Deus Ex: Invisible War

Osobně Warrena Spectora považuji za nejgeniálnějšího tvůrce her, který existuje. Jsou tady sice další frajeři jako Peter Molyneux, John Carmack, David Perry, Will Wright a další, ale pouze díla Spectora se stávají, ve většině případů, naprostými bombami a následně nesmrtelnou klasikou. Ultimu Underworld zná snad každý (jestli ji někdo nezná, ať raději mlčí, protože to je ostuda:), oba díly System Shocku se staly kultovní záležitostí, a samozřejmě Thief, který definoval nový žánr stealth akcí. A právě sloučením System Shocku a Thiefa vznikl další skvost, mnohokrát ověnčený titulem "Hra roku 2000", který bych si klidně dovolil nazvat nejlepší hrou vůbec. Z obou jmenovaných si vzal to nejlepší, přidal něco svého a opět se stal legendou - Deus Ex. Kdo ho nemá, ať si jej okamžitě koupí, kdo ho má, ať si ho koupí ještě jednou! Na pokračování této perly už se sice Spector nepodílel osobně, ale bedlivým okem dohlížel, aby vše dopadlo tak, jak má, a sám se věnoval raději třetímu pokračování Thiefa. Slavné jméno + geniální autor? To nemůže dopadnout špatně…

Dodnes pamatuji na to odpoledne před třemi roky. Bylo léto, za okny svítilo slunce a já poprvé ochutnal demo Deus Ex. "Ještě zkusím tady tu novinku a pak půjdu skutečně ven," říkal jsem si. Celá hra se hýbala asi 5fps (co bych taky chtěl od 166Mhz a Voodoo 2) a já z ní byl úplně paf. Nové herní principy mi vyrazily dech, možnosti v postupu byly naprosto nevídané, skvělá AI a interaktivita s prostředím - no co vám budu vykládat, ven už jsem v ten den nešel. Od té doby se také staly "Chytré 3D akce" (jak jsem si je pracovně nazval) mým nejoblíbenějším žánrem a vzhledem k tomu, že jejich počet by se dal spočítat na prstech jedné ruky, jsem vděčný za každou kapičku.

#pic1#

Pokračování Deus Ex je pro mě takovým malým osobním svátkem, bohužel ne každý bude zřejmě nadšený. Totiž vše, co obsahovala původní hra, bylo buďto vypuštěno, zjednodušeno, nebo přetvořeno k horšímu a to všechno hlavně proto, že byl DE:IW současně vyvíjen i pro X-box. Konzolisté přeci jen nejsou zvyklý na příliš komplexní hry (kterou Deus Ex určitě byl) a omezené schopnosti samotné konzole jsou taky hodně svízelné.

Věc, která Deus Ex bránila v naprosté dokonalosti, byl engine. Tehdy použitý Unreal engine byl hodně modifikován a výsledkem byl nikterak vábný vzhled, za to vysoké hardwarové požadavky. U DE:IW tvůrci opět použili Unreal engine (samozřejmě jeho nejnovější verzi), hardwarové nároky vzrostly, jak se patří, ovšem grafika už se rozhodně nemá za co stydět, ba právě naopak - představuje opravdu nádhernou podívanou. Reálné modely postav, textury vytvářející dojem plastičnosti a hlavně dokonalá hra světel a stínů. Nic lepšího tady zatím nebylo, je opravdu slast sledovat žárovku zavěšenou na kousku drátu, která se kymácí do stran a vytváří perfektní osvětlení a stínovaní. Hudba si udržela svůj vysoký standard, jen škoda, že výraznější skladba hraje pouze v menu hry, při samotném hraní už melodie nejsou tak výrazné, i když přispívají k dobrému dokreslení mrazivé atmosféry.

Nevím, jestli je to jen můj pocit, ale z diskusních fór, které jsem měl možnost si pročíst, jsem pochytil fakt, že majitelé karet nVidia mají s rozběhnutím a chodem DE:IW mnohem větší problémy než majitelé karet Ati. Na Radeonu 9600PRO se 128MB paměti hra běhala na plných detailech bez zapnutého vyhlazování (které opravdu drasticky snižuje plynulost), bez patchů, ovšem framerate nad 20 fps stoupl jen málokdy. Optimalizace vzala za své, ale v případě této hry jsem to schopen tolerovat, stejně jako před třemi roky. Navíc se chystají opravné patche, které by měli problémy s plynulostí vyřešit. Smůlu ale mají majitelé karet GeForce řady MX, těm už DE:IW nepojede vůbec, vyžadována je totiž podpora DX9.

