Knights of the Temple: Infernal Crusade

Lojza je typický mainstreamový hráč. Nemá rád složité hry, nad kterými by musel dlouho přemýšlet, nesnáší komplexnost a možnost odreagovat se je pro něj přednější, než zakusit nějaký pořádný herní zážitek.

Lojza: Nazdar vole, hele, neznáš nějakou novou super pářku? Něco, co by se mi mohlo líbit, šak víš ne?

Garret: Hm, jasně:/. Právě jsem dohrál Knights of the Temple (Kott), to je capina, co by tě mohla zaujmout.

L: Knajts of …co? To neznám, o čem to je?

#pic1#

Vlastně o tom, o čem hry nejčastěji bývají. Paul, křižák tělem i duší, náboženský fanatik bez potřebného charisma, má nelehký úkol. Musí zachránit svou přítelkyní z dětství - Adelle (všichni od začátku stejně tuší, že je mezi nimi mnohem více), která disponuje nadpřirozenými schopnostmi. Ty chce zneužít zvrácený biskup ke svým plánům světovládce. Národy, které kdysi mezi sebou válčily, dokázal tento nosatý stařík usmířit a využít jejich síly... Ono, jak jinak vládnout světu, když ne bez pořádné armády, že? Takže tady máme záchranu přítelkyně, a aby toho nebylo málo, i celého světa. Normálka.

L: To je trochu klišé, ne? To v příběhu není nic, z čeho bych se posadil na zadek?

Ne, žádný překvapivý zvrat. Příběh je vyprávěn pomocí statických obrázků a kreslených animací, žádné enginové videa. A to už se, pravda, dneska moc nevidí. Všechno se dá velmi lehce předvídat… hm, tam ani vlastně není co předvídat. Je sice vidět, že se autoři snažili, co mohli, aby byl děj zajímavou součástí hry, ale na výsledku to vidět není. Jo, mimochodem, tuhle hru spáchali Starbreeze Studios, to jsou ti maníci, co vytvořili slušnou hru stejného žánru Enclave.

L: Enclave? To mělo bomba grafiku! Jak vypadá ten Kott?

Funguje na stejném enginu, takže vypadá skoro stejně. I když se autoři chvástali, že byla vizuální stránka vylepšena, moc to poznat nešlo. Navíc, Kott se odehrává především v malých prostorách, kde ke grafickému pošušňáníčku dochází jen zřídkakdy. Dá se na to koukat, aniž bys musel přivírat oči, ale přeci jenom je na tom zub času znát. Enclave bylo mnohem hezčí hlavně proto, že se odehrávalo ve venkovních prostorách a vše bylo mnohem více vyšperkovanější, navíc vyšlo více než před rokem, to jsme ještě nebyli tak zmlsaní. Nepotřebuješ na to silný stroj, jede to nádherně i s 1GHz procesorem a s nějakou tou grafickou kartou střední třídy. Super je hudba, ta se fakt povedla. Má ji na svědomí skupina Within Temptation a jedná se o smíchání rockové muziky s orchestrálními melodiemi. A když už je tvoje postavička na umření, rozezní se parádní skladba, která ti dává najevo, že se blíží tvůj konec. To jsem poslouchal i samostatně a raději jsem běhal s minimem životů, abych se té nádhery naposlouchal co nejvíce. Jen jsem kvůli tomu párkrát zaplatil svým bídným životem, což bylo vzhledem k systému ukládání dost o nervy.

L: Co? Neříkej mi, že to má tak stupidní systém jako na konzolích, kde ukládáš jen po přechodu do dalšího levelu?

#pic2#

Přesně tak. Dneska je to skutečně v módě a bohužel tady neplatí ani "princip Ondřeje Malého". Někdy sice narazíš na jakýsi kámen, u kterého můžeš savenout, ale často se stává, že několikrát zakrákáš v ten nejnevhodnější okamžik. A nejen systém ukládání, ale i samotné ovládání je řešeno v konzolovém duchu. Myška si odpočine, budeš potřebovat jen klávesnici, a pokud možno, co největší počet prstů. Kamera je statická, občas samostatně pohyblivá, třeba ve stylu Silent Hill, což je docela problém. Často na Paula vůbec nevidíš, to když je "schovaný" za nějakým sloupem, nebo zaběhne někam, kde je kamera postavena do špatného úhlu, což v momentě, kdy probíhá bitka, není příliš příjemné. To ti pak nezbývá nic jiného, než máchat kolem sebe a doufat, že to přežiješ. Naštěstí si můžeš vybrat mezi třemi obtížnostmi, přičemž první dvě jsou opravdu lehké. Dalším faktem, který mluví ve tvůj prospěch, je, že jsou levely, kterých je tady 29, docela krátké a ve většině případů je lze sfouknout během několika minut.

