Charlieho Anjeli

Mé jméno je Trapný, Charlie Trapný...

Bylo jen otázkou času, kdy se to stane. Dlouhá léta si James Bond, neohrožený to tajný agent, lebedil na filmových plátnech, aniž by jej někdo víceméně ohrozil. Pomineme-li šviháckého Ethana Hunta a Agenty z MIB nenašel se opravdu nikdo, kdo by Bondovu pozici během těch dlouhých let nějak výrazně ovlivnil. A jelikož by bylo více než blbé točit pouze filmy o agentu 007, museli tvůrci sáhnout po něčem novém, zdaleka ne tak známém. Volba nakonec padla na tři neohrožené agentky. Nový americký film Charlieho andílci vznikl na motivy stejnojmenného amerického seriálu ze sedmdesátých let, který patří v USA mezi to nejlepší, co kdy bylo v televizi natočeno. Z čehož jasně plyne, že filmaři moc dobře tušili do čeho se pouští, když tento projekt odklepli. Hlavními hrdinkami jsou, jak už jsem napsal, tři krásné a mrštné dívky, a to Natalie, Dylan a Alex. Zatímco Natalie je velmi dobrou univerzální řidičkou a zároveň držitelkou několika pásků v Kungfu, Dylan je nebezpečnou svůdnicí a Alex nakonec expertkou přes výpočetní techniku a vůbec celou elektroniku. Všechny tyto tři dívky mají však jedno společné, kromě stejného pohlaví jsou totiž zapřísáhlé kamarádky (podle slov filmařů i mimo plátno) a zároveň služebnicemi pana Charlieho a jeho poskoka Bosleye.

Úkol, který jim byl právě přiřazen, jako by z oka vypadl bondovské zápletce. Geniální programátor Eric Knox, který hraje v celém příběhu nemalou roli, byl totiž záhadně unesen a všechny aspekty nasvědčují tomu, že za celou nemilou akcí stojí vysoce postavený milionář Roger Corwin. Úkolem tří agentek je tedy osvobodit nebohého Erica a při té příležitosti i zjistit, proč se celý zločin vůbec odehrál. Netrvá dlouho a pravda vyplave na povrch během několika málo filmových minut. "Bezvýznamný" Eric je totiž nositelem důležitého plánu na zkonstruování softwaru na hlasovou DNA, s nímž lze zaměřit jakýkoli mobilní telefon na celé Zemi. To však není zdaleka vše a poněvadž zkušenější filmoví fajnšmekři již dobře ví, že by tato dosavad nastíněná zápletka jen ztěží unesla celou pasáž filmu, není tedy třeba dodávat, že celé vyústění příběhu, v okamžiku, kdy se tři neohrožené agentky zmocní nebohého Erica, je daleko komplikovanější a krkolomnější než v Euripidových dramatických hrách.

Tvůrci nás totiž ani protentokrát neušetřili klasických filmových klišé a mnoha s dějem nesouvisejících prvků, které výrazně prodlužují pasáž filmu. Charlieho andílci jsou zkrátka typickým výplodem zhýčkaného amerického národa, či spíše filmového průmyslu, který jakoby s přibývajícími léty neví, co vlastně točit. Přitom je odpověď tak jednoduchá - normální filmy!!! Filmová studia už zřejmě oželela klasické akční filmy a lá Smrtonosná past a rozhodla se točit výhradně parodie, zesměšňující nejúspěšnější americké hity. Do této skupiny filmů samozřejmě patří i Charlieho andílci či nedávno uvedený Scary Movie: Děsnej biják... Hlavním problémem těchto filmů, nevyjímaje Andílků, jsou však absence kvalitních zápletek, vtipných gagů a komediálních

