NHL 2004

Rozhodčí již se chystá do středového kruhu na vhazování, neboť je již ten nejvyšší čas zahájit klasický duel, v němž poměří své síly aktuální ročník hry EA Sports NHL se svým rok starým předchůdcem. Jak to bude tentokráte, rozhodne prodloužení a nebo až samostatné nájezdy, jako se to stalo už několikrát v předchozích letech? Odpověď sice ještě stále visí ve vzduchu, ale i tak lze z tváří hráčů vyčíst, že NHL 2004 by svého bratříčka mohla roznést už první třetině…

Série NHL pánů programátorů z EA Sports, jenž započala už roku 1993, patří v naší hokejem žijící zemi k velmi oblíbenému druhu zábavy. Nicméně deset let je deset let a po delším čase se i ta nejlahodnější pochoutka začne zajídat. Nemluvě o tom, že tvůrčí síly s postupem času zjevně ubývalo a na originální nápady a zábavné inovace autoři několik posledních ročníku rezignovali. A nejen redaktoři herních magazínů, ale i dříve spokojení hráči krčili bezradně rameny, neboť výsledný produkt působil rozpačitým dojmem, jenž nejen učinil přítrž vlně nadšení provázející vydání každého dalšího dílu této legendární série, ale rozpoutal i vcelku živelné diskuse o tom, zda se tak náhodou EA Sports jen nevezou na vlně svého dobrého renomé.

Jak jsem již v úvodu naznačil - téměř vždy se náš symbolický duel rozhodne až v prodloužení, neboť objektivně lze všechny klady a zápory výtvoru pánů vývojářů zhodnotit až po nějaké té odehrané sezóně, což rozhodně není prostor, který by nám nabízela demoverze skládající se ze tří třetin finálového zápasu mezi New Jersey Devils a Mighty Ducks of Anaheim. NHL 2004 se zcela přirozeně hraje skvěle, to, proč to mu tak je, by vám měly nabídnout následující řádky.

#pic1#

Více reality, více technického hokeje?
Ano, tak by se to dalo také prezentovat. Podobně, jako v případě série her FIFA, jenž prošla loni radikální (a co si budeme povídat, mezi hráči nepříliš populární) změnou fyzikálního systému (jen pro připomenutí, míč již nebyl napevno "upoután" k nohám fotbalistů, bylo nutno si jej předkopávat a chránit), bylo rozhodnuto učinit podobné změny i v herním systému naší hokejové simulace.
Patrné je to už od prvního vhazování, už i to se liší od zaběhnutých pravidel známé série! A po krátkém seznámení se hrou nezbývá než konstatovat, že NHL 2004 bylo nejen dáno do vínku to nejlepší od svých starších hokejových bratříčků, ale i mnohem reálnější pojetí hokeje jako takového, což sebou nese velké množství změn.
Že by byly naše nářky vyslyšeny? Zřejmě ano, protože NHL 2004 je ve své podstatě konečně hokejovou simulací. Vše souvisí s naprostým přepracováním fyzikálního sytému pohybu hráčů po ledě, který je téměř reálný. Konečně byly vzaty v úvahu takové síly jako setrvačnost a kinetika a byla učiněna přítrž všemu, co s hokejem nemá nic společného. Už žádné zastavování na místě, neskutečné kreace při bruslení po naprosto nereálných drahách, zrychlení na jednom metru. Již nikdy více!
Nového systému přihrávek jsme se dočkali již loni, tentokráte se šlo mnohem více do hloubky - přihrávky jsou méně přesné, jejich zpracování není snadné a podstatně do nich zasahuje i soupeř. Záhadná schopnost zpracovat přihrávku za jakýchkoliv okolností (třeba i poslepu) a podivné "naprogramované" chyby - to vše už sérii NHL netrápí a doufejme že už nikdy nebude.

