Kreed

Na první pohled je Kreed slibně vypadající FPS akce ruského týmu Burut CT, kterou si někteří odvážlivci dovolili nazvat potenciálním "Doom III killerem". Nebudu s nikým polemizovat, každopádně už z obrázků je Doom III mnohem hratelnější (ne, o srovnání grafiky se pro jistotu vyjadřovat nebudu) než tohle. Na druhý pohled je to docela obyčejná střílečka v dosti slušivém kabátku. Na třetí pohled je to nudná střílečka ve slušném, mírně potrhaném baloňáku. A na pohled čtvrtý už jen nekonečná nuda zabalená do kusu roztrhaného hadru.

#pic1#

Některým lidem zřejmě připraví Kreed šok ještě před tím, než ho vůbec začnou hrát. Po instalaci hra automaticky nastaví své rozlišení na 1280x1024, takže pokud ho váš monitor nezvládá, musíte se trochu pohrabat v *.ini souboru.

V Rusku jsou monitory zvládající takové rozlišení samozřejmostí, ale co nevyspělý a chudý západ? Ty ubohé patnácti palcové LCD panely, popř. postarší patnácti palcové CRT, které zvládají maximálně1024x768? A co teprve hráči, kteří nevědí, co to vůbec *.ini soubor je? Tohle je trochu silný kix hned na úvod, ale nemůže být tak, aby nebylo ještě hůř…

Měl bych něco prozradit k příběhu, tak jak se to vždycky v recenzích dělává, ale já tentokrát udělám výjimku - nic vám neřeknu. Ne proto, že bych nechtěl, ale protože ho sám nedokážu rozumně popsat a navíc mám strach, abyste při čtení recenze neusnuli (pokud už se tak nestalo). Totiž něco tak špatně vyprávěného a rozkouskovaného jsem zatím ještě neviděl. Když jsem čuměl na závěrečné titulky, v hlavě jsem měl zmatek a ten střídal nepochopení celé téhle prekérnosti. Autoři se s ničím nepatlali, takže děj působí spíše jako nekvalitní lepidlo snažící se udržet pohromadě jednotlivé části. Po cestě budete nalézat deníky a číst počítačové terminály, ale v příběhu tyhle věci obyčejně žádný posun neznamenají, spíše popisují osud jejich autorů. Už tak fatální hratelnost, jakou Kreed disponuje, by z hlubin nevytáhl ani Stephen King jako scénárista.

Design misí mi hodně připomínal Chasera, který taky dopadl tragicky. Ztroskotává totiž přesně tam, kde jeho slovenský kolega (zdravím slovenské přátele). Prázdné, obrovské, bezvýznamné místnosti a spletence chodeb, lišící se od sebe pouze počtem nepřátel, polohou rozházených beden a množstvím nerozbitných předmětů. Počet stacionárních kulometů nebo děl, které můžete ovládat, by se dal spočítat na prstech jedné ruky (jednou se dokonce projedete v jakémsi spider-tanku, nebo co to bylo). Velmi zřídka narazíte na problémy, jako je hledání bezpečnostních karet, mačkání tlačítek, rozbíjení generátorů nebo krytů ventilačních šachet, tím ale veškerá interaktivita s okolím končí. Kreed je neskutečně stereotypní, neustálý pocit deja-vu, že "tady už jsem přece jednou byl", vám nedá pokoj. Někteří tvůrci her už by si měli uvědomit, že design misí je u 3D akcí to nejpodstatnější. Bez něj jde vše do hajzlu. Nulový příběh se dá přetrpět, pokud jde o odreagování v podobě bezmyšlenkovité řežby (Serious Sam), technické zpracování taky nemusí být excelentní, aby hra zaujala - ovšem bez kvalitního designu se neobejde žádná 3D střílečka. Atmosféru si Kreed drží jen několik prvních minut, jakmile ale zjistíte, jakým způsobem byla celá hra poslepována (copy-paste), úplně se vytrácí.

#pic2#

Velmi mě potěšilo, že ve hře fungují strafe jumpy, díky kterým se můžete po rozlehlých místnostech pohybovat asi třikrát tak rychleji, než za normálního běhu. Bez nich bych Kreed hrál asi ještě teď.

Abych jen nekritizoval, grafika vypadá velmi dobře. Hru pohání X-tend engine, který si Burut CT ušili sami. I když ve chvíli podrobnějšího zkoumání textur stěn a postav už dojem není tak dobrý, můžeme hovořit o nadprůměrné grafice. Skvěle vypadá voda odrážející obraz na hladině, pěkně se vlní, když do ní střelíte, nebo vkročíte. Hudba je na tom o něco hůře, velmi svižné rytmy techna a rocku jsou fajn jen prvních deset minut, pak už člověk vnímá jen neurčitou kakofonii zvuků a slider hlasitosti hudby jde bez milosti doleva. Lépe na tom nejsou ani zvukové efekty - našlapování na kovových podlahách mi připomínal spíše tikot hodinek, brokovnice zní jako by se po každém výstřelu měla rozpadnout a do toho ten otřesný dabing.

Kreed se prodává kompletně v češtině, což je pro mě osobně dost kardinální chyba. České texty rád uvítám, i když je v nich více chyb, než v mých recenzích, které ještě neprošly rukou korektora, ale dabing patří k tomu nejhoršímu, co jsem zatím mohl slyšet. Nežádám geniální hlasové splynutí s postavou ve stylu Splinter Cell a´la Sam Fisher a´la Michael Ironside, ovšem intonace hlasu by měla být aspoň trochu uvěřitelná. U Kreedu se nic takového nekoná, hlasy znějí dost amatérsky, i můj papoušek by zvládl nadabovat některé postavy lépe. Navíc čeština působí v podobných hrách mimo diskurz, ale s tím už asi nikdo nic nenadělá.

