Megarecenze: Thief III

Není radno se na něco příliš těšit, zklamání v takových případech bývá častější než radost. Kdybyste se mě zeptali, kterou hru tento rok očekávám ze všech nejvíce, nebyl by to Doom 3 ani Half-Life 2, ale právě Thief III. Oba předchozí díly jsou pro mě kultovní záležitostí, ostatně jako všechny další mistrovské kousky Warrena Spectora. Bohužel, ani tenhle geniální game-designer neodolal a začal se soustřeďit na mainstreamovou hráčskou obec, kde dřímá mnohem větší finanční potenciál. Všechny náročné hráče, které mrzí, že už si asi nikdy nezahrají tak brilantně zvládnuté hry - v ryzí propracovanosti Spectorovi vlastní - se mohou zahojit leda tak na konzolových předělávkách, jako byl Deus Ex 2 nebo právě Thief III. Jenže zatímco druhý díl cyber-punkového RPG dopadl velmi dobře, třetí pokračování nejlepší zlodějiny všech dob je na tom… jak to říct? Inu, posuďte sami.

#pic1#

Tak jako v minulých dílech, i tady hraje hlavní roli nejlepší zlodějíček ve městě, cynický suchar Garrett, který si hlídá pouze své dobré bydlo a do cizích záležitostí se raději moc nevměšuje. Tajemný řád Keepers hlídající rovnováhu mezi dvěma největšími frakcemi ve Městě (známými Hammerites a Pagans), vědom si schopností Garretta, služeb tohoto mistra zloděje velmi rád využívá. Garrett byl kdysi jedním z Keepers, ale raději zvolil cestu zloděje, než aby se do konce života plácal po knihovnách a studoval. Na své vychovatele, kteří se ho v dětství ujali, samozřejmě nezapomněl a kromě vlastní černé činnosti pomáhá sbírat indicie a řešit záhadu ohledně proroctví příchodu Temného Věku. Už potřetí. Příběh začíná nabývat na zajímavosti až někdy v polovině hry, ale to rozhodně nevadí, je to jedna z mála věcí, která vás bude u počítače držet až do konce, buďme ji proto vděční. Prozrazovat více nebudu, snad jen že nechybí renderované filmečky, které vám pomohou trochu více se ponořit do Thiefova světa.

Garrett nám od minule tak trochu změkl. Zatímco cynismus mu stále není cizí, pohrdavost a ignorance ke všem ostatním už mírně opadla. Pryč jsou ty časy, kdy ho museli Keepers pomalu na kolenou prosit o pomoc, nyní náš zlodějíček velmi rád nabízí své služby sám od sebe. Jistě, vidí v tom příležitost pořádně si napakovat kapsy, ale primární je pro něj stejně dostat kýžený předmět nebo informaci (zatímco v minulých dílech to bylo přesně naopak). V obličeji zestárl o hezkých pár desítek let, stále ho zdobí jedno mechanické oko, o které přišel v prvním díle a které mu slouží jako dalekohled. Jen škoda, že díky stísněným prostorám nenajde příliš využití. Do hry byl přidám 3rd person pohled, což je vítaná změna díky většímu přehledu kolem sebe. Během hraní jsem používal oba dva (tedy i 1st person) a nemůžu říct, že bych některý z nich upřednostňoval, využití najdou oba.

#pic2#

Další vítanou změnou je vytvoření Města, ve kterém se můžete libovolně, v rámci jednotlivých districtů, pohybovat. Zatímco v minulých dílech následovala jedna mise za druhou, tady Město působí jako příjemné intermezzo a můžete v něm provádět takové ty věci, co zloději dělají. Až se vyblbnete v okrádání spoluobčanů a vykrádání jejich příbytků, můžete nasbíranou kořist prodat u místního šmelináře a nakoupit si za vyinkasované peníze vybavení. Ano, čtete dobře, tady se o sebe musíte starat sami! Kromě toho je potřeba si dávat majzla na městské hlídky, které veleznámého zloděje Garretta moc dobře znají. Aby toho nebylo málo, jsou tady také dvě zmiňované frakce - Hammerites a Pagans. První jmenovaní dávají přednost moderním technologiím, jsou to takoví náboženští fanatici uctívající boha Stavitele. Pagans jsou tak trochu opakem, jejich životní styl se příliš neliší od hippies, jsou hodně spříznění s magií, žijí v souladu s přírodou a mluví zvláštním druhem angličtiny (velmi protivné). Obě frakce si můžete různými činnostmi naklánět na svou stranu, nebo naopak okrádat jejich lidi a podnikat jiné brutálnější akce. Pak se ale smiřte s nepřátelským postojem a s nutností dávat si velký pozor při průchodu Městem. Chytnout kladivem Hammeritů po papuli není zrovna příjemné. Občas se naskytne možnost splnit si nějaký ten vedlejší úkol za tučnou odměnu - jen mi tyto úkoly přišly dost zbytečné, protože už ze samotných misí si odnesete tolik cenností, že za ně nebudete mít co nakupovat.