Do obrany! Do útoku! Ruku v ruce se změnami pohybového systému a práce s holí, jdou inovace útočných a obraných technik. Zaměřme se však nejprve na brankáře, jakožto přirozený pilíř celého týmu. Ti, ač již v posledním díle nebyli tak nelidsky neprůstřelnými obludami jako dříve, také dovedli občas naprosto zázračné kousky. S tím je však konec. Ano, stejně jako v realitě, brankáři v NHL 2004 také dokáží udělat pořádnou hrubku, občas si špatně pokryjí prostor před bližší tyčkou (leč by se mohlo jednat i o poněkud trapný bug, neboť góly takto dané působí všelijak, jen ne plánovitě), hodně vyrážejí puky před sebe, občas špatně přihrají nebo podcení střelu útočníka křižujícího obránce. Rozhodně však už nejsou schopni zničehonic sevřít v lapačce puk, jenž se jim kutálel po zádech do branky a zastavovat jasné gólové střely nezvykle vytrčeným betonem. Jedinou výtku bych měl k tomu, že střely jenž jdou na branku kolmo, pokryje brankář téměř pokaždé aniž by záleželo na tom, jak moc jsou silné a jak přesně umístěné. Obranná hra byla samozřejmě téměř celá přeorganizována. Srazit soupeřova hráče na zem vyžaduje přesné načasování, nemluvě o tom, že hráč který přirazí protivníka k mantinelu musí být na bruslích úplně jinak zapřen a nemůže tedy okamžitě zrychlit z místa. Pokud máte, podobně jako já, raději méně kontaktní typy hry, jistě nad touto změnou zajásáte, protože namísto zápasů, v níchž padají hráči co chvíli na led jako kuželky při bowlingu se vám otvírá možnost hrát takticky a vytvářet akce mnohem techničtějším způsobem.
Z hákování se stala zcela nová dovednostní disciplína, máte nyní pro něj zvláštní tlačítko, jenž má dokonce několik funkcí. Hákováním můžete soupeře poslat k ledu, vychýlit ze směru, vypíchnout mu puk, či mu zabránit aby přijal přihrávku. U mantinelu pak funguje hákování pro získání kotouče či pro zablokování soupeře. Pokud však zabráníte soupeři hákováním ve hře ve chvíli, kdy se nacházel ve slibné gólové šanci, počítejte s tím, že vás čekají perné dvě minuty v oslabení. Rozhodčí si podobné nekalé obrané zákroky hlídá dosti přísně.
Vzhledem ke všem provedeným změnám (přidáte-li k tomu navíc i to že hráči po ledě bruslí mnohem více "neposlušně" - tedy oproti dřívějšku hůře zrychlují a pomaleji mění směr, mají horší přehled o situaci atd.) je mnohem těší organizovaně bránit. Neměli byste tedy propadat depresím, pokud vás v prvních zápasech dokáže soupeřův celek naprosto dokonale rozebrat i při vaší důsledné snaze tvrdě a zodpovědně bránit. Podobné je to i s napadáním ve středním pásmu, které od protivníka odkoukáte až po nějaké době.

#pic2#

I hra v útoku prošla vcelku razantními změnami. I zde je návaznost na jednu z výše popsaných změn - jiný systém přihrávek a jejich realističtější zpracování (tedy přijetí). Vaši svěřenci už nemají oči i v zadu a pokud jim pošlete přihrávku na paty, nedokáží ji zpracovat ani kdybyste jim nabídli kontrakt s finančním ohodnocením Jaromíra Jágra. Podobné je to se střelbou. Již žádné backhandy poslepu vždy končící v horním růžku, žádné likvidační one - timery a nechytatelné samostatné nájezdy. Naopak, stejně jako ve skutečném hokeji i zde padají góly někdy naprosto nemastné neslané z dorážek, tečované či jen nějakou náhodou proniknuvší skrumáží těl (pakliže takovou nadílku navíc obdrží váš brankář, klení nebere konce).
Když už jsem načal druhy zakončení, i zde by bylo vhodné zmínit několik změn. Především one-timery (česky by se dal tento výraz přeložit jako "střely z první") už nemají takovou vražednou účinost jako v NHL 2003. I nadále z nich padá dost gólů (odhadem tak 60%), ale o to těžší je takovou střelu z voleje správně načasovat a provést. Útočníci si totiž do prostor před brankáře najíždějí jen velice sporadicky, hlavně proto, že zmíněnou zónu dokáží soupeřovi obránci až neskutečně zahustit. Přihrávky od rychlého křídla či z rohu kluziště přes hradbu těl taky málokdy najdou svého adresáta, přesto pakliže se one-timer povede, je to skutečně skvostná podívaná. Samostatné nájezdy, které v NHL 2003 znamenaly po rozpohybování brankáře jistý gól, jsou naopak letos asi tím nejméně efektivním druhem zakončení. Pokud totiž obránci soupeře nastavíte záda, neváhá ani chvíli vás srazit na led, popřípadě vám zablokuje hokejku. Brankáři se kolem sebe holí také ohánějí více než kdy dříve, tudíž uspokojivě zakončit "breakaway" lze jedině přesnou střelou z prostoru mezi kruhy. Oproti tomu vcelku účinným zakončením jsou střely od modré čáry.
V demoverzi bohužel není možné aktivovat postavení mimo hru a zakázaná uvolnění, avšak lze předpokládat, že ty už tak náročný život útočníků ještě zkomplikují.
Ještě tady je něco málo změn, které sice nejsou příliš podstatné, ale vědět o nich byste možná měli. Prvně, hokejové bitky, trapné boxování stojících panáků se tentokráte nekoná. Nový soubojový systém, lze-li to takto vůbec označit, je mnohem pestřejší a skutečnou pranici připomíná mnohem více (i tak jde podle mého názoru o atrakci vcelku zbytečnou). Navíc si můžete vybrat, zda-li se opravdu poprat chcete nebo ne. Po srážce u mantinelu prostě zničehonic naskočí na obrazovce nenápadné "Fight?" a pokud potvrdíte příslušným tlačítkem naráz se borci svírají v těsném sevření a dávají si co proto. Trochu zajímavější je pak ten fakt, že nejen poslední minuta zápasu, ale i všechny přesilovky a prodloužení se hrají v reálném čase. Herní dobu to sice mnohdy nepříjemně natáhne, ale zato máte mnohem lepší možnost sevřít soupeře v jeho třetině a oslabení mu skutečně znepříjemnit. Trochu nešťastná mi však přijde reakční doba na vámi zadaný povel. I tento fakt lze chápat jako návaznost na ztrátu všemohoucnosti "křemíkových" hokejistů, kteří konečně s pukem nedokáží provádět zázraky, přesto pakliže promarníte tu nejlepší možnost vystřelit protože váš hokejista ještě zpracovává příliš prudkou přihrávku, zamrzí to. V souvislosti s touto situací nelze nevzpomenout podobný nedostatek známý z série FIFA, který však zde funguje naprosto stejně. Jestliže totiž zmáčknete klávesu pro střelu zatímco hráč kotouč teprve zpracovává, je tento příkaz už neměnný. Bohužel často se stává, že během toho krátkého okamžiku se situace na hrací ploše úplně změní a místo střely by bylo například ideální zvolit přihrávku na modrou čáru, bohužel priorita příkazů je jiná. V případě, že lehce zazmatkujete, vám časová rezerva nejen může brutálně narušit celou útočnou akci, ale pokud se bráníte i rozhodnout zápas ve váš neprospěch.