Zbraňový arzenál je solidně široký, některé kousky opravdu stojí za to si potěžkat. Začínáme armádním nožíkem, který využijete na prvních šest potvor, pak už nebude k ničemu.Vlastně jsem uvažoval, že by se mi docela hodil při sbírání hub, je fajnově tvarovaný, s tím by se to podhoubí pěkně dalo odříz… …eh, kde jsem to skončil? Aáááá, nůž. Další (mnohdy zbytečnou) zbraň, jako je pistol, autoři rovnou vypustili, takže tady máme brokovnici a její silnější alternativu, standardní pěchotní kulomet se zoomem, velmi používaný rotační kulomet, raketomet rulez, neohrabaný plamenomet nebo parodii na railgun (vypadá velmi impozantně). Při pohledu na plamenomet, pěchotní kulomet a railgun jsem si nemohl nevzpomenout na Unreal II. To, jestli autoři čerpali inspiraci právě z této hry, je více než pravděpodobné.

#pic3#

Poslední dva kousky už jsou opravdu vynikající věci na hraní a zabaví se s nimi i nejnáročnější. První z nich je ´dělo´, se kterým není tak snadné zamířit, ale o to větší poškození napáchá. Po zmáčknutí spouště se celá zbraň začne třást a máte co dělat, abyste zaměřovač udrželi na nepříteli, po chvíli z něj vyšlehne plasmatická hmota s devastujícími účinky, umocněná alternativním režimem střelby, kdy plasma prochází i pevnými předměty (co by asi mohlo být za těmito dveřmi? boom… tak už tam určitě nic není). Poslední a nejsilnější zbraň mi připomínala dvojitý raketomet známý z Duke Nukem 3D s tím rozdílem, že nemá tak velkou kadenci, zato mnohonásobně větší sílu a mezi dvěma svými kanóny má velkou průsvitnou zaměřovací tabuli. Ta sice zakrývá polovinu výhledu, ale pro každý výstřel stojí za to žít :-). Granáty jsem nepoužíval skoro vůbec, jsou tady dva druhy, ale než by se s nimi člověk někam trefil, musel by absolvovat základní kurz tenisu bez tenisové pálky. Když zvládnete mrsknout tenisovým míčkem tak, abyste s ním hodili za roh a přitom trefili pohybující se objekt, máte vyhráno. Ale díky vysoké inteligenci vám ten pohyblivý objekt stejně uteče.

Slušná inteligence platí samozřejmě pouze pro humanoidy, kteří jsou schopni velmi slušně uhýbat, schovávat se a operovat v týmu. Špatné ale je, že každý voják má předem určený počet zásahů, které musí vydržet, ať se děje, co se děje. Výstřel do hlavy nebo do nohy, je to fuk. Nejhorší je, že je velmi obtížné se vyhnout zraněním, a to prostě proto, že o vás nepřítel vždy okamžitě ví, i když se krčíte někde schovaní (chodí na jisto), pálí v okamžiku, kdy vystrčíte nos, pálí velmi přesně a ve většině případů to pravdu pálí, hlavně když má v ruce několik zbraní a po neúčinné střelbě kulometem zvolí plamenomet.

Do cesty se vám postaví i mutanti a jiné slepence hmoty. Ti už se soustřeďují pouze na to se k vám co nejrychleji dostat, takže se o inteligenci mluvit nedá. Přesto mi některé, velmi agilní potvory, dávaly místy zabrat. Obtížnost je dost nevyvážená, proto vřele nedoporučují hrát na Hard, abyste nedopadli jako já, kdy jsem se po několika hodinách hry rozhodl začít znovu na nižší obtížnost, abych se dopracoval ke zdárnému konci hry bez nějakých znatelnějších jizev na mém, už tak uhrovitém, obličeji. Mám totiž hodně ostré hrany stolu a po střetu mého čela s takovou hranou poté, co jsem byl asi 5x zabit na stejném místě, jsem nevypadal zrovna dobře. Ale třeba jsem nešika a neumím hrát tento typ her.

Jak by řekl Mudra, hra se prodává za férové tři stovky a vystačí vám na celkem slušnou dobu hraní. Pořád mě ale sžírá špatný pocit, že jsem o ději nenapsal něco více. Blížím se ke konci recenze, takže už si to teď můžu dovolit (pokud někdo usne, nebude mě to mrzet :-). Budu si chvíli dávat v hlavě vše do pořádku a zkusím ze sebe náznak příběhu vypotit… jo, mám to. Takže, Kreed je nepopsatelné ´něco´, rozpínající se ve vesmíru. Vy, jako legionář Daniel Grock, jste do něj vysláni na jednu tuctovou sebevražednou misi, ale jak se ukáže, z Kreedu zatím nikdo neutekl a to vám vaši nadřízení pozapomněli říct. Jen jeden člověk - velmistr Rumi - zřejmě nalezl způsob, jak z něj ven, a tak se tato osoba stane cílem vašeho snažení. Na cestě za ním narazíte na několik překážek, jako je vesmírná loď prolezlá nebezpečnou nemocí, která z lidí dělá chodící torza hnijícího masa, spadnete do zajetí alienů, potkáte několik přátel, ale na zmatenosti děje a mě samotného to nic nemění. Dobrou noc…

#tab#