Pokud se vám podaří překonat problémy s rozběhnutím hry a překousnete špatnou plynulost, můžete se ponořit do hry samotné. V DE:IW je nám příběh servírován sloučením všech tří možných zakončení prvního dílu - multimilionář Boby Page je mrtev, JC Denton se spojil s umělou inteligencí (Heliosem) a hrají si spolu na Bohy, zároveň však nastává kolaps (The Collapse) veškeré světové komunikace. Dvacet let poté na scénu vstupuje postava jménem Alex D., která sehraje zásadní roli v dalším vývoji civilizace (jak jinak). Příběh je tedy podstatně zjednodušen, což já osobně za nic hrozného nepovažuji, v zamotaném ději jedničky, plném konspirací a jmen, které se mi pletly dohromady, jsem se občas ztrácel. Rozhodně doporučuji mít první díl dohraný, než se pustíte do pokračování - zážitek pak bude mnohem větší. Známé postavy, známé lokace a hlavně celkové pochopení všeho, co Deus Ex nabízel, je pro hraní Invisible War velmi důležité.

#pic2#

Původní hra se vyznačovala prakticky bezchybným designem úrovní a nelineárností, kdy jste k cíli mohli dojít třeba i třemi různými způsoby. Zde už to není tak žhavé, k cíli sice vede několik cest (hm… maximálně dvě), ale mapy jsou tak malé, že je prošmejdíte "od sklepa až po půdu". Dle samotného Spectora jsou mapy sice menší, ale za to značně propracovanější. Je to sice hodně diskutabilní, ale budiž. Design si udržel vysoký standart a osobně jsem s ním byl velmi spokojen. Bohužel jsou lokace hodně rozkouskovány a loading naskakuje častěji, než by bylo zdrávo (naštěstí trvá jen pár vteřin). Co se týče questů, můžete si sice vybrat, pro kterou z frakcí budete plnit primární úkoly, ale na hru to zase až tak zásadní vliv nemá, což je další velká změna k horšímu. Budete dostávat i sekundární úkoly a teprve zde už záleží na vašich vlastních sympatiích k určitým osobám.

Na začátku jsem psal, že vše bylo zjednodušeno, což se nejvíce dotklo vývoje postavy. Ten tady úplně odpadl, na začátku si vyberete pouze svůj vzhled a pohlaví, na nic jiného vliv nemáte. Zkušenosti za plnění questů chybí, stejně jako schopnosti, které byste mohli vylepšovat, inventář se scvrkl na pár slotů (do každého slotu můžete narvat jednu věc, popř. několik, pokud se jedná o stejný druh - např. lékárničky - zbraně ale grupovat nemůžete) a celková radost z nabušenosti postavičky je pryč. Naštěstí zůstaly biomody, bez kterých bych si Deus Ex ani neuměl představit. Těm, co neví, o co jde, prozradím, že se jedná o nanoimplantáty, které si jako správný cyborg narvete pod kůži, a zlepšíte si tak své schopnosti. Každý biomod navíc můžete upgradovat pomocí speciálních biocanisterů až na třetí úroveň, a tím tak zlepšit jeho účinnost, snížit jeho spotřebu energie nebo třeba přidat nové funkce.

K dispozici máte pět slotů, přičemž do každého můžete nasadit dva typy legálních biomodů nebo jeden ilegální. Rozdíl mezi nimi je ten, že sehnat canister pro ilegální biomod je mnohem obtížnější než pro legální, ale samozřejmě je ilegální nanoimplantát mnohem užitečnější (což ale neplatí vždy). Bohužel, ke konci jsem měl biocanisterů celou desítku a byly mi k ničemu - to proto, že jsem zůstával pořád u stejných biomodifikací. Pokud bych chtěl nějakou jinou, musel bych investovat nové biocanistery a s tím autoři samozřejmě počítali. Do každého slotu se totiž vejde pouze jeden - pokud se tedy rozhodnete pro jiný, musíte vyjmout ten stávající. K dispozici jsou biomody zvyšující sílu (můžete tak zvedat těžké předměty a chladné zbraně se ve vašich rukou mění v opravdu silné nástroje na zabíjení), odolnost proti toxinům, rychlost a mohou vás udělat neviditelnými před organickými nebo mechanickými jednotkami. Asi nejdůležitější je ilegální nanoimplantát umožňující hackování, bez kterého by některé úkoly byly nesplnitelné. Osobně jsem si velmi oblíbil (opět ilegální) biomod, se kterým jsem mohl na omezenou dobu získat kontrolu nad kulometnými věžemi nebo ještě lépe nad roboty a ty pak použít proti jejich pánům (mým nepřátelům).

