Command & Conquer: Generals

Nějaký ten pátek už platí pravidlo, že pokud utichnou i ty poslední hlasy opěvující dokonalost poslední hry C&C a jestliže se vyprázdní internetové servery, kde se hrálo právě toto poslední dílko z dílny Westwoodu, přijde na svět nový člen rodiny. Nebudeme si nic nalhávat, Renegade byl propadák (možná nás mohl bavit tak začátkem hry, ale potom už neměl co nabídnout), a tak se hlasy plné chvály neozývaly příliš dlouho a začal se chystat nový projekt. Měl nést název Generals a měla to být úplně jiná strategie, než na jaké jsme byli od Westwoodu (Electronic Arts) zvyklí.

Na světě je chaos, na jedné straně komunistická Čína zbrojí „o sto šest“, na druhé Amerika chystá útok proti celosvětové teroristické organizaci GLA a třetí pozici zaujímají samotní teroristé. Z těchto tří jmenovaných je Amerika, jako vždy, nejvyspělejší národ ve hře, který se snaží vnést mír a demokracii do duší teroristů, posléze i komunistů. Tvůrci museli jako první vědět, že bude válka v Iráku, protože vás hned v první misi pošlou do Bagdádu, kde je enormní výskyt ozbrojených mužíků. Číňanům zase teroristi vyhodili půlku města do povětří, když uviděli, jak si to Rudá armáda mašíruje během přehlídky po hlavní třídě v Pekingu. No a teroristi, ti nemají rádi nikoho a každému škodí. A zákeřně!

Samotná hra nás zavede do blízké budoucnosti. Teroristé rozpoutali svou svatou válku, Číňané se rozhodli šířit komunismus na všechny světové strany a Američané jen nevěřícně kroutí hlavou, načež se u kulatého stolu se radí, jakou bombu kam hodí. Jádro hry se v podstatě nezměnilo - stále je to ten klasický C&C, který si svou politikou „vytvoř-pošli-znič“ získal srdce mnoha stratégů. Velmi výrazně se však změnil obal hry. Tu největší změnu snad pozná každý z nás, neboť bitevní vřava byla rozšířena o třetí rozměr. Na kráse hry to však neubralo a tento systém, mnoha hráči proklínán, byl zde dotažen téměř k dokonalosti, takže můžete v klidu zapomenout na funkci „následuj objekt“, která se zapíná a vypíná sama od sebe právě ve chvílích, kdy je to nejméně vhodné, nebo na jiné problémy s kamerou u 3D strategií.

Co se týče bojiště, přechod do 3D mu nijak vážně neuškodil, ba naopak - setkáte se zde s mnoha vojenskými a civilními budovami, jejichž celkový vzhled vypadá velmi hezky. Kolem těchto staveb si můžete libovolně rotovat pomocí numerické klávesnice nebo si zazoomovat (zdejší zoom je však omezen na nevelké vzdálenosti). Ty jednotky, které měli to štěstí a byly vybaveny koly, vrtulemi nebo tryskami, vypadají rovněž velice zdařile, ale postavičky lidí jsou jedním slovem hnusné. Když už jsme u těch jednotek, zdržme se u nich na chvilku. Pokud se podíváme na arzenál spojenců, okamžitě zjistíte, že jsou nejsilnější. Mají téměř ve všem navrch. Jejich dokonalé jednotky jako Tomahawk Missile Launcher, Sniper nebo helikoptéry Comanche mají likvidační sílu stáda býků (s výjimkou toho Snipera). Jedním slovem paráda!

Zato vojenský sklad Číny skrývá opravdové monstrum v podobě tanku Overlord, který má tři různé nastavitelné konfigurace (např. si na něm můžete postavit bunkr pro vojáky nebo ho vybavit protiletadlovými raketami). Největším srandistou je ovšem Hacker - toho si schováte do rohu mapy, kde připojí svůj laptop do hlíny a začne „hekovat“ (a to tak, že krade nepříteli peníze:)). Stačí taková desítka šikovných ručiček a nemusíte se starat o prachy. Systém těžení peněz (fuj, to je výraz) se trochu rozšířil o nové možnosti. Na mapě je jakási parcela a na ní jsou položeny zásoby, pro něž si lítá vrtulník nebo jezdí Harvester.