Jak už jsem psal, vybavení do misí si musíte shánět sami. Je k nalezení různě po úrovních, ale pohodlnější je si zajít do obchůdků a nakoupit věci ve velkém. Nejdůležitější je váš luk a šest druhů šípů: obyčejné, vodní, ohnivé, plynové, mechové a šípy vydávající zvuky na odlákání nepřátel. Skoro každý šíp nalezne uplatnění hned při několika činnostech. Tak např. vodní šípy slouží již standardně ke zhasínání loučí (neplatí pro plynové a elektrické lampy - i když se Thief odehrává ve středověku, elektřina tady existuje, stejně jako mechanické vynálezy:-), ke smívání krvavých stop na podlaze nebo k pokropení mechoviště. Mechoviště? Ano, mechové šípy jsou vhodné na kovové podlahy, po kterých se pak můžete pohybovat rychle a tiše, nebo na chvilkovou dezorientaci stráží. Co třeba ohnivé šípy? Kromě jejich palebné síly slouží i na zapalování olejových skvrn a poslouží i jako provizorní louč. Kromě šípů jsou dalším zbožím plynové bomby, uzdravovací lektvary, miny, svěcená voda proti nemrtvým nebo světelné granáty k oslepení protivníka. Novinkou jsou lahvičky se zvláštním olejem, který slouží jako hořlavina první třídy (a taky to na něm pěkně klouže). Jelikož nikdo ve hře neumí plavat, můžete tento olej rozlít v docích a pak sledovat nebohé civilisty a stráže, jak sklouzávají do vod poklidného moře, kde za křiku potupně zhynou. Nevyužil jsem je sice ani jednou, ale každý hráč pochopitelně volí jiný způsob hraní.

#pic3#

Spector asi příliš koukal na Spider-Mana - v jednom obchůdku lze zakoupit horolezecké rukavice, které fungují jako přísavky. Ty nahradily šíp s lanem z minulých dílů a můžete s nimi lézt po kamenných zdech. Možná je to jen můj pocit, ale zmiňované šípy mi přišli mnohem vhodnější a hlavně opravdovější. Navíc rukavice sebou nesou omezení, kdy není možno přelézt několikacentimetrový dřevěný rantl nebo jinou malou překážku. Lézt tak můžete pouze po holých zdech (a to jen po některých).

Samozřejmě že z minulých dílů zůstává asi nejpoužívanější zbraní obušek a dýka, se kterou se sice bojovat příliš nedá, ale své oběti můžete likvidovat jednou dobře mířenou do zátylku (stealth attack). Ještě bych se vrátil k obušku, s ním se totiž táhne jedna nepříjemná vlastnost hry - omráčit sedícího? Nelze. Omráčit běžícího? Ale kdeže. Omráčit člověka s vytasenou zbraní, který podezíravě prohledává okolí? Nejde. Prostě to nejde, ať už mlátíte do svých obětí obuškem, jak chcete, jakmile mají sebemenší podezření (někdy ani to), nelze je zpacifikovat. Kuchnout někoho zezadu dýkou je sice cool, ale správný zloděj přeci není vrah. Občas si začnete klást otázku, jestli tuhle hru vůbec někdo testoval.

Design celé hry bych označil za zdařilý, i přesto že se jedná o lineární mapy, rozlohou nepříliš veliké, rozdělené pomocí loadovacích obrazovek. Prakticky celou hru strávíte po nocích (nejen těch virtuálních, ale i skutečných - jen blázni hrají Thiefa, když za okny svítí slunce), "tma" se stane vaším nejlepším přítelem a svou nemalou roli si pochopitelně zahraje i atmosféra. Proč jsem slovo "tma" dal do uvozovek? Protože v Thiefovi neexistuje SKUTEČNÁ tma. I ty nejzapadlejší kouty malých komůrek vypadají tak, jako by byly neustále osvětlovány měsíčním světlem. Je to obrovská škoda, nechápu, proč autoři nedali do hry opravdovou TMU (hráč by si tak v některých místech musel svítit sám loučemi). Nechci nijak poučovat designéry, ale určitě by to tak bylo mnohem lepší a přispívalo by to ke skvělé atmosféře. V menu hry nemáte možnost zvýšit sytost barev, pouze jejich světlost, takže vše je pak moc tmavé, nebo nepřirozeně světlé. Celé grafické vzezření tím dostává pěkně na frak.

Technické zpracování je prakticky totožné s Deus Ex 2. Stejný grafický kabát, stejný fyzikální engine a stejně kvalitní ozvučení (o dabing hlavní postavy se postaral opět stoprocentní Stephen Russell), to vše stejně HW náročné. Bez slušného počítače Thiefa ani nezkoušejte. Minimální konfiguraci uváděnou výrobcem berte s rezervou, teprve až doporučenou bych označil za onu minimální. Veliký problém je spojený s Rag doll efektem, který má na starosti rozpohybování postav. Snad každá osoba, kterou určitým způsobem zpacifikujete, zůstává na zemi ležet v nepřirozeně zkroucené poloze, jako by to byla hadrová panenka. Po úderu obuškem se stojící oběť nejprve sesune na kolena (někdy se jí nohy ponoří do země) a pak udělá "most" dozadu jako primabalerína. Je tady i spousta dalších zajímavých pozic, jako jsou rozštěpy, kroucení končetin do neuvěřitelně bizardních tvarů a hlavně pak přesun mrtvol působí dojmem, že místo člověka hýbete s papírovým panákem. Další problém je postava samotného Garretta, která se velmi často zasekává o každou překážku, jako je pohozené tělo, židle nebo odhozená kniha. To nemluvím o neviditelných překážkách, hlavně při běhu do schodů. Tuhle hru asi opravdu nikdo netestoval.

