Knightshift

Polští vývojáři z Reality Pump Studios, kteří se nachází pod přísným dohledem Němců ze Zuxxez Entertainment, vydali opravdu neočekávaný projekt. Předešlé strategické hry tohoto týmu, postavené na enginu Earth 2150, byly čistokrevné RTS, neobsahující ani gram postranních příměsí, ale při tvorbě KnightShiftu (severoamerický název je Once Upon a Knight) autory popadlo nezkrotitelné nutkání provést rozsáhlou difúzi RPG prvků do svých RTS polotovarů. A jak se často stává, opustili míry ještě únosné slušnosti. Když se krev v žilách vaří a zdravý rozum je zamlžen nesplnitelnými vášněmi křížení žánrů, Mercedes rozjetý po prázdné dálnici je zastavit téměř nemožné. Přitom všechny jejich dobromyslné nápady (aby i ten nejposlednější unit měl právo na vlastní inventář, aby se v RPG režimu tyčilo šest… ne, sedm úplně odlišných charakterů a aby krávy, ano, přesně ten dobytek, poklidně žvýkající na louce travičku, za to ještě dostávaly zkušenostní body) se zázrakem dostaly i do finálního kódu hry. Jak je vůbec možné, že nesmlouvaví němečtí cenzoři mohli tuto ohavnost připustit? Kam se poděl pověstný německý "Ordnung"?! Bohužel, jsou to úplně nemístné a do prázdna směřující otázky. Hlavní menu se bezohledně vznáší se svými desítkami voleb a hráč ať si poradí sám, ze které strany se tohoto pokrmu chopit…

#pic1#

So much for the city

Výsledky developerského mozkového oblehání vyústily ve tři režimy: Kampaň, Skirmish a RPG. Volba první pozice není jen tak náhodná. Je zřejmé, že kampaň je hlavním vedoucím komponentem a že na její vývoj a dobrušování putovalo nejvíce času a úsilí. Herní proces v této části hry je rozhodně nejvíce vyvážen. Právě kvůli ní budovali autoři rozsáhlý dějový základ a svými tužbami a problémy neúnavně bombardovali birminghamské profesory, aby jim pomohli namluvit dialogy plné "anglicismu". Právě v centru této kampaně na nás z výšin pohlíží princ John, dá se říct hlavní postava a image celé hry.

Ani po stránce dějové není Knightshift příliš vynalézavý. Ošklivý čaroděj shodil z trůnu hodného prince a poslal ho někam do jiné dimenze, kde Johnny ztratil paměť a nechutně mu ochably svaly. Až za pět let jiný, pro změnu dobromyslný mág Gallus vrátil tuto osobu zpět a přitom nezapomenul pobídnout znechuceného prince k boji za spravedlnost. Je však zábavné, že podobně jednoduchá story line je nám podávaná s takovou pýchou a nafoukaností, jako by byla přinejmenším homérovských formátů. Přesto děj, i když podporovaný vytím jakési ženy na pozadí, dělá spíše falešný dojem. Se samoironií, dopomáhající vyvést do světa i tu nejtrapnější historku, to vypadá také špatně. Humor, pokud je vůbec přítomný, se vyjadřuje především křivením hlasu daberů a jinými nepovedenými žerty. Zato scénáristé si dovolují naprosto průhledné souvislosti s hlavním tiskovým tokem dnešních dnů, vrchní zloduch například nosí hrdé jméno Valtamond a čarodějnice létají na košťatech typu SWEEP-64.

I když, od adaptované pohádky toho příliš očekávat ani nemůžeme. Je zajímavé, že dějová kampaň začíná jako klasická RPG a tolik reklamované RTS se ne a ne projevit. Osamocený polygonový rytíř brodí po opravdu dechberoucím prostředím, ze země sbírá nesvěží prádlo a brnění. Hledá houbičky a poté je nekompromisně tráví. Je pochopitelné, že nikdo nesvěří stavění a správu budov takovému budižkničemu a hlídač u brány místní pevnosti ho tam odmítne vpustit s tím, že vypadá spíše na potulného bezdomovce než na osobu modré krve.

Podobně nemilé zacházení obyvatel k Johnovi udává počáteční směr hry, který je naplněn převážně nudným hledáním slušnějších "legin", statečnou obranou včelích úlů před medvídětem či eskortem kravího stáda přes les plný vlků. Po pěti letech strávených kdesi v neznámu si tedy musí znovu získat přízeň svých vesničanů, což v překladu znamená splnit horu menších otravných questů za malou odměnu. Za tyto činy se kolem něho postupně rozpíná kruh stejně smýšlejících dobrodruhů. Společně kosí zástupy nepřátel a získávají za to dokonce nějaké ty body. Přestup na novou úroveň u nich probíhá automaticky a to tak, že dole pod jejich live barem se objeví mnohoříkající zářez.

A tak nevelký, ale zato platný oddíl vstupuje do jakési zapomenuté vesničky, kde se k nám KnightShift zcela neočekávaně obrací svojí druhou, úplně odlišnou stranou. Na dolním panelu se značně rozšiřuje sbírka portrétů ovládaných postav o velký počet dělníků a jejich tchýní (!). Hráč zažitými pohyby staví několik baráčků, posílá krávy k trávě vhodné k trávení a pomalu cvičí své bojovníky, zásobuje je čerstvým mlékem. Mezitím, co se v temném rohu schovaný timer nezastavitelně blíží k nule, na kopečku se objevuje pár hnědočervených blbečků a naše statečné síly s nimi svádí krvavý boj. Oslava hrdinného vítězství rychle končí, princ si nestíhá utřít ani krví poseté brnění, když tu se za ním zjevuje jeho dávný zachránce Gallus a téměř pěstmi ho honí k Valtamondovi. Nezbývá nic jiného než vzít s sebou pár svých bývalých bojovníků a vyrazit rovně k nedaleko od vesnice zbudovanému teleportu.