I když by bylo zajímavé zkusit projít hrou jen za pomocí biomodifikací, k dispozici máme samozřejmě i zbraně: chladné vražedné (energetický meč, nůž), omračující (obušek a jeho elektronická podoba), pistoli, SMG, sniperku, brokovnici, chlustačku otrávených šipek, jakousi divnou podobu railgunu a pro hodně akční jedince nechybí ani raketomet nebo plamenomet. Některé zbraně mají i svůj alternativní mod a jejich účinnost můžeme zvyšovat dalšími upgrady. Na každou se vlezou hned dvě modifikace (což je oproti prvním dílu směšné, ale jak už jsem psal, zjednodušeno je úplně všechno). Takový tlumič na sniperce je velmi užitečný, stejně jako možnost většího poškození, většího dostřelu nebo třeba fragmentových střel. Obohatit brokovnici o EMP konvertor rovněž není špatný nápad - mechanickým jednotkám tak budete způsobovat mnohem větší zranění. Líbila se mi modifikace Glass destabilizer, se kterým se můžete zbavit překážejícího skla a nezpůsobit žádný hluk - sklo se po zásahu rozteče, takže tichošlápkové mohou nechat diamantové řezáky doma. Velkou výtku bych měl k používanému typu munice - ten je totiž pouze jeden, univerzální a můžete díky němu střílet ze všeho. Jak se z energie stane projektil? Nevím… u energetických zbraní je to pochopitelné, ale takhle je to jen další velké zjednodušení pro konzolisty.

#pic3#

Ano, zjednodušení se dočkali i nepřátelé. Reagují sice na hluk, ale jsou hloupoučcí jako banda žížal. Zastřelíte jim tiše kolegu, ostatní vyběhnou ze svých úkrytů zkontrolovat, co se stalo, a vy jen pokračujete v další eliminaci, pěkně v tichosti v tmavém koutu místnosti se sniperkou v ruce. Nějakého pudu sebezáchovy se od nich nedočkáte, dokonce ani nedělají úkroky, pouze stojí na místě a snaží se vás sestřelit - pokud jim tedy dáte možnost vás spatřit. Nikomu nevadí přilétající průzkumný dron, který brzy spáchá kamikadze na hlavě některého z přihlížejících, naštěstí už nejsou tak lhostejní, když se snažíte hacknout bankomat nebo ukrást nějaký předmět. Hodně mi vadil respawn nepřátel v některých částech hry, kdy se máte vrátit zpět přes důkladně "vyčištěné" prostory. Sice jsem na něj narazil jen párkrát, ale je to přeci jen frustrující a ve hře, jako je tahle, to nemá co dělat.

Ještě jednou se vrátím k technickému zpracování, konkrétně k fyzikálnímu modelu. Hra využívá technologie Havok, který se nám poprvé představil u Maxe Payna 2, teprve tady ho ale využijete na 100%. Chytnout a hodit můžete skoro vše - jen zkuste mrsknout židli na točící se větrák a sledujte co nastane :). Výhradu bych měl akorát k postavám, které se po smrti chovají tak nějak papírově, jako by byly vycpané a jejich animace při otáčení je vyvedena ve stylu pochodu tučňáků (popř. ve stylu tančícího Garreta).

Doba hraní byla zkrácena asi o polovinu, pokud původní hra zabrala zhruba třicet hodin, tady je to něco kolem patnácti (nemyslete si, musel jsem použít kalkulačku) a to ještě při plnění všech nepovinných úkolů s prošmejdění každé popelnice. Na výběr jsou opět tři různá zakončení, ovšem nesou se v poněkud jiném duchu než v původní hře. Jsem tedy zvědavý, jak se s tím autoři vypořádají v chystaném třetím pokračování.

Kdyby byl DE:IW vyvíjen primárně pro PC, určitě by dopadl ještě lépe. Sice je to pořád vysoce hratelný titul a přiznávám, že už dávno jsem se takhle u žádné hry nebavil, přesto se mohou najít zástupy lidí, kteří budou jen nadávat.

#tab#