Když už jsem u těch záporů… Takovou novou perličkou je páčení zámků. To sice existovalo i v dílech minulých, ale nebylo tak otravné. Je maximálně frustrující neustále páčit hromady dveří a truhel, když to zbytečně zdržuje od hraní a není to žádná zábava. Zámků je několik druhů a ty nejsložitější k vypáčení zaberou třeba i půl minuty. NUDA! Autoři také trochu "vylepšili" systém vyklánění se zpoza rohů. Øíkáte si, co se na tom dá vylepšit? Místo hlavy budete vyklánět celé své tělo. To znamená ladně vystrčit nožku, na tu pak přenést váhu těla - Garrett je pak logicky kompletně celý vystrčený, což by ve "tmě" nebyl problém, ale horší je to v osvětlených místnostech, kde vás pochopitelně každý ihned spatří (což by se s pouhým vykloněním hlavy stát nemohlo). No a co teprve, když se chcete vyklonit z oknaaaaa…

Ale ne, nebojte, narozdíl od minulých dílů klesla obtížnost na minimum, takže to není potřeba. Kdybych měl jmenovat tři nejlehčí hry, co jsem kdy hrál, Thief 3 by mezi nimi rozhodně nechyběl. Na výběr jsou standardně čtyři obtížnosti - easy (ta je pro mou babičku), normal (udělá radost příležitostným hráčům); hard (pro všechny ostatní) a expert (pro ty, co rádi prozkoumávají kousíček po kousíčku, pixel po pixelu, aby mohli nasbírat alespoň 90% všech pokladů a získat všechny tři unikátní předměty). Úroveň Expert nepřináší žádné extra úlohy navíc či stížený postup, tak jak jsme tomu byli zvyklí, ale pouze ono omezení v množství nasbíraných pokladů. Zákaz zabíjet na tuto obtížnost civilisty beru jako zbytečnost, není problém se někomu vplížit do zad a praštit ho obuškem (pokud zrovna nesedí, nebo jste na sebe nějak neupozornili). Za celou dobu hraní jsem snad nikoho nezabil.

Před každou misí si můžete obtížnost libovolně měnit a díky nízké umělé inteligenci bych doporučoval i nováčkům hrát na Hard. Je to procházka růžovou zahradou. Nepřátele nereagují na věci, jako je váš stín, nevidí vás ani pokud je za vámi zdroj světla (měli by tudíž vidět vaši siluetu), nezvládají ani lezení po žebříku! Pokud je vyrušíte, začnou vás honit. I ti nejzasádlenější jedinci nebo obživlé kamenné sochy běhají stejně rychle jako náš "mrštný" zlodějíček. Jakmile se vám povede utéct (třeba díky světelným granátům) a chvíli zůstanete schovaní, patroly se po chvilce uklidní (?) a vrátí se na své místo. Od městských pochůzkářů bych nic jiného nečekal, ale od strážného v muzeu? Co na tom, že mu tam běhá zloděj…:/. Sice zareaguje na otevřené dveře, chybějící předmět nebo stížnosti civilistů, ale to pro vás nepředstavuje žádnou hrozbu - jak už jsem psal, po chvilce vše ignoruje a vrací se ke své rutinní činnosti.

Při hraní jsem také narazil na velké množství bugů, které kazí hraní, jak jen mohou. Využívat lze různých kliček, např. do některých místností za vámi nikdo nejde, nebo pokud jste na vyvýšenině, můžete zmasakrovat všechny pod sebou, aniž by vám ublížili atd. To není ani zdaleka vše, o chybách v Thief III bych mohl popsat ještě několik áčtyřek… Má to ale cenu? Ne, tuhle hru nikdo netestoval…

Kdybych to měl shrnout, Thief III mě zklamal na celé čáře, ale možná je to kvůli mému přehnanému očekávání. Faktem zůstává, že se mohl Spector a jeho team snažit více, přidusit betatestery a vypilovat alespoň ty nejzásadnější chyby. Herní doba se pohybuje kolem 15-20ti hodin, což je velmi slušné, ale typicky průměrnou hratelnost bych od hry s tak zvučným názvem nečekal. Jdu si pobrečet, vy ostatní zkuste demo, možná jsem jen náročný bastard a tahle hra je ve skutečnosti skvělá. Musí být! Vždyť by přece Spector nevypustil do světa něco takového!!! Nebo snad ano?

P.S.: Podobnost autorova nicku se jménem hlavního hrdiny je čistě náhodná :-)

#tab#