Muž bez tieňa

Drsně nemožná realita Paula Verhoevena.

Napadlo vás někdy, jaký je to pocit být neviditelným. No, jen si to představte, nebyla by to zábava, procházet se po ulicích a klepat kolemjdoucím na rameno, aniž by si vás někdo všiml? No uznejte, že ano a určitě by se našlo i mnoho dalších způsobů, jak ukojit svou nenasytnou a téměř nevyčerpatelnou fantazii.

Myšlenka, že byste se konečně dozvěděli, co si o vás skutečně myslí vaši přátelé, také nezní špatně, jak sami uznáte. Ovšem i tato na první pohled nevinná hříčka s přírodou má své protiklady, např. s průsvitnými víčky asi jen tak rychle neusnete. Okusit neviditelnost na vlastní kůži měl i doktor Sebastian Caine. Společně se svým vědeckým týmem byl před několika lety pověřen tajným vojenským úkolem, vytvořit látku, která by člověku umožnila být neviditelným. Příběh filmu začíná v okamžiku, kdy už je Sebastianův projekt v plném proudu. Tým vědců už mezitím učinil ve svém zkoumání veliký krok.

Vynaložená snaha, trpělivost a řada pokusů na zvířatech přináší své ovoce ve chvíli, kdy je zázračný elixír aspirující na Nobelovu cenu konečně splozen. Tím však práce našich hrdinů, jak by se mohlo někomu zdát, rozhodně nekončí. Vynalézt látku a úspěšně ji implantovat do zvířecích mazlíčků je totiž věc jedna a opačný proces, tedy opětovné zviditelnění, věc druhá. Cainův tým, který doteď nepocítil chuť porážky, se ocitá ve slepé uličce. Se závěrečným puzzlíkovým problémem, který by završil celou práci malé skupiny vědců, si překvapivě neví rady ani sám Caine, který tráví celé noci vzhůru marným bádáním. Stanovený termín dokončení úkolu se nezastavitelně blíží a celý projekt pomalu bortí. Poslední naděje svitne laborantům až jednoho pozdního večera, kdy Sebastian, omámen do značné míry krásou své sousedky z protějšího domu, zdárně nalezne kámen celého úrazu.

Pokusy, které následují další den, jen potvrdí Sebastianovo tvrzení. Sláva vítězům, sláva Sebastianovi, budiž mu probdělé noci vysvobozením. To podstatné však Sebastianův tým ještě čeká a oslavy se konat nebudou do té doby, než bude učiněn poslední krok, experiment musí být vykonán na lidské bytosti. Zkušební "krysou" se k podivení všech stává sám vedoucí projektu, Sebastian. I přes nesouhlas ostatních vědců, ulehá jeho tělo následující den na lehátko (v rouše Adamově, dámy) a podstupuje náročnou a riskantní operaci. Z nevinného pokusu se zakrátko vyklube strastiplná jízda horskou dráhou.

Touhou nenasytný Sebastian začne v sobě díky neviditelnosti objevovat nové možnosti a schopnosti, které mu byly předtím cizí, a postupným časem se u něj začnou objevovat i první sklony k násilí. Ušetřeni jeho nepříjemným žertům nejsou ani jeho spolupracovníci z laboratoře, mezi nimiž je také bývalá Cainova milenka. Ti ovšem naštěstí zavčasu vytuší Sebastianovu pravou povahu a celý projekt dočasně pozastaví, tedy uloží k ledu. Pozdě však bycha honit, sympatický Caine se záhy přetvoří v pomstychtivou, agresivní a perverzní zrůdu, která je pro příznivý chod své kariéry schopná zabít i člověka, povraždit své přátele... Milí diváci, je jen na vás, zda-li se vaše přízeň přikloní ke zlu, jež je zde zastoupeno Kevinem Baconem, či k dobru, kterému vévodí krásná Elizabeth Shue (v roli Cainovy bývalé přítelkyně).

Fanoušky Paula Verhoevena jistě potěším a slabší povahy naopak zklamu, ani tentokrát nás režisér neušetřil absurdně drsného oparu, do něhož je ponořena zápletka Muže bez stínu. Ve filmu se totiž objeví minimálně tři scény, u kterých se vám udělá mdlo, dvě, u nichž se skoro poblinkáte a jedna, na níž nebudete moci samým znechucením ani pohlédnout. Těžko lze něco Verhoevenovi vytýkat, tohle je zkrátka jeho režijní styl a komu se nelíbí, může se jít maximálně zahrabat. Ti, co viděli Robocopa či Hvězdnou pěchotu, mi jistě dají za pravdu - drsná je realita v podání tohoto muže. Překvapivé je však na druhé straně také závěrečné vyhrocení děje, které nemá daleko od krvavé lázně. Ač znám Paula Verhoevena celkem dobře, byl jsem poslední půlhodinou filmu, v níž se na diváka strhne smršť brutálních obrazů, doslova šokován. A myslím si, že obdobný názor na zvláštní pojetí konce měli i další diváci, kteří měli možnost společně se mnou Muže bez stínu zhlédnout.

Možnost přispět se svou troškou do mlýna měla také dvojice scénáristů - Gary Scott Thompson, Andrew W. Marlone. I oni totiž mají na finální podobě scénáře značný podíl a není divu, že si je režisér, jakým je Paul, vybral. K dokonalosti má jejich dílko přeci jen daleko. Zatímco začátek filmu se nese ve velmi svižném a v žádném případě nudném tempu, tak prostřední čtyřicetiminutovka jakoby na chvíli ztratila druhý dech, příběh pomalu upadá, jednotlivé záběry se vlečou a divák se nezbaví pocitu, že jsou mnohé prvky ve filmu nadbytečné. Tyto nedostatky a prohřešky jsou naštěstí smazány ve chvíli, kdy se film přehoupne do své poslední třetiny, v níž je divák vystaven přehršli trikových záběrů v podání virtuálních mazlíčků.

Film jako takový by se asi ztěží obešel bez jejich pomoci. Verhoevenův snímek je totiž typickou popcornovou záležitostí, která kašle na kvalitní herecké výkony či promyšlený příběh a sází všechno své jmění na kvalitní triky. Důkazem toho je záměrně vystupňovaná televizní upoutávka sestříhaná z těch nejlepších záběrů, jejíž cílem je diváka pořádně rozpálit a dopravit do nejbližšího kina. A samozřejmě se není čemu divit, fikaný záměr tvůrcům vychází a neviditelný Kevin Bacon plní úspěšně po celém světě kasičky kin a dělá filmaře šťastnými. Smiřte se s tím, život je prostě o penězích a zisku.

Filmy, mezi něž patří Muž bez stínu a většina dalších nových snímků, mají pouze jediný cíl, nejde jim o to získat Oscara, Zlatý glóbus či Českého lva, ale vymačkat z diváků co nejvíce bankovek. Ale můžeme si za to sami, jsme to totiž my, kteří skákáme filmařům na špek, platíme předražené vstupné a činíme z neznámých prostých lidí, mezi které patříme i my, velké (namyšlené a nikdy nespokojené) hvězdy, jejichž obnosy dosahují závratných sum. Zapinkali jsme si to prostě sami... - další z mých ujetých úvah.