samotáøù èeské tvùrce pøi volbì novému tématu si netroufám tvrdit. Odbìhnìme ovšem od tìchto nezajímavých bilancí a vìnujme se radìji samotné kritice, od níž jsem na malý okamžik upustil, avšak zámìrnì. Pøi pozorném sledování Samotáøù mì nejvíce zaujal inteligentnì rozvržený dìj, za nímž stojí scénáristické duo ve složení - Petr Zelenka a Olga Dabrowská. Spoleèné úsilí, které pøi tvorbì scénáøe vynaložili, sic nevyneslo okouzlující výsledek v podobì nìkolika dojemných pasáží, chytrých dialogù a onoho promyšleného dìje, pøesto jsem byl nadmíru spokojen jako nikdy pøedtím (samozøejmì pøeháním).

Propracovanost scénáøe je nejvíce zøetelná na postavách hlavních hrdinù. V Samotáøích snad nenarazíte na jedinou postavu, která by vám nepøipomínala nìkoho z vašeho okolí, což je dáno jednak dobrým scénáøem, ale i vynikajícími hereckými výkony. Nejvìtší šrám na mì zanechal na- blond- odbarvený Jiøí Macháèek coby vìènì zhulený Jakub a Labina Mitevská jako svùdná servírka. Do vysokého hodnocení, jež jsem nakonec filmu daroval, se promítá i hudební stránka. Muzika, která doprovází vìtšinu scén, ba celý film, si jistì zaslouží vaší pozornost v krámì s CD nosièi. Nejinak tomu není ani v pøípadì celého filmu. Samotáøi jsou jedním ze svìtlých okamžikù èeské filmografie posledních let. Film Davida Ondøíèka sice neoplývá vysokým rozpoètem, hereckými hvìzdami èi oscarovou zápletkou, ale co je dùležité - na nic si nehraje a nikoho nekopíruje. Kdyby se èeský film ubíral v následujících letech tímto smìrem, vùbec se nezlobil, ba naopak... Jsem hodnì zvìdav, jak se s takovou konkurencí vypoøádá Tmavomodrý svìt Jana Svìráka, do jehož premiéry zbývá již jen pár mìsícù...