Runaway: A Road Adventure

Chtělo to trochu si oddechnout. Ze všech stran se na hráče valí 3d akční nářezy s hyperrealistickou grafikou a prohlášení geniálního programátora Johna Carmacka, že příběh ve hrách je stejně žádoucí jako v pornofilmech, mě natolik dokázalo zvednout ze židle, že jsem došel do nejbližšího krámku s hrami a začal se poohlížet po nějaké té odpočinkové záležitosti, která do mého shnilého hráčského srdíčka přinese alespoň trochu inteligentní zábavy. Za skvělou cenu tří stovek jsem tak ve svých tlapkách držel adventuru, která je sice už trochu postarší, ale vzhledem k tomu, že kreslené adventury jsou ohroženým druhem her, nebyl důvod ji odmítnout. Bude příjemným zpestřením mezi záplavou všech těch grafických udělátek, které se jakoby na popud Carmacka snaží tvůrci do svých her implementovat a tak nějak zapomínají na to ostatní.

#pic1#

Samozřejmě, že v každé adventuře hraje prim příběh, kvůli kterému to všechno děláte (screw you Carmack!!!). Runaway nemá takový záběr jako třeba The Longest Journey (mimochodem, taky k mání za tři kila - doporučuju!), nebudete v ní zachraňovat svět ani celý vesmír, ale jen jednu pohlednou dívčinu, která vám nešťastnou náhodou "spadne" pod kola vozu. Náš hlavní hrdina, rodák z New Yorku Brian Basco, čerstvě vyštudovaný fyzik s vyznamenáním, měl namířeno do Kalifornie za profesorem aplikované fyziky, u kterého si měl udělat doktorát z téhož. Než se vydal na cestu, zastaví se ještě v knihovně na Manhattanu, aby si tam vyzvedl jednu knihu. Po cestě mu ale pod koly auta skončí nádherná dívka jménem Gina a Brianovi nezbývá nic jiného, než ji zavést do nemocnice. Tam se dozvídá o gangsterech, kteří jí usilují o život. Ginin právě zesnulý otec ji dal do rukou tajemný krucifix a není pochyb, že právě tahle věcička stojí za celým kolotočem událostí, který se v následujících okamžicích roztočí do pěkných obrátek. Brian se tak vybodne na doktorát a rozhodne se Gině pomoci. A že to nebude nic jednoduchého, to se dozvíte už ze začátku, kde na vás čeká něco málo zákysových situací.

Nádherně prokreslené prostředí je pro oči lepší balzám než nějaká ultra realistická střílečka, a tak poklidně hraji tuhle pohodovku, až najednou začne něco nepěkně smrdět. A není to zvědavá činčila, kterou jsem omylem zavřel do svého midi-toweru při posledním upgradu a ona si tam celou tu dobu hnila, ale spíše herní mechanismy, které nepatří zrovna k nejšťastnějším. Po chvilce totiž začnete vnímat nedostatky a prudérní chyby, kterých tady není zrovna málo.

#pic2#

Myslel jsem, že v dnešních adventurách již odzvonilo pixelhuntingu, opak je ale pravdou. Předměty o velikosti Gininy bradavky, které vás přinutí prohledávat obrazovku po milimetrech, bych ještě vydýchal, ale nesmyslné kombinování předmětů a ještě nesmyslnější řešení některých problémů už rozhodně ne. Určitě vám nebudu uvádět příklady, jen si to pěkně vychutnejte až do dna. Z Runaway se tak stane typická „poldovka“ (rozuměj – hry typu českého Poldy), kde zkoušíte všechno na všechno a nikdy pořádně nemůžete tušit, co šíleného se v hlavě hlavního hrdiny urodí. V poldovkách nejsou ojedinělé kombinace typu "použij sekyrku na brýle, useknutou nožičkou brýlí vypáčíš zámek", novinkou je ale nutnost opakovaného prohledávání předmětů. Je sice logické, že Briana některé kombinace napadnou až po chvíli, ale hráči může tento systém, alespoň ze začátku, působit velké problémy. Až tedy nebudete vědět kudy kam, vracejte se zpět a prohledávejte věci dávno prohledané, Briana možná napadne užití předmětu, který pro něj byl při prvním prozkoumání zbytečný. Podobné je to i s kombinací předmětů v inventáři – některé lze zkombinovat až po čase, proto nezoufejte a zkoušejte. Pro mě, jakožto adventurního anti-talenta, to bylo místy docela frustrující, na druhou stranu pro zkušeného hráče, který po chvilce navykne principům téhle hry, nemusí být hraní zase tak obtížné.