hereckých výkonů. Stále častěji jsem tedy svědkem událostí, které mě upevňují v názoru, že se mistři tohoto oboru, dvojice Zucker-Abrahams, bude ještě dlouhou dobu vyhřívat na výsluní. Charlieho andílci jsou však velice zvláštní parodií, narozdíl od mnoha podobných snímků se totiž nesnaží dávat svou inspiraci jinými filmy najevo. Ačkoli je to sympatické, fikaný záměr tvůrcům nevychází (těžko si klást otázku, zda-li záměrně) a nejednou se při sledování Andílků přistihnete v poloze tápajícího diváka, který si nemůže za boha vzpomenout, kde danou scénu již viděl. Naprostým vrcholem Charlieho andílků jsou pak prošpikované akční souboje, které jsou jedním z hlavních lákadel celého filmu. Akční vsuvky těží výhradně ze dvou akčních hitů - Matrixe a druhého dílu Mission: Impossible. Film nám představuje tři krásné hrdinky jako neohrožené a elasticky pružné super-dívky, které vynikají přibližně stejnými schopnostmi jako parta mariňáků z Matrixu.

Neovo přehledné uhýbání před vystřelenými kulkami je tak mnohdy jen slabým odvarem toho, co ve skutečnosti předvádí hlavní hrdinky na plátně (viz. scéna, v níž unikají Andílci před vystřelenou raketou). Četné scény spíše vyloudí na vaši tváři jen pouhopouhý úsměv, niko-li potřebný obdiv. Přesto se vám musím svěřit, že jsem se u Charlieho andílků na patřičných místech i bavil. Způsob, jakým jsem tak konal, může znít někomu směšně, druhému však ne. Středem mé pozornosti se často stávaly akční záběry se stupidním vyústěním. Fakt, že jsem u filmu setrval po celou dobu jeho délky (100 minut), byl zapříčiněn mou touhou shlédnout další takovéto záběry a pořádně se tvůrcům od srdce vysmát, jakou to natočili ptákovinu - avšak ptákovinu, která oplývá neskutečně kvalitními akčními scénami, zpomalenými záběry a mnohými neotřelými nápady. Proto tentokrát opomenu jakékoli zmínky o režisérovi a scénáristovi a uvrhnu svůj obdiv především na představitelky hlavních rolí, které se i přes chabomyslnou zápletku, snaží přesvědčivě hrát tajné špiónky. V tomto bodě se nevyhnu srovnání s Mr. Beanem.

Dlouhá léta jsem obdivoval Rowana Atkinsona, jak výborně dokáže zahrát svého poťouchlého hrdinu, aniž by se nějak ušklíbl či zasmál. Stejný případ se týká i Cameron Diazové, Drew Barrymorové a Lucy Liuové. Pořád se mi hlavou honí myšlenka, jak to ty holky mohli jen zahrát, či vůbec vzít roli v tomto filmu... Charlieho andílci jsou tedy těžko popsatelným filmem. Mnoho lidí si jej zalíbí, už vůbec kvůli devadesáti-procentní podobě s Matrixem, a druzí se na něj naopak vyfláknou. Přestože tak průběh mé recenze nevyznívá, musím se přiznat, že i mě Andílci mile překvapily (osobně jsem čekal větší slátaninu), díky čehož jsem nedal filmu tak ubohé hodnocení, jak jsem měl původně naplánováno. Každopádně tak či onak, s lepší parodií jsem se v poslední době nesetkal, takže mi nezbývá nic jiného než darovat filmu jeho poctivě vydřených šedesát procent.

Už úvodný agresívny skok z lietadla, pri ktorom sa chlapík s bombou nepochybne poserie a ktorý je sprevádzaný divokou hudbou, naznacuje že to nebude film o ochrane prírody. Charlieho anjeli sú tri sexy ženy natiahnuté permanentne do kože alebo niecoho podobného, co neskrýva ich ženskost a súcasne je to aj trio superagentiek.

