Freedom Fighters

Od autorů skvělého Hitmana na naše LCD panely přichází další kousek, co nám má dokázat, že IO Interactive je tým schopných lidí, který během vývoje třetího pokračování Hitmana stihne vydat jednu pecku jen tak, aby se neřeklo. Freedom Fighters (FF) přišli celkem nenápadně, bez většího pozdvižení nebo reklamních manévrů, a přesto se jedná o jednu z nejlepších akcí za tento rok.

Ve FF nebudete mít k dispozici pouze jednoho borce (tedy Hitmana), který si se vším poradí sám, ale máte možnost ovládat bandu hned dvanácti kabrňáků + vaši maličkost. Jmenujete se Chris Stone, pracujete jako instalatér a zrovna, když se v domácnosti jednoho svého zákazníka snažíte vyměnit kapající kohoutky, se to stane. Co? Ruská armáda přijede do Ameriky nastolit pořádek…

Ehm… nejprve bych chtěl zdůraznit, že příběh je první a zároveň poslední vážný nedostatek, který FF má. Až se mi huba svírá, když vám ho mám prozradit. Autoři si pohrávají s alternativní historií a nutno dodat, že se jim to zrovna moc nepovedlo. Tak tedy - druhou světovou válku ukončili Sověti svržením atomové bomby na Berlín, od té chvíle se taktéž začali roztahovat po celém světě. Píše se rok 2004 a zbývá jediná země k tomu, aby po celé zeměkouli vládl komunismus. Spojené státy! Zápletka by tedy měla být jasná: Rusové chtějí ovládnout svět a banda amerických bojovníků za svobodu (pod vaším vedením) jim nakope sedínku. Stáváte se tak jedním z vůdců frakce rebelů s originálním a neskutečně nápaditým názvem Freedom Fighters. Tak a je to venku, ani to nebolelo. Paráda, co říkáte? … Taky si myslím :-/.

Tohle je vůbec první hra, kterou jsem nechtěl díky stupidnímu příběhu vůbec hrát. Vím, že celé to má ironický nádech a člověk by se nad tím měl spíše pousmát, ani nepatřím k nějakému zastánci Rusů, ale podobné klišé - Rusové vs. ostatní - mi přijde už natolik omleté, že se mi z něj dělá špatně. Naštěstí hratelnost zvítězila nad rozumem a já se v poklidu ponořil do zdevastovaných ulic New Yorku.

#pic1#

Hra je rozdělena na několik úseků a ty zase na několik misí (lokací). Jednotlivé mise jsou pak provázané a sami si můžete vybrat, do které se vydáte jako první. Mezi jednotlivými lokacemi můžete libovolně procházet. Pokud se vám někde nedaří, prostě se odeberete k nejbližšímu kanálu a hra vám dá na výběr jinou část (v kanálech máte velitelství a slouží tak jako jakýsi spojovací tunel mezi úrovněmi). Bohužel, jakmile jednou z mise odejdete a později se do ní budete chtít vrátit, již vybití nepřátele budou stát zase na svých pozicích. Je to velmi frustrující, ale naštěstí je záležitost chvilky dát vše do původního stavu. Kanály také slouží jako místa k uložení pozice, jiný způsob ukládání tady není. Navíc zde figurují pouze quicksavy, které se po každém opuštění úrovně mažou. Budete-li tedy chtít ukončit hru v polovině rozehrané mise, musíte ji začínat celou zase od začátku. I přesto vřele doporučuji hrát FF na nejtěžší obtížnosti, protože právě tehdy se tady projevuje jakýsi taktický element. Tak např. pokud vás obtěžuje bitevní helikoptéra v jedné misi, zajdete si pro výbušniny do druhé mise a vyhodíte do vzduchu heliport v misi třetí. Nebo - neustále přijíždějící obrněné auto s vojáky dokáže pěkně zatopit, proto vyhodíte do povětří most v jiné misi a budete mít od něj pokoj. Podobných momentů je tady celá řada. Pokud hrajete na nižší obtížnosti, není problém všechny vykostit a vrtulníku utéct, ovšem na zmiňovanou nejtěžší obtížnost vás rozesajrajtí dřív, než stačíte říct "a do prdele". Proto je potřeba opatrného postupu, a tak se mi to líbí. Definitivní ukončení mise pak probíhá symbolickým vyvěšením americké vlajky v místě, které bylo vaším primárním cílem dobýt. Po tomto úkonu se už do lokace vrátit nemůžete.

