Cela

Zapomeňte na všechny sebebrutálnější snímky, Sedmička Davida Finchera byla pouhým odvarem a jakousi předehrou...

Filmy pojednávající o masochistických a poťouchlých vrazích vždy přitahovaly pozornost diváků. Leckdo nemusí s mým názorem souhlasit, ale pravda je taková, že diváky už dávno přestaly bavit přesládlé romantické snímky, dobrodružné podívané a lá Indiana Jones či akční rambovské přeháňky. Nynější doba je hold jiná. Rozmazlení popcornoví diváci se dnes již neukojí stou variací na dávno omleté téma a mají chuť na něco nového, na něco neotřelejšího. Tento fakt potvrdila celá řada filmů a ať už to byla šokující Sedmička, která nás svou brutalitou nenechala dlouhou dobu v klidu spát, či vybičovaný Šestý smysl, musíme dát filmovým tvůrcům zkrátka za pravdu. Nový film Cela jde přesně ve stopách výše zmíněných titulů. Hlavním hrdinou je, ať už chcete nebo nechcete, šílený vrah Carl Stargher.

Stejně jako všichni "významní" vrazi i Carl je proslulý svou brutální technikou mučení. Mladé a naivní dívky, které se stávají cílem jeho útoků, jsou totiž vystaveny zvláštnímu rituálu. Bezvládné tělo nedobrovolné oběti je umístěno do těsněné cely, která se začne na Carlovo lusknutí prstem zaplňovat litříky vody. Po třiceti hodinách je pak obět usmrcena-umučena nebezpečným živlem a vrahova mysl naopak ukojena. Sedm bezmocných a nevinných dívek již nalezlo v této cele svou smrt a té osmé již odtikávají poslední sekundy života. Naštěstí je tu ještě agent FBI Peter Novak, který právě vypátral Carlovu skrýš a v ní shodou okolností i vrahovo bezvládné tělo, které upadlo krátce před zásahem policie do hlubokého "mikrospánku", tedy snu, v němž je vrahova mysl poddána krvavým, nechutným a extravagantním choutkám.

Co naplat - žádné polévání studenou vodou, adrenalinové koňské vakcíny či zběsilé práskání karabáčem - Carlovo šílené blouznění je natolik silné, že zde na plné čáře, dávno po generace ověřené, policejní způsoby selhávají. Ze slepé uličky vyvede celý zkušený tým FBI až nečekaně doktorka Catherine Deanová, která zasvětila katatonickému spánku celou svou kariéru. Přestože nejsou Catherininy dosažené výsledky zase tak přesvědčivé, je to právě ona, do které vkládá skupina tajných agentů poslední naději. Po implantaci kdejakých chemicky ukuchtěných látek a složitém vědeckém postupu se Catherine dostává coby vetřelec do Carlovy mysli, aby zde zdárně dořešila zdánlivě nemožný případ, tj. vyčmuchala tajemné místo, které je dějištěm posledního zbytku života několikrát zmíněné dívky... Jenomže nic není zdaleka tak růžové, jako by se mohlo na první pohled zdát, a proto bude muset Catherine během svého

dlouhého putování podstoupit řadu těžkých zkoušek s vypořádat se s mnohými šokujícími zjištěními... Právě tehdy dostane příběh ty pravé grády... Jak jsem již napsal, Cela je přesně tím filmem, který zde filmovým divákům dlouho chyběl. Jen ztěží jej však můžu doporučit kdejakému divákovi. Cela totiž není filmem pro každého a i sebeotrlejší příznivci můžou být jejím shlédnutím řádně vyvedeni z míry. Poněkud podivná směsice mnoha filmových žánrů, za kterou stojí hollywoodský bažant Tarsem Singh, totiž naskýtá celou řadu prvků, které stojí přinejmenším za zmínku. V prvé řadě bych neměl opomenout některé psycho-agresivní scény, které jsou obsaženy ve filmu v celkem hojném množství. Režisér Singh (není tomu ještě tak dávno co se živil natáčením reklam) servíruje divákům ve svém prvotním celovečerním díle nadměrnou dávku brutálních obrazů vražedných hrátek, často s tajemnými podtexty, přičemž balancuje na mělkém dně, kde se tyčí hranice filmové únosnosti (viz. mučení malého chlapce). Tyto prvky jsou pak podpořeny i celou řadou výborně navržených kostýmů, bez nichž by se Cela jen ztěží obešla.

Eiko Ishiokaová vsadila na jednoduchost a důraznost a spolu s technickým výtvarníkem Tomem Fodenem se ji podařilo mnohé záběry a scény nezapomenutelně podbarvit. Překvapivá je na druhé straně však i Jennifer Lopezová, která se konečně oprostila od balabastů typu Anakonda, na malou chvíli opustila diskotéková mola a natočila po dlouhé době kvalitní snímek. Její výkon pak stejně jako kostýmy a výtvarné kreace skvěle doplňují celkový zážitek z filmu. Samotná kapitola by poté mohla být věnována Vincentovi D´Onofriovi, který si vzal v Cele na paškál roli ulítlého vraha Carla. Přestože tento herec není žádnou hollywoodskou hvězdou, svým přesvědčivým výkonem opět potvrdil stále se více opakující pravidlo, že neznámí herci dokážou podat mnohdy hodnotnější výkony, než kdejaké filmové stálice. Klub filmových padouchů a vrahů se tak opět rozroste o jednoho člena, přičemž záporáci všech záporáků, tedy Dennis Hopper, Gary Oldman, Anthony Hopkins a v neposlední řadě Karel Roden, by si měli dělat oprávněné starosti o své fleky. Na druhé straně by si je měl dělati i snímek Sedm, brutálně vybičovaný thriller Davida Finchera, který doposud nepocítil chuť pokory.

Oba režiséři obou snímků, tedy Tarsem a Fincher, jsi jsou totiž v mnoha ohledech dosti podobní a jejich vzájemná konkurence jistě ničemu neublíží. Ba naopak, možná právě Tarsem popožene poněkud vyčpělého Davida trochu dopředu, který očividně, alespoň soudě podle jeho posledních snímků (Hra a Klub rváčů), usnul tak trochu na vavřínech. Na druhou stranu se mi však naskýtá otázka, zda-li by se měl tímto směrem vůbec filmový průmysl ubírat. Odpověď leží jenom na vás...