Okrem toho je film aj komédiou, co naznacuje prítomnost Billa Murraya, ktorý trojici agentiek sprostredkúva spojenie s osobou záhadného milionára Charlieho, ktorý vo filme vystupuje len ako hlas. O co vo filme ide? Zhruba o to, co v každom akcnom filme. Ktosi spravil nieco zlé a teraz hrdinovia musia najprv kohosi zachránit, potom spravit cosi technicky vyspelého, potom zistia zradu a nasleduje záverecná bitka. Konkrétne sa jedná o akési pokrocilé satelitné technológie, ktoré ktosi ukradol a ktoré chce použit pri pokuse o dobytie sveta. Úprimne si ale povedzme, že to nebude príbeh, kvôli comu pôjdete do kina. Preto aj šibnutejší a stokrát obohraný námet môže poslúžit rovnako dobre na to, aby bol len malickým základom, na ktorom je možné postavit všetko ostatné. Film vychádza zo seriálu (akolo 100 dielov), ktorý u nás nik nevidel, co je možno aj chyba, pretože ak sa toho nakrútilo tolko dielov, asi to nebolo také beznádejné. Ale aj bez znalosti seriálu sa do deja bez problémov chytíte. Trojica agentiek sa predstaví hned v úvodnej scéne a Murraya pozná každý kto videl Krotitelov duchov.

Trojica agentiek je sexy, vrhajú do placu dvojzmyselné hlášky a v prípade potreby vytiahnú na pomoc svoje kung-fu. Co je skoro stále, pretože film je zostrihnutý vo velmi svižnom tempe a tak na plátne neustále niekto poskakuje. Vizuálne to je namiešané v duchu bojových scén z Matrixu (ale farebne pestrejšie), takže urcite viete o com hovorím. Spomalené scény, vysoké výskoky a tuhí a najmä zákerní protivníci, to je kulisa, v ktorej sa agentky cítia ako ryby vo vode. Horšie to už je s ich citovým životom, kde zlyhávajú na celej ciare. Je totiž tažké tajit svoju pravú identitu a neustále vymýšlanie si historiek, preco musia odíst práve z milostnej scény, vztahu neprospieva. Ale aspon sa snažia, coho dôkazom sú nádherné scény telefonovania pocas záverecného súboja.

Tri hrdinky sú na odlahcenie celého deja v civilných scénach stvárnené ako mierne pojašené naivky, ktoré sa stále chichocú a sú unesené z každej somariny. Niekoho by to mohlo odradit ako slabé hranie, ale v skutocnosti je to len tak dobre zahrané. Ved si stací len spomenút na niektoré z filmov, kde tieto herecky hrali (Vecný príbeh , Maska , Odplata ) a razom budete vediet, že vo filme nie sú len pre pekné zadky. Skrátka, Charlieho anjeli sú vizuálne dokonale natoceným filmom (režisér má skúsenosti z tvorby videoklipov), kde sa z poloobnaženého tela a mužskej sexistickej túžby vytažilo snád maximum. Teda na poli komediálnosti, pretože niektoré scénky ad absurdum parodujú štandartné situácie medzi mužmi a ženami. Vrátme sa aj k ich protivníkom, ktorých za všetkých stelesnuje „Štíhly muž". Je to snád neznicitelný lump, ktorý prežíva aj efektné výbuchy pretekárskeho auta. Vdaka jeho podivnej slizkosti a už spomínanej neznicitelnosti je dobrým a lahko identifikovatelným partnerom pre množstvo súbojov, ktoré spolu podniknú. Drew Barrymoreová film ciastocne aj produkovala a možno aj preto bola jej úloha mierne citlivejšia (vo filme prežíva najväcšie citové šoky) ako ostatné dve herecky.

Charlieho anjeli sú vydareným filmom pre tých, ktorí sa chcú v kine pobavit a popritom sa popást na výstrihu alebo nohách žien (vid automobilové preteky alebo scénka s tirolskými krojmi), ktoré možno pokojne nazvat sexbombami. Nuž a kto má rád rýchlu hudbu, potom si v kine môže pripísat ešte jeden malý bod. Nedá mi to, aby som nepripísal jeden malý odstavec pre fanúšikov Drew (teda ak ním nie som len sám :-) ). Po depresívnom filme Nepobozkaná, kde pôsobila dost mrzko je v tomto filme opät sa na co pozerat. Automobilové preteky, pobehovanie v uteráku a neskôr iba s nafukovacím kolesom, to je len cast chlípnikovej potravy, ktorej sa mu vo filme dostane.

Róbert Ulbricht