Manhunt

Přiznávám, poprvé píšu recenzi na hru, kterou jsem ještě nedohrál, ale věřte, že je v tom jen dobrý úmysl varovat všechny jedince, které počítačové hry zatím příliš nepoznamenaly. Manhunt je polínkem do ohně pro všechny příznivce Holuba a jiných rejpalů, kterým leží PC hry v žaludku pro jejich špatný vliv na děti, a v tomto případě i na dospělé. Není v tom nadsázka jako v Devil Inside, není v tom černý humor jako v Postalovi - je to syrový simulátor zabíjení. Pokud se zalíbením sledujete opravdové snuff filmy, čtěte dál, těm normálním lidem (tedy těm bez psychické narušenosti) bych doporučil, ať svůj zrak odvrátí k něčemu méně nechutnému a dalším čtením neztráceli čas. A pokud náhodou nevíte, co že to vlastně ten "snuff" je, mrkněte nejprve na skvělý film 8mm s Nicolasem Cagem - stojí za to.

#pic1#

Ale zpět ke hře. Její náplň je velmi jednoduchá a vždy stejná - tedy dojít z bodu A do bodu B, někdy s neuvěřitelně překvapivou odbočkou přes bod C, nenechat se přitom zabít a hlavně naopak zabíjet co nejefektněji. To vše s "příběhem", který nemá na PC obdoby. Raději zkousnu další Rudou Hrozbu než fakt, že jsem hercem nějakého blbého snuff filmu a musím potupně plnit režisérova přání. Vše se odehrává v jakémsi fiktivním městečku kdesi v Americe, kam si náš Pan Režisér pozval spodinu, kterou slušná společnost dávno odepsala - příslušníky gangů, bezdomovce, lupiče a jiné výkvěty. Na xichtech punčochy od babičky, na zádech parodii hákového kříže, pořádný pupek jako 100% Američan, v ruce baseballová pálka a v hlavě nasráno. Jejich úkol je jednoduchý, jak by řekl Režisér: "Pendlujte po svých trasách a dávejte bacha, brzy tudy půjde můj hlavní hrdina - postarejte se, ať neprojde."

Onen hrdina se jmenuje James Earl Cash, byl z jistých nespecifikovatelných důvodů zachráněn před trestem smrti naším Panem Režisérem, a aby přežil, musí dělat to, co umí nejlépe - zabíjet za asistence kamery a oplzlých hlášek Rejži. Postavu Cashe sledujete z pohledu třetí osoby a celá hra je pojata hlavně na způsob stealth. Tedy žádné zběsilé akce, žádné hromady mrtvol, jen pomalým postupem likvidujete jednoho kreténa za druhým, schováváte se ve stínech, využíváte momentu překvapení atd., až se dostanete na konec trasy, abyste byli odchyceni, naloženi do náklaďáku a odvezeni na jiné místo, kde se bude to samé opakovat - zákazníci chtějí pořádný snuff, tak do toho!!! Cihly, láhve, sáčky, kusy drátů, střepy, sekáčky na maso, nastřelovačka hřebíků a jiné palné zbraně, nejen s tímhle vším můžete dát prostor své fantazii a zabíjet pro potěšení. Při každé zdařilé akci kamera akčně najede na scénu, aby zprostředkovala co nejlepší úhel pohledu a zákazníci (tímto myslím hráče) si vychutnali co nejlepší scény.

#pic2#

Popravy nepřátel jsou velmi efektní, skuteční úchylové při nich budou slintat blahem a věřím, že někteří zvlášť vyšinutí jedinci budou schopni se nad nechutnými záběry ukojit lépe jak nad kvalitním pornem. Vždyť o to tady jde, ne? O radost z drastických záběrů, o radost z krve stříkající na obrazovku. Sledovat se zaujetím, jak své oběti přetnete tepnu kusem střepu, jak ji pořádnou ranou baseballovou pálkou srazíte na kolena (hezky srabácky zezadu) a pak ji jednou dobře mířenou (doslova) urazíte hlavu, kousky mozku se rozprsknou po okolí... ach, jak nádherné, skutečně...