Samotný design misí je velmi dobrý, skoro vždy můžete najít nějakou cestičku, kterou se Rusům dostanete za záda, zlikvidujete osádku stacionárních kulometů a pak už svým svěřencům nařídíte přímý útok, přičemž vy všechno sledujete pěkně z povzdálí a řídíte celou akci. Možná se ptáte, jak je to při tak velkém počtu vojáků (již sem se zmiňoval, že jich budete mít k dispozici až dvanáct) s jejich koordinací a chováním. Musím vás uklidnit, je to bez problémů. Rozkazy vydáváte třemi klávesami, všichni reagují na rozkazy "Útok, Ústup, Drž pozici" velmi dynamicky a přesně, akce tedy není ani v nejmenším zpomalována. Nikdo se nikde nezasekává, kryjí se šikovně za překážky, dokáží využívat prostředí ke svému prospěchu. Někdy sice mají svou slabou chvilku, kdy nehybně stojí a o kousek dál je jejich kolega likvidován rudou armádou, ale takové chvilky jsou spíše výjimkou. Vaši nepřátelé už na tom tak dobře nejsou, i přesto můžeme mluvit o nadprůměrné inteligenci. Pokud zastřelíte na velkou vzdálenost nějakého soudruha, jeho kolegové zakleknou, kryjí se, snaží se vás vypátrat, schovají se do kulometného hnízda nebo jen vyčkávají. Jsou tady ale i horší momenty, kdy mezi hromadu Sovětů vhodíte zápalnou láhev a oni do ohně sami od sebe naskáčou. Problémem nepřátel je taky jejich krátkozrakost - soudruh ležící naproti přes ulici, samozřejmě mrtvý, není důvodem pro žádné vzrušení. To všechno jsou ale malé věci a ve spoustě jiných, velmi dobrých situací se snadno ztratí.

#pic2#

Ještě se vrátím k vašim spolubojovníkům. Během hraní je důležité Charisma, které získáváte za plnění sekundárních úkolů nebo za pomoc obyčejným lidem. Pokud Charisma dosáhne určité hodnoty, můžete s sebou vzít o jednoho vojáka více, až do konečného počtu dvanácti. Vaši parťáci jsou taktéž nesmrtelní - pokud jejich životní energie klesne na nulu, lehnou na zem a čekají s červeným křížkem nad hlavou, až je přijdete vyléčit. Místo takto zraněných můžete rekrutovat nové, abyste ušetřili lékárničky, všude po úrovních jsou roztroušeny shluky bojovníků za svobodu, a pokud máte dostatečné charisma, jsou vaši.

Palebný arzenál není nijak závratně velký, což ale vůbec nevadí, k užitku se tak dostane každému kousku železa. Obyčejná pistolka, Magnum, tři typy kulometů, jedna snajpr špuntovka, opakovací brokovnice, velmi užitečné granáty a Molotovovy koktejly (zaprděný Rusák v kulometném hnízdě je horší jak drát v oku). Můžete s sebou tahat vždy jen jednu primární a sekundární zbraň, maximálně osm lékárniček a po deseti granátech a koktejlech. Taky by se nic nestalo, kdyby Chris vzal jednu primární zbraň na záda a druhou do ruky… No, nevadí. Aby se vám lépe zaměřovalo, je tady jedna vychytávka, která byla použita už ve Splinter Cell - pravým tlačítkem kameru zazoomujete těsně za ramena Chrise a máte tak přesnější mušku a větší dohled. Dost nešikovně je ale řešeno ovládání. Nemůžete si navolit hot keys, práci s inventářem provádíte pomocí kolečka myši, což je dost neohrabané. Pokud si potřebujete rychle vytáhnout lékárničku, může pro vás být doba rolování smrtelně dlouhá.

#pic3#

Grafika běží na enginu Glacier, který byl použit už u Hitmana 2. Není to žádný zázrak, textury nejsou příliš detailní, postavy taky moc nevynikají, ale o to tady vůbec nejde. Vizuální zpracování je pro FF postačující a navíc šlape skvěle i na pomalejších mašinkách. Ke zvukům výhrady nemám, skvěle je zvládnutý dabing a do sovětské reportérky Tatiany Kempinsky sem se asi zamiloval, protože tak krásně skloubit angličtinu s ruským přízvukem nikdo jiný neumí (a navíc je to fešanda ;-). Co je ale perfektní, to je hudební doprovod. Stejně jako v případě Hitmana si IO objednali celý budapešťský orchestr a nahráli skutečně vynikající melodie a chorály, při kterých vám bude mrznout krev v žilách. Pokud se říká, že hudba ve hrách dělá 50% atmosféry, tak pro FF to platí dvojnásob.

Ač se to zdá nepochopitelné, chybí tady multiplayer, přitom týmová akce přímo svádí ke kooperaci několika lidí. IO se tak raději soustředili čistě na hru jednoho hráče a výsledkem je skvělá týmová hra, která má na poli 3rd person stříleček své místo jisté. Těch pár chyb, které jsem tady vyjmenoval, mě ale neodradí od toho dát FF hodnocení, jaké si po právu zaslouží.

#tab#