L: Hele, ještě se vrať k tomu ovládání, jak jsou ty souboje řešeny?

Celkem jednoduše, není to tak složité jako třeba v kultovním Severance: Blade of Darkness, tady ti stačí kurzorové šipky a dalších pět tlačítek na samotné vykonávání akcí. Dva typy útoků, jeden blok, dále aktivační klávesa pro komba a pro trochu té magie. Není toho moc, při bojích využiješ opravdu všechno naplno, různou kombinací kláves provádíš složitější údery a vyvádíš další nezbednosti. Třeba tu magii - i když myslím, že rytíř by se měl kouzlům vyhýbat hodně velkým obloukem, Paul se jí nijak nebrání a pro hratelnost je to příjemné zpestření. Např. takové léčení je věc, bez které by bylo hraní opravdu trýznivé. Dále chvilková nesmrtelnost, což je taky super věcička. Poslední dvě kouzla už jsem tak často nepoužíval, jedná se o silný fireball a shock wave, zraňující více protivníků najednou. Samozřejmě, že to nemůžeš používat neomezeně, ale potřebuješ k tomu manu - tu získáš ze zabitých nepřátel.

L: A co zbraně a vůbec ti nepřátelé? Když někomu useknu ruku, tak… mu upadne, nebo ne?

#pic3#

Neupadne. Bohužel, Kott není tak naturalistický jako již zmiňovaný Blade of Darkness. K dispozici máš tři typy chladných zbraní a luk, v jeden moment můžeš nést jen jednu od každého druhu. Je to meč, sekera a palcát, no a vzhledem k tomu, že postupně získáváš lepší a lepší, nemusíš se příliš rozmýšlet, co použít. Jednou je to meč, pak třeba sekera, se všemi zbraněmi Paul zachází stejně rychle a silnější je to, co našel nejpozději. Je to jednoduché. A i když najdeš nový nabroušený meč, můžeš s ním do nepřátel sekat, jak chceš, ale kromě několika kapek krve se žádných useknutých částí těla nedočkáš. Vypadá to dost trapně, když nepřítel schytá několik ran, pak se jen oklepe a s razancí šicího stroje pokračuje dál ve snaze ti ubrat aspoň minimum zdraví. Inteligenci nahrazují počtem, i přesto si musíš na některé vypracovat taktiku, protože máchat do obrněného, neustále se kryjícího nepřítele nemá žádný smysl. Docela jsem se pobavil na začátku, kdy mé protivníky představovali nezkušení mniši - používali srpy a další podobné neškodné zbraně a při zmatečném máchání prováděli legrační pohyby, zakrývali si oči, vydávali ze sebe ustrašené skřeky a vůbec působili hodně komickým dojmem. S lukem si při bojích žádnou legraci neužiješ, jednak je míření s ním pomocí kurzorových šipek docela problém, druhak za zabití na dálku nezískáváš již zmiňovanou manu.

L: Doufám, že je to naprosto lineární a že hrou projdu bez problémů!

Problémy ti mohou dělat pouze lehké logické hádanky, opravdu to není nic složitého, někdy se kousek od tebe v knize nebo svitku píše nápověda, jindy tě další postup cvrnkne ihned do nosu i bez ní. Levely jsou skutečně lineární, mírně stereotypní, interakce s prostředím je minimální, občas můžeš/musíš něco rozmlátit, různorodost prostředí nijak nepřekvapí, designér levelů se prostě moc nepředřel. Když se budeš nažit, dohraješ Kott za jeden večer, je to opravdu ostudně krátká hra, ale tebe by to asi stejně déle hrát nebavilo.

L: Hmm, to máš teda pravdu. Sakra, já si stejně asi seženu něco jinýho, když jsi mi na začátku říkal, že je to capina...

G: Cože? To mi chceš říct, že to celé jsem vykládal zbytečně?

L: Ne, teď už vím, že Kott opravdu nechci, nevíš o něčem jiném?

G: Eh…

L: Co je? Co na mě tak poulíš oči?

Nepříliš zajímavá arkádovka pro nenáročné. Příležitostní hráči, jako je Lojza, si představí jako finální hodnocení 70%, ostatní 30%. Já volím co nejobjektivnější kompromis… ale proč si nakonec Lojza Kott nevybral, to netuším.

#tab#