Runaway se u nás prodává pouze kompletně v češtině, což určitě ocení anglofonní mrzáci, ale pro ostatní to bude asi docela nepříjemný zážitek. Dost podprůměrný dabing a špatný překlad ocení opravdu jen pár lidí, kteří si v Anglii neumí říct ani o chleba. Např. místo "Co na to říkáš?" překladatel zvolil poněkud nesmyslně „Co tím myslíš?“, a když vidí Brian pohozený předmět na podlaze, tak s klidem utrousí „Raději ho tady nechám ležet“ a strčí si ho do kapsy. No prostě překlad k popukání, do toho ten (ne)uvěřitelný dabing a celá lokalizace nemá chybu. Ukázal bych snad jen na dvě (!) postavy, které znějí tak nějak opravdově (bohužel mezi ně nepatří hlavní hrdina). Ten, jen tak mimochodem, musí každou chybnou akci okomentovat, až vás z těch neustálých keců typu „Ta myšlenka se mi nelíbí“, „To nemá smysl“ či „To je k ničemu“ začne bolet hlava. Při každé blbosti a pořád dokolečka. Mou "oblibu" v českých překladech tak ani tento (slovy distributora "špičkový") dabing a překlad nezmění, no jen tak dál. Jasné je, že po stránce rozhovorů a dabingu se pro tuhle hru označení poldovky příliš nehodí.

#pic3#

Něco okolo sta scén je dost na dostatečnou rozmanitost prostředí, o nádherné kreslené grafice už jsem se zmiňoval, kombinuje v sobě 3D prvky zasazené do 2D prostředí, stíny jsou vyvedeny taky moc pěkně. Průměrné zvukové efekty a pěkná hudba dokreslují slušnou atmosféru, jen mi trochu vadilo, že není možné zesílit hudbu a zvuky nezávisle na sobě. Pokud tedy chcete poslouchat pěkné melodie, budete muset překousnout i poněkud hlasitější (pro někoho nepříjemný) dabing. Na druhou stranu je tady docela dost animovaných filmečků, které jsou navíc pěkně dlouhé a to já rád:-). Hra je rozdělena na sedm částí a doba hraní se pochopitelně odvíjí od schopností každého adventuorologa (fujtajxl, to je slovo…) poradit si s problémy, v tomto případě taky na tom, jak rychle dokážete manipulovat s myší (pro rychloklikací maratón kombinování všeho na všechno). A protože si nelze chodící scény na obrazovce urychlit (pouze při přechodech do dalších obrazovek/scén) a hlavní postavička se pohybuje tak trochu toporným způsobem, může tohle zdržování, hlavně v zákysových situacích, dost naštvat.

Konfigurace pro hraní je opravdu směšná, znám jen jednoho člověka, který by tuhle hru nemohl spustit. Jeho 486ka, která zdárně přežila i rok 2000 a dokázala spustit i hry mnohem náročnější (i když se to nedalo hrát), by snad ještě stačila, bohužel čtrnáctipalcový monitor by si s fixovaným rozlišením 1024x768, které Runaway vyžaduje, už asi neporadil. Více už toho o této hře prozradit nelze, já budu muset zůstat u jednodušších adventur, jako jsou obě Syberie nebo již zmiňovaná The Longest Journey, herní principy Runaway mi nevyhovovaly ani v nejmenším. Vám třeba budou…

#tab#