Uběhlo dvacet let od premiéry jednoho z nejznámějších hororů všech dob The Thing. A my všichni se můžeme těšit z absolutní novinky na herní scéně. Právě zmíněný film Věc se stal vzorem autorů pro tvorbu survival hororu, který se odehrává přesně podle starého osvědčeného příběhu.

Pro toho, kdo film nikdy neviděl, určitě nebude těžké vžít se do hlavní postavy. Ústředním hrdinou příběhu je totiž neohrožený výsadkář speciálních jednotek. Spolu se svými třemi muži máte za úkol prozkoumat polární stanici, odkud se v posledních hodinách šíří podivné zprávy. A tak po přistání helikoptéry na nic nečekáte a pouštíte se do křišťálově čisté akce.

Jakmile se začnete pohybovat po zamrzlých závějích sněhu, objeví se v kraji obrazovky malý indikátor teploty a vy vidíte, za jak dlouho se z vás stane „nanuk nebo ruská zmrzlina“. Když se trochu porozhlédnete, zjistíte pár úžasných „věcí“. Jednak The Thing vypadá velmi dobře jak po grafické, tak po zvukové stránce, a jednak sníh nepříjemně křupe a kolem vás fouká ostrý, ledový vítr. Vše navíc dokresluje jednoduchý, ale kvalitní engine, který zaručeně pošlape i na slabších strojích. Okolí je pak dokreslováno hořícími ohýnky, v místnostech protivně blikají pokažené zářivky a takřka všude jiskří elektroinstalace. Jednoduše řečeno, začínáte se bát.

Bojíte se však něčeho, co zde asi je, ale vy to nevidíte, a tak vám nezbývá nic jiného než se tulit ke svému samopalu a doufat, že budou vaše prsty v případě ataku dostatečně pohotové. Vaši chlapci na tom nejsou o nic lépe, a přestože je to jenom naprogramované AI, chovají se jako dokonalý živý organismus. Ihned po prozkoumání prvních buněk polární základny zjistíte, že tu nikdo není a že se zde stalo něco otřesného. Nacházíte nejrůznější indicie v záznamech počítačů a ve spisech povalujících se po stolech.

Jelikož někdo v celém komplexu vypnul světlo a vy neumíte rozsvítit, tak musíte zadat rozkaz svému muži. A to je další změna k lepšímu. Všichni vaši muži mají kromě indikátoru zdraví také svůj indikátor strachu a agresivity. V některých momentech hry se vaše úderka neudrží a nervově selže. Někdy se to obejde jen s mokrými kalhoty, jindy se stane, že si vaši svěřenci proženou kulku hlavou. A co je ještě horší - někdy nepochopí váš ztřeštěný rozkaz a proženou kulku tou kebulí vaší. Jednou jsem dokonce přišel k nějakému hochovi, který se choulil v rohu místnosti. Sotva jsem s ním prohodil pár slov, v mžiku mě odprásknul svojí brokovnicí. Velikou roli v této hře hraje vzájemná nedůvěřivost mezi vámi a ostatními. Mohu-li poradit, tak nikomu nevěřte, protože u nikoho si nemůžete být stoprocentně jistí, že právě v jeho útrobách se neskrývá krvežíznivá potvora. Jedinou možností, jak se ujistit, je krevní test. Jenomže těch je ve hře jako šafránu, a když už na nějaký narazíte, skoro nikdo si ho nenechá aplikovat (ale pokud ano, ihned po odběru krve zjistíte, s kým, popř. s čím máte tu čest).

Nejlépe však bude, když uvedu nějaký typičtější příklad. V jednom komplexu laboratoří jsem narazil na zřízeného borce s plamenometem. Ten se však nehodlal k naší partě připojit, protože se domníval, že jsme monstra. Jedinou metodou, jak jsem ho mohl přesvědčit o pravém opaku, bylo nalézt čtyři testy. Ty samozřejmě neležely před vámi na zemi, a tak jsem se je vydal společně se svými kumpány hledat. Po větší bitvě asi se čtyřiceti bestiemi jsme přeci jen ukořistili čtyři krevní testy a poté nejkratší cestou zamířili zpět. On však vyžadoval, abychom si je aplikovali najednou. Proč také ne, já svým mužům slepě věřil, a tak mě ani v duchu nenapadlo, že by mohli být infikováni. U borce s plamenometem se infekce neprojevila, stejně jako u mě, ale o mých dvou mužích jsem už to samé říci nemohl. Jakmile se jejich krev ocitla ve skleněných trubičkách testů, oba explodovaly a mí věrní kamarádi se začali měnit v cosi, co jsem ještě nikdy předtím neviděl. Naštěstí vedle mě stál duchapřítomný hoch s plamenometem a hned při mutaci jim řádně přismahl ksichtíky. To je další důkaz toho, že se ve hře opravdu nedoporučuje někomu důvěřovat.

Monstra se dělí na několik druhů – na malá, velká, pomalá, rychlá a bossy. Ze začátku hry se potýkáte pouze s těmi malými. Ale co ztrácí na velikosti, to si vynahradí na kvantitě. Objeví se najednou a všude. Připomínají něco mezi pavouky a škorpióny a na jejich likvidaci postačí klasický samopal. S těmi velkými to už takový med není. Ti rychlí se většinou přiženou až ve chvíli, když vám dojdou náboje, které vystřílíte po těch malých. Na velké bestie platí pouze kombinace brokovnice a plamenometu. Bez hořlavé zbraně se zkrátka neobejdete. Občas se také stane, že potkáte nějakého toho bosse. Tito strážci se vám doslova postaví do cesty a neexistuje jiná možnost, jak se jim vyhnout. Jediné, co vám v boji proti nim pomůže, jsou granáty a granátomet. Bossové se naštěstí bojí i ohně, a tak je lze zahnat do míst, odkud na vás nemůžou.

A co říci závěrem? Inu... Hra se jeví jako velmi zdařilá a neobyčejně reálná. Jestliže jste příznivci strachu a zvýšeného adrenalinu, tak vám tento počin vřele doporučuji. Hře totiž nechybí určité napětí, nadměrná brutalita, strach a rovněž i trocha toho tajemna. Slabší povahy nechť odvrátí svůj zrak jiným směrem.