Prvních pět hodin jsem vůbec nechápal, jaký je smysl hraní, postupoval jsem dál a dál ve snaze zjistit, proč to všechno dělám. Proč posluhuji nějakému blbečkovi za mikrofonem, který si dělá dobře při pohledu na mrtvá lidská těla? To má být zábava? A když už mě hra nezaujme po deseti hodinách hraní, tak kdy tedy? Chápu, že se někomu nemocnému snuff líbí, ale proboha, proč to servírovat jako počítačovou hru?

#pic3#

Když si odmyslím nechutný námět a podívám se na hratelnost jako takovou, vyjde mi mírný nadprůměr. AI je postačující, pokud se rozeběhnete s baseballovou pálkou na nějakého burana, jenž drží v ruce palnou zbraň, nečekejte, že bude stát na místě! Začne couvat a utíkat a věřte, že v Manhunt umí každý utíkat stejně rychle jako vy. Jindy zase utíkají, když mají namále, nebo když si chtějí zavolat posily. Vzhledem k tomu, že Cash není žádný Rambo, ale obyčejný kriminálník, je jeho životnost v poměru s ostatníma jen o malinko větší - a to jsem hrál na tu lehčí obtížnost (ty jsou tady dvě: jedna velmi těžká a druhá velmi velmi těžká).

Vzhledem k tomu, že hra pochází z dílen Rockstar Games, kteří se proslavili neméně kontroverzní (ale za to vynikající) hrou Grand Theft Auto, běží Manhunt na stejném enginu jako třetí díl gangsterské série. I když jsem si na grafiku Manhuntu musel chvíli zvykat, nakonec mi nepřišla nejhorší a hlavně s noisse effectem, což je zrnění obrazu ve stylu Silent Hill, jsem si ji oblíbil. Vše je sice hodně strohé, nepříliš vzhledné, ale to k ponuré atmosféře patří. Postavy vypadají snesitelně, po zemi se prohánějí krysy, po obloze zase nějací krkavci (nebo co to je za havěť), celé město připomíná apokalypsu jako vystřiženou z Resident Evilu. Krev na stěnách, zvratky na ulici, mrtvoly zavěšené na hácích a pohupující se za mírného kvílení ve vzduchu - prostě taková normální idylka ponurého městečka. Hudbu jsem nijak nevnímal, občas se sice z reproduktoru ozve nějaký pazvuk nebo skřek, ale jako melodii bych to rozhodně označit nemohl. A co se týče zvuků, taky nic moc. Zdálo se mi, jako by byly nahrány v nízké kvalitě, ale krystalicky čistý zvuk jako v Call of Duty asi nemůžu čekat úplně všude.

Systém ukládání je vyřešen tak, jak se to dneska dělává a jak je to IN - tedy omezen na minimum. Sbíráte videokazety, které se velmi zřídka válí po zemi, a za každou si můžete jednou uložit hru. Někdy je vzdálenost mezi nimi doslova nesnesitelná a mnohdy budete scény opakovat klidně i desetkrát, než se vám podaří úspěšně najít další. To je věc, kterou skousnou jen nejvytvrdlejší hráči se silnými nervy.

Pokud si budete chtít Manhunt zahrát, musíte ale nejprve zkousnout stupidní námět, a pokud vám nejde o prožitek z hraní, ale ze samotných scén, jen do toho. Možná někde v sobě máte něco, co se při hraní téhle zvrácenosti probudí a bude si žádat své. Možná poznáte, že počítačové hry jsou jen nechutnou zábavou, nebo se vám naopak Manhunt pro svou brutalitu zalíbí, i když snuffu neholdujete. Jóó, urazit někomu palici pomocí baseballové pálky je přece zábava... chmm, trochu inteligentnější přístup bych prosil. Pro příště. Příště? Raději ne...

#tab#