Hitman: Contracts

Takže ho tady máme zase – chladnokrevný zabiják, vždy v bezchybně padnoucím obleku s rudou kravatou, holohlavý s nutným čárkovým kódem na zátylku. Nikdy se nesměje, nikdy se nemračí, nikdy nedává své city najevo. Zabíjí pouze za nejvyšší cenu přes prověřenou agenturu, mezi klienty má jen tu nejlepší pověst. Kdo by ho neznal? Když chcete někoho odpravit v naprosté tichosti a diskrétnosti, chtějte jen JEHO! Kódové označení: 47.

#pic1#

Abych se přiznal, úspěšnost série Hitman je mi tak trochu záhadou. Hra plná nedodělků, bugů, nesmyslných chyb a v prvním díle i přemrštěné obtížnosti. Ale i když jsem při hraní každého dílu nadával tak hlasitě, že i sousedovic fenka Linda měla co dělat, aby mě přeštěkala, nemůžu Hitmanovi upřít jisté kouzlo. Neumím to popsat nebo vyjádřit srozumitelně, ale s Hitmanem je to jako s drogou – i když víte, že to nechcete, stejně jedete dál, zkoušíte různé postupy, experimentujete.

První díl jsem zabalil v momentě, kdy mi hra po hodinovém hraní (bez možnosti uložení) vykonala neplatnou operaci, aby byla následně ukončena. Kromě toho, že jsem si vzteky ukousal několik prstů, jsem se zařekl, že už nikdy nic s názvem Hitman hrát nebudu. Ale když jsem se dozvěděl, že druhý díl už umožňuje ukládat, neodolal jsem. Námět téhle hry je totiž naprosto dokonalý. S šibalským sadomasochistickým úsměvem na tváři jsem se tak rozhodl vyzkoušet i tento. Světe div se, dohrál jsem ho dvakrát, a i když měla Linda opět co dělat, bavilo mě to. Hitman: Contracts (HC) autoři záměrně neoznačili za třetí díl, protože se jedná spíše o datadisk, přesto má podobné kouzlo jako díl druhý. Tedy pokud chcete slovo “kouzlo“ přirovnat k “návykovosti“. Ujel jsem na něj opět hned dvakrát a své pocity se vám teď pokusím sdělit.

Tak jako vždy hraje hlavní prim design levelů. Ten je vymyšlen velmi precizně a dává tak velikou volnost v postupu. Jasně, ta nejlehčí možnost, jak splnit svůj úkol je, se chopit zbraní a bez řečí všechno postřílet, ale kromě toho, že tímto způsobem dohrajete HC během chvilky, se taky připravíte o ten největší požitek z hraní – skvělý pocit po dobře odvedené práci. Velkou roli v Hitmanovi hrají převleky. Vzhledem k tomu, že má 47 kompatibilní míry se všemi možnými, může si na sebe obléct skoro cokoliv od kohokoliv a bude mu to vždy skvěle padnout. Převléct se za číšníka a donést své oběti nápoj cinknutý jedem na krysy, nebo splynout v převleku ochranky s ostatními a v nestřežený okamžik usmrtit cíl pomocí struny? Je to jen na vás, obyčejně máte hned několik možností, jak splnit cíl.

Velmi se mi líbila mise, která se odehrávala v Budapešti a kde jsem měl za úkol zabít dva bratry. Jedna z obětí velmi ráda navštěvovala saunu, stačilo ji tam tedy zamknout, zvýšit teplotu na maximum a chvíli počkat. Druhá oběť se sprchovala v hotelovém pokoji, před kterým neustále hlídkovala stráž, takže převlek sluhy pod záminkou výměny ručníků byl více než dokonalý. Jelikož se v hotelu konala schůze nějakých papalášů a nebylo možno do něj nenápadně proklouznout se zbraní kvůli detektorům kovu, nechala mi jistá Diana (která vás doprovází svým hlasem při brífincích a je prostředníkem mezi vámi a vaším klientem) v hotelovém květinářství dáreček v podobě krabice s květinami. Inu, kromě rudých růží se v ní nacházela i Spas12 – pro ten drsnější postup hrou je to opravdu stylové. A to není ani zdaleka vše, možností jak splnit cíle mise je ještě několik!!! A pokud se vám podaří splnit misi s hodnocením „Silent Assasin“, dostanete bonusovou zbraň, kterou si můžete kdykoliv vyzkoušet v opakovacím režimu hraní. Např. takový minigun na veliké párty, kde se to lidmi jen hemží, je opravdu lahůdkou :-). Zbraní je k dispozici opravdu požehnaně, přibyla spousta nových kousků, ani nemá cenu je jmenovat. Z těch tichých už by se daly vybrat opravdu zajímavé věcičky – kromě obligátní struny můžete použít i polštář k udušení oběti, hák na maso nebo třeba tágo.

