Painkiller

I když jsem byl po chvilkovém hraní Painkillera (PK) mírně zklamán, musím uznat, že se jedná o jednu z nejlepších akcí za tento rok. Ano, je to JEN bezduchá mlátička s vynikajícím technickým zpracováním, ale k čertu … co na tom, když je to zatraceně hratelné?

#pic1#

Bezduchých stříleček není vůbec mnoho a taková odreagovačka určitě přijde vhod po nejednom náročném dnu. Příběh je v podobných hrách spíše nutné zlo, tady tomu není jinak. Po hrozné autonehodě, kde Daniel Garner zahynul se svou přítelkyní, se náš hrdina ocitá v očistci. Je to právě on, kdož byl vybrán, aby zabránil Luciferovi v jeho nekalých praktikách světovládce. Nedá se nic dělat, cestu za pánem pekla si budete muset probojovat přes tuny nepřátel, 24 levelů a 5 bossů. Nejprve ale budete muset přemoci vlastní bolest nad ztrátou své milé, jejíž smrt je jen vaše vina. PK nekončí happyendem, ale tam, kde si Daniel skončit zaslouží. Ale to už poznáte sami… Vše je vyprávěno příjemnými animovanými sekvencemi. Mírně nevhodná je naopak samotná vizáž hlavního hrdiny, který vypadá, jako by právě vylezl z kosmetického salónu. Když se podíváte na krabici hry, uvidíte drsňáka Daniela Garnera, v animacích je to ale úplně jiný člověk - uhlazený, s tvářičkou Kena.

Očistec podle polských vývojářů People Can Fly vypadá jako náš normální svět, jen pokaždé v jiném časovém období. Jednou je to středověké městečko zasažené morovou nákazou, obléhaný hrad, vynikající polorozbořený chrám s přilehlým okolím, americká vojenská základna nebo třeba operní dům a spousta dalších. Uznávám, že poslední dvě jmenované mi k PK příliš nesedí, přesto to byla zábava. Čas na nudu nezbude, akce střídá akci, častá změna prostředí nedává nejmenší prostor stereotypu. I když jednotlivé úrovně postrádají logickou návaznost, je to jen malý detail, který nemá na hratelnost žádný vliv. Naprostým vrcholem je pak finální úroveň, která představuje bojiště několika válek zastavené v čase. Zákopová válka, potápějící se bitevní loď nebo mohutný atomový výbuch v pozadí. Vypadá to skutečně impozantně, výbuchy zastavené v čase si budete prohlížet asi hodně dlouho. Tohle je skutečné peklo, jak má být.

#pic2#

Originálním prvkem PK jsou tarotové karty a uznávám, že bez nich bych se ani zdaleka tak nebavil. Máte možnost si vytvářet svoje sety karet a ty vám pak budou ulehčovat "život" v očistci. Při prvním hraní jich můžete dostat až 23, za každý level jednu. Vždy je ale nutno splnit nějaký úkol a to může být mnohdy docela problém. Od těch lehčích úkolů, jako je zabití bossů v časovém limitu, nepoužití žádného brnění nebo sesbírání určitého počtu zlaťáků, až po ty těžší, jako je nalezení všech tajných míst nebo zákaz sběru jakékoliv dušičky (viz níže - jedinou možností léčení pak bývají jakési "zlaté prameny", kterých je ale nedostatek). Samotné karty se pak dělí na zlaté a stříbrné. Pro stříbrné máte k dispozici dva sloty a jejich použití je permanentní po celou dobu hraní, zlaté pak můžete nést tři a je nutné je aktivovat stisknutím příslušné klávesy (vždy se aktivují všechny naráz). Nic ale není zadarmo, a tak za použití karet platíte těžce nasbírané peníze. Odměnou vám pak bude dočasná nesmrtelnost, několikanásobně větší damage, zpomalení času, dvojnásobný počet munice do zbraní atd. A pokud se vám jich skutečně podaří nasbírat všech 23, otevře se vám speciální obtížnost - pro opakované hraní ideální. Ona už obtížnost Nightmare není nijak obtížná, spíše naopak, po celou dobu jsem se mohl jednou rukou dloubat v nose a přesto s přehledem zvládat situaci na bojišti. A když už mi teklo do bot, použil jsem karty. As easy as pie.

Nepřátel je několik desítek druhů a jejich počet jde v každém levelu do stovek. Veliká různorodost mě opravdu potěšila, snad v každém levelu narazíte na někoho nového. Na některé potvory si musíte vypracovat i zvláštní taktiku a to neplatí jen o finálních fešácích. Ti se mimochodem povedli, jsou to gigantické mrchy, kterým svou výškou nesáháte ani za nehet malíčku u jejich tlapy.