Ale ani teroristi nejsou žádné béčka. Jejich SCUD rakety (které mimochodem vlastní/vlastnil i Saddám Husajn) mají celkem drtivý dopad na nepřátelskou základnu. Zajímavým prvkem jsou však i sebevrazi opásaní trhavinami té nejvyšší výbušnosti, kteří si to vesele mašírují k Alláhovi. V jejich arzenálu se najdou i jednotky, které vás doslova rozesmějí (jako např. chemický traktor), ale i takové, které dokážou nadělat pěknou neplechu v řadách nepřítele. Většina jednotek se dá vylepšit, takže na konci hry by měla být vaše armáda téměř neporazitelná.

Coby výborná věc se zde jeví bonusy, které máte buďto od začátku mise, nebo se vám zpřístupní až po dokončení některé z budov. Na levé straně obrazovky máte několik ikon, které vám tyto bonusy ukazují. Ty si můžete upgradeovat pomocí bodů, které získáváte za zabití nepřítele. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že taková letka tří A-10 nebo dvaceti parašutistů dá nepřátelské základně pořádně zabrat.

Cíl misí je poměrně jednotvárný – většinou se jedná o zničení všeho, co nespadá pod vaše velení. To jsem však trošku přehnal, během misí se budete prodírat oblastmi pouze od Iráku na východ, abyste dvě ze tří kampaní zakončili v Kazachstánu. Náplň levelů je různá: od obsazení důležitých pláží pro spojenecké vylodění, chránění svědků, vyhazování mostů do vzduchu až po ničení zásob pro obyvatelstvo.

Až doteď jsem hru chválil, ale je opravdu tak dobrá? Má na to, aby byla strategií roku? Napněme tedy plachty opačným směrem a podívejme se na zápory. A že se jich zde najde poměrně mnoho! Začněme těmi menšími. Během hry se nebudete setkávat jen s novými jednotkami, ale bohužel i s jednotkami, které již znáte z RA2 (třeba protiletadlová obrana Patriot Missile či tank Overlord/Mamooth). To se mi však, pánové, nelíbí. Když už nová hra, tak se vším všudy. Dalším problémem je již zmiňovaná hudba. Proti zvukovému doprovodu za komunisty a teroristy nic nenamítám, ale proč jsou americké mise doprovázeny skladbami ze soundtracku z filmu Skála?! Krást hudba se přece nemá! A už vůbec ne z úspěšného filmu. Heroickou hudbu musí mít přece pouze spojenci (oni jsou přece ti správní hrdinové) a přesně takovou dělá Hans Zimmer, tak proč ztrácet další dny s její tvorbou?! Ovšemže můžou lidi z EA namítnout, že tento a tamten tón je jiný, ale ten, kdo tento snímek alespoň jednou viděl, mi jistě dá za pravdu.

Celkově v sobě hra skrývá obrovský potenciál, mnoho dobrých nápadů, několik vylepšení oproti starším dílům a také plno novinek, které se v jiných strategiích doposud neobjevily. Přesto by to chtělo trošičku vylepšit a dotáhnout k dokonalosti. Obrovsky zde tato hra ztrácí tím, že když si konečně osaháte všechny vymoženosti dané strany, je tady konec kampaně. Chtělo se mi brečet, když jsem zjistil, že má hra pouhých sedm misí v každé kampani. To je pramálo. Strašně pramálo! Dalším mínusem je absolutní absence námořnictva. Kam odplulo? Kam zmizelo? Proč tady není?! Vždy bylo součástí každé hry C&C! Ten, kdo se ho naučil používat, nemohl být poražen. A teď? Sice se v jedné misi mihnete kolem křižníku , ale pouze uvidíte vystřelit jeho lodní dělo a to je vše.

Tak co si o hře myslíte nyní? Generals jako singleplayerová záležitost zklamala - jak svojí délkou, tak dalšími maličkostmi, které jí ubírají na kráse. Jedinou záchranou se zdá být multiplayer. Tady hra dostává zcela jiný náboj. Můžete se vyřádit na počítači nebo na kamarádovi. Skirmish mise berte pouze jako přípravu na nějakou bitvu s reálným nepřítelem. Tady je to opravdová zábava! Po dokončení některých misí získáváte medaile - mě chybí poslední a ještě jsem nezjistil, na co vlastně jsou. Sesbírání všech vám zabere necelé dva týdny a samotný singleplayer zvládnete během jediného víkendu.

Generals je dobrá hra, kterou však sráží do kolen některé chyby. A za chyby se platí. Od sedmdesáti procent ji zachránil pouze povedený multiplayer. Já osobně se už těším na další pokračování série a na Generals si snad někdy nostalgicky vzpomenu. Před jejím opětovným zahráním si ovšem budu muset dát dlouhou pauzu, tedy pokud se k ní vůbec někdy vrátím.