#pic3#

Audiovisuální orgie
Audiovisuálně si série NHL polepšila o několik tříd. Konec je s plochými 2D diváky vystřiženými z překližky, všechna návštěva hokejového zápasu je zobrazena kompletně ve 3D (samozřejmě ne ze stejného množství polygonů jako samotní hráči na ledě, ale i tak to dodává atmosféře nový rozměr).Všichni hráči - ať už jde o proslavené hvězdy a nebo naprosté nováčky mají svůj obličej vymodelovaný podle dostupné fotografie. Výsledný produkt sice lze přirovnávat k nalepenému obličeji Maxe Payna, ale i tak tato příjemné změna jistě mnohé z vás potěší a hlavně udělá přítrž davům anonymních hokejistů vymodelovaných modle jednoho vzoru.
Naprosto úchvatné je zpracování ledové plochy, která se po každé z přestávek blyští, aby její záři postupně rozrývaly stopy po bruslích hokejistů, jejichž pohyb po ledě je krásně plynulý. Není divu, hráčům přibylo opravdu velké množství pohybů - a to i těch vyloženě "neherních" jako naskakování na led, zpracovávání neposlušného kotouče, vykružování malých oblouků a podobně, zaklekávání do střel, nervózní kreace při vhazování a podobně. I filmové mezi-herní sekvence mají tentokráte ten potřebný švih, jako většina herních prvků i ony byly přiblíženy více realitě, ale šikovným střihem neztratily nic ze svého kouzla.
Hudební doprovod by i tentokráte mělo tvořit skloubení řízného amerického rocku a neopunku, v demoverzi jsme si prozatím mohli poslechnout pouze kousky od kapel Deftones a Ataris, ale i tak lze předpokládat, že stejně jako v případě předcházejících ročníků bude hudební kulisa jedním ze stěžejních pilířů hratelnosti a atmosféry. Nezůstávejme však jen u hudby. Fanoušci přímo na stadioně se také činí, skandují a povzbuzují, tleskají nejen vám, ale sportovně i hostům a v případě, že na ledě předvede jedna ze stran likvidační zákrok, jejich pískot nebere konce.
My však kvůli vystoupení NHL 2004 pískat nemusíme a naopak bychom si měli ruce připravit k dlouhému potlesku. Zda se EA Sports konečně podaří překročit svůj stín se již můžete sami přesvědčit v plné verzi, která již nějakou tu dobu polehává v obchodech…

#tab#