Krutohlav

Již poosmé se dychtivým čtenářům dostává do ruky Krutohlav - sbírka nejlépe umístěných prací Ceny Gustáva Reussa. Nebudu nikoho dlouze napínat významem nadpisu - stejně je již všeobecně známo, že bylo vydáno pouhých 250 ks této knihy, z nichž si údajně 240 rozebrali autoři, členové syndikátu apod. Slovenský syndikát autorov fantastiky k tomu jistě vedly vážné důvody (patrně finanční), ale propagaci mladých autorů to příliš nepomůže. Doufejme, že to příští rok bude lepší - ostatně lepší něco nežli nic.

Dosti planých tlachů - dejme se do hodnocení jednotlivých povídek:

První místo obsadil - jako obvykle - Jožo Girovský s povídkou „Rissa“. Znáte „Malou mořskou vílu“? Tak takhle by to mohlo být doopravdy. Rasizmus, xenofobie, nesnášenlivost - však to znáte. Povídka má zajímavý styl, zajímavý je i příběh, ale celé to působí tak nějak chladně a neosobně.

Druhé místo tentokrát porota neudělila, takže přejdeme rovnou ke třetímu. Štefan Huslica není žádné neznámé jméno a tentokrát se prosadil s povídkou „Odpočítavanie“. Skupina teroristů obsadila jaderné elektrárny v Evropě a hrozí jejich likvidací, pokud nebudou splněny jejich podmínky. Potud spíše černá kronika, ale protože podmínkou je demokracie v Číně, jedná se o jasnou SF. Vzhledem k podmínkám teroristů jde o vcelku originální téma, což se příliš často nevidí. Bohužel předepsaná délka soutěžních příspěvků neumožňuje pořádně rozvinout děj a omezený prostor autorovi zjevně nestačil.

„Rozprávka o šťastí“ Alexandry Pavelkové je přesně tím, co naznačuje název. Sladkou romantickou pohádkou. Mám sice pro autorku slabost (pro tvorbu, ne osobně!), ale na druhé straně mám zase dost velký odpor k červené knihovně maskující se za SF. I tento lyrický styl má jistě mnoho příznivců, ale já mezi ně nepatřím. Pouze překvapivá pointa umožňuje tomuto medovému dílku proniknout mezi finalisty soutěže. Už jsem od Alexandry Pavelkové četl lepší věci.

"Narodený v Československej socialistickej" je dalším želízkem v ohni Štefana Huslicy. Tentokrát jde o humorně pojatý příběh rodiny "odbojářů" proti diktatuře proletariátu. Veselý a výborně čitelný příběh zpracovává téma, na které už pomalu sedá prach. Hlavní závada je ale jinde - tohle není SF.

"Tamagoči" Marka Eliáše je jedna z povídek na téma robot místo dítěte. Povídek na toto téma existuje celá řada, takže se rozhodně nedá mluvit o originalitě námětu. Ani zápletka se mi nezdá příliš logická: V rozvinutých zemích se počet obyvatel spíše snižuje a přelidněnost příliš nehrozí. No a bez pořádného námětu a příběhu ...

Jozef Staník napsal "Autorské práva" jako anekdotu s jednoduchým námětem. Bohužel je nelogická a navíc jsem nedávno četl cosi podobného - a mnohem lepšího.

Na rozdíl od "Tamagočiho" hodnotím další povídku Marka Eliáše "Agnes" velmi kladně. Atmosféra tohoto díla na mne rozhodně zapůsobila nejsilněji z celé sbírky. Pochmurně realistický válečný příběh z anonymní občanské války je ozvláštněn použitím slovenských reálií. SF prvkem je pak kromě občanské války na Slovensku vkomponování klasického příběhu o Krysaři a Agnes - ovšem v podobě v jaké by se mohl odehrát uprostřed bratrovražedných bojů. Závěr odpovídá duchu celého díla. Povídce je možno vytknout ledaco, ale silná atmosféra dokáže většinu nedostatků dostatečně zakrýt.

"Zamatové oči" Bohumila stožického je detektivní příběh z fantasy prostředí. Je založen čistě na pointě. Velmi průhledné pointě. Co dodat?

Andrej Tusičišny vytvořil ve svém "Súmraku bohov" podivný mix parodie a filozofující tragédie. Zpracování není z nejprofesionálnějších a ani námět války s bohy není zrovna originální, ale povídce rozhodně nelze upřít silnou emotivní atmosféru a zajímavé nápady. Otázka "Kam se lidstvo vydá, až porazí i bohy?" má svoji hloubku.

Ke Krutohlavovi neodmyslitelně patří i rozbor povídek od členů poroty. Mile mne překvapil Ondrej Herec, jehož hodnocení bylo možno tentokráte číst i bez slovníku cizích slov v ruce. V tomto směru se vyřádil především Miloš Ferko. Vzhledem k tomu, že sbírka se tentokrát stejně nedostane do rukou laické veřejnosti, je tento bod stejně irelevantní.

Povídky zabírají jen necelých osmdesát stran textu, proto byly na závěr zařazeny ještě dvě teoretické statě. První z nich je „Fantastika a realismus“ Ondreje Herce. Tématem a zpracováním bych ji zařadil někam mezi literární vědu a historii SF. Nebyl by to Ondrej Herec, kdyby stať nebyla psána fundovaně a podložena velkým množstvím konkrétních příkladů. Laiky pak potěší, že je psána vcelku srozumitelně i pro nás.

Druhou statí je „Komika, erotika a fantastika“ Miloše Ferka. Pojednává o počátcích slovenské SF, konkrétně o románu „Faustiáda“ sepsaném Jonášem Záborským v polovině devatenáctého století.

Na závěr následují rozsáhlé statistiky a poznámky o autorech.

Ondrej Herec sám podotkl, že úroveň zaslaných děl nedosáhla kvality minulých ročníků. S tímto názorem nelze nesouhlasit. Na druhé straně existuje množství sbírek plných věhlasných jmen, které dopadly mnohem hůř. Trend neustále rostoucí kvality je hezká vize, ale statisticky nepravděpodobná. Počkejme a uvidíme, co se bude dít v příštím ročníku. Doufejme, že kvalita bude zase mít stoupající tendenci a sbírka vyjde v rozumnějším nákladu.

Krutohlav´98. Slovenský syndikát autorov fantastiky a Národné osvetové centrum, Bratislava 1999. Zostavovateľ zborníka: Ondrej Herec, ilustrace na obálce: Milan Dubnický, ilustrace ve sborníku: Martina Pilcerová. 124 stran, cena ani náklad v tiráži neuvedeny.