#pic3#

Kritizovat AI v tomto typu her není fér, vždyť PK si na nic nehraje. Příšery jsou dost chytré na to, aby uměly střílet a to podle mě stačí. Ostatně, kdo by taky čekal úhybné manévry od zombíka nebo schopnost se krýt od monster, které jsou dvakrát tak větší jako vy? Když uvidíte na ulici trpaslíka, taky se poběžíte schovat :)? Trochu zklamáním byl pro mě závěrečný souboj s Luciferem (není to žádný Karel Heřmánek, ale pořádná obluda o velikosti mrakodrapu i s televizní anténou), čekal bych trochu větší nářez. Celý souboj se totiž soustředí jen na to, JAK ho zabít. Jakmile na to přijdete, je během několika vteřin vymalováno.

Co velmi příjemně zpestřuje hraní je Deamon mód. Po každém zabitém nepříteli z něj vyprskne jeho dušička, ta vám vždy zvedne zdraví o jeden HP a kromě toho se po sesbírání každých 65 dušiček morfujete do krvelačné bestie, která je nesmrtelná a zabíjí jedním výstřelem vše, co jí stojí v cestě. Deset nepřátel v řadě? No problem. Jo, ještě něco - pokud se vám náhodou podaří nějakou příšerku výstřelem rozporcovat, vykašlete se na nohy nebo hlavu, ale hledejte torzo! Z něj totiž ona duše vypadne :).

Hraní zpestřují taky jiné věci, než jen zabíjení a snaha splnit úkoly pro získání karet. V úrovních je spousta tajných lokací, posvátných relikvií, peněz schovaných v nejrůznějších bednách, truhlách, rakvích atp. Hra kontroluje vaše statistiky, které si můžete kdykoliv prohlédnout a věřte, že pocit z dobře odvedené práce, když se vám např. povede najít všechny relikvie nebo peníze, je skvělý. Jen některé tajné lokace jsou natolik nedosažitelné, že jsem autory proklínal ještě hodně dlouho a často jsem míval nutkání jim do řiti zabodnout Painkiller (točící se ostří na tyči s vystřelující hlavicí) a pořádně tam s ním zakvedlat.

A! Zbraně. Arzenál může být trochu zklamáním, čítá pouze 5 kousků, jenže každý z nich má zcela odlišný alternativní mód střelby! Hned první zbraň Painkiller má tři módy, stejně tak jako kombinace elektrického "něčeho" s vrhačem hvězdic (takové ty, co používají ninjové). Brokovnici se zmrazovačem jsem používal asi nejčastěji - totiž, co je zmrzlé, to je křehké a pak už stačí jen polechtat… Kolíkomet (Stake gun) je opravdu originální věcička s bezkonkurenční silou, škoda jen pomalé doby nabíjení (sekundární mód patří granátometu). A ano, kolíkomet slouží na přišpendlení nepřátel na zdi (doslova). Poslední je raketomet s integrovaným minigunem. Chybí už jen světelný meč a zbraňový arzenál by byl kompletní.

Havok 2.0 (fyzika), Ragdoll efekt (až uvidíte suprově rozpohybované postavy, poznáte co to je) a grafická podívaná dnes nikoho nepřekvapí, jen u výjimek mám jazyk na tričku (Far Cry). Pain engine je rychlý, vypadá skvěle, prostě normálka. Jen v jedné úrovni jsem se setkal s podivným škubáním, ale podle diskusí to bude asi individuální problém. Za to hudba je dokonalá a po Quake II je tady další hra, ze které jsem si vypreparoval soundtrack na samostatné poslouchání. Svižné rockové melodie v bitevní vřavě zvedají adrenalin na maximum, zvuky jsou taky na úrovni, rozprsknuvší se těla příšerek čvachtají tak, jak mají.

Co mi lezlo krkem, byl hrozný bordel v uložených pozicích. Quicksavů je několik, k tomu autosavy z každé úrovně, pak regulérní savy - to vše dohromady a bez možnosti vytvořit si vlastní profil, takže pokud hrajete se sourozenci, bude lepší si svoje pozice pořádně pamatovat (zálohovat) a doufat, že vám je někdo omylem nepřesaje. O multiplayeru se zmiňovat nebudu, v PK samozřejmě nechybí, ale kvůli něj si tuhle hru kupovat nebudete - hlavní prim tady hraje singleplayer, samotnou hru více hráčů si už může