#pic2#

Rýsuje se celkem zajímavá koncepce dějové kampaně. Hlavní hrdina nebude hnít v okolí vlastní základny. Obhospodařováním svého území se budete zabývat jenom část k tomu určeného času. Druhou polovinou bude zjednodušené RPG s o něco vyšším počtem ovládaných postav.

Blíže ke středu kampaně se všechno jaksi zamotá: běhání po loučkách a kopečcích si užíváte čím dál tím méně, což vzhledem k tomu, že se síla nepřátelských linií neúnavně zvyšuje a počet veselých houbiček roste, příliš nepřekvapí. Proto se pro úspěšný boj bude mnohem více hodit vlastní základna s promyšlenou obranou infrastrukturou.

Na cestě

Po pravdě řečeno, pochody jsou věci nemilé, družinu periodicky násilní nestvůry, čímž je proti své vůli zahání do nepohostinných jeskyní. Banda deseti smrádnoucích poddaných s obtížemi prolézá úzkými tunely a možnost výběru formace se v této situaci jeví jako neslušný návrh. Oblůdky mají nepopulární schopnost respawnu a vládnou větší silou než hráčovi pobudové. Design podzemí je neuvěřitelně hrubý, něco podobného tu nebylo snad od časů gore-remaku Pool of Radiance. Naštěstí designeři ve svých nezdravých emocionálních záchvatech do hry podobných undergroundových plácanin nestihli dostat tolik, kolik by si bývali přáli.

Ovládání oddílu naneštěstí též nepřináší dvě hory radosti. Na první pohled je viditelná zrůdná nevyváženost mezi hrdinou a řadovým vojákem. Proto se taktická chytrost neskládá z chránění dějově důležitých postav, ale naopak z rozmetávání nepřátel hrdinovou mužnou hrudí. Johnny a jeho kumpáni to vydrží, doléčí se houbičkami a budou zase fit, když se ale zlotřilí nepřátelé prokousají k obyčejné pěchotě nebo lučištníkům, nepomohou už ani několikrát zmiňované houbičky. Vojáčci statečně odporují pokušení dát se na útěk a hynou jako mouchy. Radši by se měli poučit od Valtamondem naverbovaných zvířat, kteří po pár jim věnovaným kopancům raději utečou do lesa.

Je nezbytné se také zmínit o režimech, kde RPG a RTS stojí před hráčem v destilované podobě. A takový Skirmish je dosti neobvyklý. Jedinou surovinou je mléko, při jehož pomoci je možné nejen vytrénovat objemnou tchýni, ale i postavit věž pro kouzelníka. Takže chraňte své krávy, které podřízené úchylným vyvojářským choutkám samovolně trénují a zlepšují se ve svých vzácných dovednostech. Elitní krávy se cení za svojí impozantní produktivitu a ve své cennosti a důležitosti se rovnají s nejlepšími rytíři a mágy.

Zvýšit produktivitu mléka se dá nejen trpělivým čekáním a tréninkem kraviček, ale také za pomoci pastýřů, kteří je nejenom poctivě hlídají, ale i nepatrně, pro nás ze zcela nepochopitelných důvodů, zvyšují množství nadojeného mléka. Podobným způsobem působí i panovačné tchýně, které ubohé pracanty nutí pracovat dvakrát rychleji.

Jinak je RTS zcela banální. Ze všeho, co na obrazovce uvidíme a uslyšíme, je jasné, že se autoři pohybují na jim známém poli. To samé už se ale bohužel nedá říct o RPG složce. Tento režim se vyznačuje zejména přehnaným množstvím míst, kde se nachází uzdravující houbičky a jiné prospěšné předměty. Tyto houbičky se tady nekonzumují hned jako v kampani, ale můžou se uschovat do objemných princových kalhot, podobně jako téměř v každé jiné RPG červené lahvičky. Ve městech se, samozřejmě, z prázdna zjevují obchodníci s potřebnými i nepotřebnými věcmi. Nedodělky a klišé epochy prvního Diabla v KnightShiftu vypadají skutečně hloupě, a třeba gameplay se omezuje jen na tupé začištění osmi map.

#pic3#

Závěr

Vůbec se nám nechce znovu ozvučovat známé pravdy o kočce a myši a sezení na dvou židlích zároveň, nejpřehlednějších ilustrací, kterými by se KnightShift mohl právem stát. RPG část je natolik nepromyšlená, že dělá dojem, jako by se autoři, uviděv kampaň za orky z Warcraft III: Frozen Throne, bezhlavě odhodlali udělat něco podobného. Jen tak, aby se neřeklo. Bohužel, toto celý projekt jen zbytečně zohavilo. KnightShift by bezesporu získal mnohem lepší hodnocení, kdyby se bývali vývojáři soustředili hlavně na pořádné odladění RTS a prvků, které k ní jsou blíž než populární, ale sem nepatřící RPG. Jak je ale známo, z písní se slova vyndat nedají, proto musíme hru hodnotit jako jeden jediný celek. A nezapomínejme též na moudrost o tom, že není hezké být tlustým a přitom hloupým.

#tab#