#pic2#

Obrovským skokem kupředu se posunulo grafické ztvárnění. Přidán byl totiž efekt motion blur, díky kterému se grafika jeví trochu rozmazaná. Možná to nezní nijak líbivě, ale věřte, že to vypadá naprosto fantasticky. Hlavně když se za silného deště v noci procházíte po městě plném neonů, mezi domy se vznáší mírný opar a celá scéna tak působí velmi přirozeně. Přidána byla taky spousta textur, vnitřky budov už nepůsobí tak stroze. O perfektní hudební doprovod se opět postaral Jasper Kyd; zvuky už za moc nestojí, nejsou vůbec výrazné, klapot bot nebo střelba zní hodně tlumeně, což je opravdu škoda. Pouze dabing se povedl, Davida Bateson namluvil 47 opět na výbornou.

Možná by se Hitman mohl až doteď jevit jako super stealth hra na nájemného vraha, ale co vyzdvihuje námět, to strhávají nesmyslné chyby v samotném provedení, které mají na hratelnost katastrofální vliv.

Největším problémem jsou převleky – na monitoru vidíte jakýsi ”teploměr“, který signalizuje, jak moc připadáte ostatním podezřelí. Převléci se za policistu a pak se procházet před ostatními příslušníky není nejlepší nápad, jenže to je právě ono – nikdy nevíte, jestli se ukazatel posune ještě o setinku milimetru a vy budete prozrazeni, nebo se vše po chvilce uklidní. Nesmíte běhat, nesmíte se chovat podezřele (otevírání zámků, nošení zbraně…), ale i tak je tento systém dost nevyzpytatelný. Nechápu, proč program nerozeznává pouze dva stavy – buďto mě dotyčný pozná, nebo nepozná. Co je to za logiku, že se někdo chvilku škrábe na hlavě a po chvilce, kdy teploměr přeteče, bez varování vytáhne zbraň a začne po mně pálit? A to i přesto, že je to policista a já jsem se na první pohled ničím neprovinil?

#pic3#

Dalším problémem je řešení úkolů. I když se může způsob, který chcete aplikovat, zdát naprosto logický a neprokouknutelný, ve hře fungovat nemusí. A to je zásadní problém Hitmana. S čím nepočítali autoři, to nebude fungovat. V případě tichého postupu tak nejdou situace řešit spontánně. Budete si klást otázky, PROČ nemůžete někoho uškrtit strunou zepředu, PROČ nejde do nevinného civilisty zabodnout stříkačka s uspávadlem také zapředu, PROČ mají nepřátelé jasnovidecké schopnosti a jsou schopni vás vystopovat, i když jste řádně schovaní, PROČ vás celé zahalené ve SWAT převleku s obličejem zakrytým v kukle ostatní prokouknou, ale v převleku za jednoho z Číňanů se svou odkrytou holou hlavou nepůsobíte podezřele? Nelogickými chybami Hitman přetékal už od prvního dílu, autoři se mohli snažit vypilovat alespoň ty nejzásadnější.

Dost nešikovně je řešena i obtížnost: jsou k dispozici tři - Normal, Expert a Professional. Při první jmenované máte k dispozici sedm savů, což je obyčejně víc než dost, jste skoro nesmrtelní a na mapě se vám zobrazují všechny postavy barevně rozlišené, podle jejich zaměření (civilista má jinou barvu než ozbrojená patrola, nebo váš cíl). Na experta už můžete uložit jen dvakrát, máte o něco menší výdrž (jste polonesmrtlení) a na mapě jsou všechny postavičky zobrazené stejnou barvou, kromě vašich cílů, které jsou vždy červené. A na Profíka? žádný save, holomapa a výdrž tak akorát, aby neutrpěla hratelnost. No fajn, řeknete si, ale PROČ si nemůžu obtížnost nakonfigurovat sám? PROČ nemůžu hrát na Professionala se sedmi savy a plně vybavenou mapou? Takhle je hraní buďto hrozně jednoduché, nebo těžké.

Ale dle mého názoru má na celkový dojem z HC největší vliv jeho příběh. Je vyprávěn formou vzpomínek na první díl, ale mezi některými misemi se vůbec nenacházejí spojovací animace, takže dokončíte jednu misi, buch a jste v další. Bez řečí, ani nevíte proč a jaký to má smysl, a to i přes to, že první díl Hitmana důvěrně znáte.

HC je prostě hodně rozporuplná hra plná nesrovnalostí, na druhou stranu má své kouzlo (chcete-li návykovost) a to je jeho obrovská výhoda. Velmi atraktivní je opakované hraní, kdy zkoušíte různé postupy, nebo se snažíte získat ve všech misích hodnost Silent Assasin (popř. Mass Murderer :)). Jeho délka je však podprůměrná - druhý díl Hitmana měl 21 misí, proč jich má HC pouze 12? Jsou sice vypilované a vyšperkované mnohem více, než tomu bylo minule, ale i přesto je to dost podprůměr. Nezbývá než doufat, že čtvrtý díl přinese razantní změny po všech stránkách, nejen po té vizuální, a že se nebude tvářit jako další sebevykrádající datadisk.

#tab#