Commandos Strike Force

Existuje nepřeberné množství her s tématem druhé světové války. Existuje celkem dost FPS z druhé světové války. A pak existují taktické hry z druhé světové války a těch je opravdu málo. Jednou z nich je nová FPS Commandos Strike Force (dále jen CFS), která navazuje na úspěšnou sérii taktických strategií Commandos.
Hned na úvod se sluší připomenout, že kdo čekal podobný styl hraní jako v předchozích dílech, bude nejspíše částečně zklamán. Na druhou stranu kdo chápe, že taktická akce se nedá udělat stejně, jako taktická strategie, bude s CSF nejspíše spokojen.

#pic1#

Od Commandos nesmíte čekat vypiplanou taktickou FPS typu Rainbow Six. Je to „jen“ akce s pár taktickými prvky, ale i tak u ní musíte přemýšlet.
Přejdeme k představení hry. Autoři vám nabízejí tři postavy, které se během hry střídají a většinou budete mít v misi k dispozici dva zabijáky. Prvním členem komanda je odstřelovač a nadporučík Bill Hawkins. U mě asi nejoblíbenější postava, ale něco mi říká, že to asi bude mým zaujetím na odstřelovače obecně. A co tedy umí? Předně má u sebe vždy a všude svoji odstřelovací pušku, s kterou dokáže perfektně zacházet a na malý okamžik před výstřelem dokáže zadržet dech, což má za následek efektivní bullet-time. Dále dokáže zacházet s nožem a to jak na dálku, tak na blízko. A pokud se potřebuje ke své střelecké pozici proplížit, používá taktéž minci na odlákání nepřítele. Další na řadě je hrubá síla týmu, a to je Frank O’Brien.

#pic5#

Dokáže ovládat všechny druhy zbraní a jako jediný s týmu dokáže používat brokovnici, kterou si v interiérech domů a dalších stísněných prostorách zamilujete pro její nepřekonatelnou účinnost na blízko. Přesto považuji Franka alias Zeleného bareta za nejslabší článek týmu a i mise s ním nejsou tak zábavné jako s ostatními dvěma členy týmu. A je to právě on, který se oproti předchozím dílům změnil nejvíce. Je na každém, jestli to vnímá jako krok k lepšímu, nebo k horšímu, ale mě osobně se za něj moc dobře nehrálo. Poslední člen týmu je asi nejzábavnější složkou hry a hrát za něj je čistě radost. Ano, řeč je o špiónovi, kterým je plukovník Georgie Brown. Právě v jeho kůži prožijete největší radost a zábavu. A proč? Špión může odlákávat nepřátele krabičkou cigaret, nebo mincí, používat jako smrtící zbraň strunu, která je tichá a vždy spolehlivá, dále může jít na němce pistolí s tlumičem (u mě po odstřelovače druhá nejoblíbenější zbraň v CSF) a dokonce může sáhnout i po samopalu. Co ho ale činí tím nejlepším z komanda je schopnost navléct libovolnou uniformu jakéhokoliv nepřítele, kterého zabijete a vězte, že není lepší pocit, než když s ukradenou gestapáckou uniformou procházíte město plné nepřátel, kteří vůbec netuší, že nejste jejich přímí nadřízený, ale úhlavní nepřítel.

#pic2#

Důležitou složkou FPS je design misí a pestrost úkolů. Tohle všechno se CFS daří vcelku dobře. Úkoly nepostrádají originalitu a nejde tedy jenom o procházení s bodu A do bodu B, přičemž musíte zabít X nepřátel abyste uspěli. V některých misích jde o sabotáž, občas musíte krýt záda svým spojencům a dojde i na kradení nákladního vozu plného výbušnin. Design misí dost kolísá, ale celkově se dá říct, že grafici neodvedli špatnou práci, i když třeba v Norsku se mi moc nelíbilo.

#pic3#

Nyní se podíváme na hratelnostní stránku, která trpí několika nepříjemnými chybami. Předně považuji za chybu mise, v níž většinou hrajete za zeleného bareta. Asi kvůli celkem nezáživným misím se vývojáři rozhodli do hry zakomponovat limit, který značně kazí atmosféru. Pokud vám totiž zemře víc spojenců, než je povoleno, mise automaticky končí jako neúspěšná a musíte ji opakovat. Vývojáři se sice snažili, aby nebyl tento limit do hry implementován násilně, ale i přes animaci, během níž se nepřítel dostane do takové přesily, že všechny postřílí, jde o prvek, který nepříjemně kazí dojem z hraní. Dalším neduhem je nemožnost zabít zvířata. Ne že bych se v tom vyžíval, ale když potkáte strážného, který má psa, automaticky čekáte, že pes vás vyčmuchá a nahlásí štěkotem. Jenže nic takového se nestane a když mu zabijete páníčka a on vás konečně spatří, chvíli stojí na místě a potom uteče. To samé platí pro krávy, které jenom tupě stojí a nedají se zabít. Ale to už je maličkost.

#pic4#

O grafice jsem se už částečně zmiňoval v designu misí, ale dokončíme tedy. Co se týče krajiny tak až na pár výjimek nemám moc co vytknout. Modely postav jsou vyvedeny příjemně a nebijí do oka, taktéž animace jsou vyvedeny s citem. Ne že by se jednalo o skvost, ale je to taková tichá voda. A jak všichni víme, „tichá voda břehy mele“. Zvuky jsou taktéž vydařené, hudba neurazí, ale mohla být lepší.
CSF je rozhodně kvalitní FPS z druhé světové války a nepostrádá originalitu v podobě převedení některých konceptů ze strategie. Někomu se nemusí líbit radar, který je tu namísto přehledného pohledu ze strategií, ale nepovažuji ho za nějaký krok vedle. Neříká toho moc, ale jen tak, aby vás trochu namířil správným směrem. Přestože je však hra celkem dobrou FPS, kvalit předchozích dvou dílů nedosahuje. Ale i tak není koupě této hry nesmysl, protože každopádně má svoje kouzlo. Jestli se vám líbí zjednodušení a změna strategie za akci, je čistě na vás.

#tab#