Je tomu už dávno, co slunce vyhaslo a země byla pokryta věčným ledem. Všechny rasy pak musely spojit své síly a vytvořit si svůj domov hluboko pod povrchem zemským. Kopáči trollové spolu s gobliny zastali těžkou práci, Sestry řádu Edurneum svými magickými schopnostmi vytvořily květiny, které nepotřebovaly ke svému růstu sluneční světlo, a krysí muži byli tak laskaví, že na chvíli přestali útočit na lidi. Každá rasa pak obývala jedno podlaží a zdálo se, že i dávné rozpory jsou nenávratně pryč. Postupem času se ale vše začalo vracet do starých kolejí. Opět zavládla nenávist a vše ještě více zkomplikoval kult uctívající velmi nebezpečného démona, připravujíc podmínky k jeho reinkarnaci do tohoto světa. Z ničeho nic se v jednom zatuchlém vězení objevuje nový přírůstek. Sám ani neví, kdo je a co tady vlastně dělá. Jen s pomocí spoluvězně prchá pryč, ve snaze zjistit svůj původ a… ale to už bych prozrazoval to nejzajímavější z celého příběhu, takže taktně pomlčím a vy se nechejte překvapit:).

Arx Fatalis (AF) je dungeon, jak se patří. Díky tomu, že se vše odehrává v podzemí, na denní světlo takřka nenarazíte. Žádné romantické večery při západu slunce, žádné rozlehlé pláně s pasoucím se dobytkem, ale pěkně zatuchlé chodby a hrobky, kde jediný vánek pochází ze zadnice oživlé mumie a jediný zdroj světla z louče dobrodruha, která se ze všech sil snaží protrhnout tu neprostupnou tmu. Aby člověk trpící klaustrofobií nebyl tzv. indisponován, je tady samozřejmě město Arx a taktéž nějaké ty lokace pro načerpání sil. Pak vám ale nezbývá nic jiného než se opět ponořit do hlubin království Arx. Samozřejmě, že se tvůrci přizpůsobili dnešnímu standardu a udělali i ty nejspodnější a nejtemnější lokace naprosto perfektní (jak svým designem, tak i svým vzezřením). Nikoho dnes nebaví bloudit ve spletenci chodeb a neustále míjet stejně otexturované stěny dungeonů. Grafika je velmi pěkná a hlavně některé interiéry vypadají naprosto úžasně. Když k tomu přidáte již zmiňovaný design, díky kterému byste neměli nikde bloudit, měl by AF sednout i jiným hráčům než jen hardcore kobkařům. Atmosféra je vynikající a hlavně v hrobkách se může stát, že leknutím někdy přímo nadskočíte.

Než se ale ponoříte do samotné hry, čeká vás samozřejmě výběr postavy (někteří se ponoří už do něj:). Na svém vzhledu příliš zapracovat nemůžete. Na výběr máte pouze ze čtyř obličejů, přičemž jen dva připadají v úvahu - pokud tedy nechcete vypadat jako šedesátiletý stařec (snad jsem nikoho neurazil:). Dále následuje rozdělení bodů do čtyř základních vlastností (strength, mental, dexterity, constitution) a do devíti dovedností (však to znáte – boj na blízko, na dálku, magie, obrana, otevírání zámků atd.). Na výběr pak máte tři základní směry, kterými se vaše postava může ubírat. Jak už je u RPG zvykem, je to válečník, zloděj a mág.

Já jsem začal za válečníka a díky chybám autorů a rovněž díky mé nepozornosti (viz. níže) jsem musel hrát celou hru od začátku. Napodruhé jsem zvolil mix zloděje a kouzelníka, takže se nyní pokusím popsat klady a zápory každého. Jako nejslabší je samozřejmě zloděj. S čistou postavou zloděje byste hru jen ztěží dohráli - snad jen tehdy, když splníte jeden z velmi těžkých nepovinných úkolů a získáte unikátní luk (ovšem s obyčejným lukem nebo zabijáckou dýkou díru do světa neuděláte). Paradoxně je ale za něj hraní nejzábavnější. Můžete otevírat truhly, ke kterým ostatní nemají přístup, schováváte se ve stínech a zákeřně likvidujete nepřátele z dálky (pokud na někoho zaútočíte zezadu, dostáváte slušné bonusy k poškození). Navíc je hra na stealth způsob v některých momentech přímo dělaná.

Hrát za válečníka, to je zase největší nuda. Neohrabaný, pomalý a hlavně celkem slabý. Ke konci jsem měl velkou potíž vypořádat se s některými nepřáteli, a proto jsem je musel poníženě obcházet. Platí zde: bojuj, dokud máš léčivé lektvary. Těch ale za válečníka nikdy není dost, protože se zboží v obchodech neobnovuje a vám pak nezbývá nic jiného než investovat docela dost zkušenostních bodů do schopnosti technical skill na výrobu lektvarů. Postava kouzelníka je již o něčem jiném. Pokud hrajete za zloděje nebo válečníka, vřele doporučuji přičichnout si trochu k magii, jinak si hraní docela dost zkomplikujete. S takovým fireballem je život hned o poznání lehčí a naučit se ho může každý. Kouzlení je kapitola sama pro sebe. Na každé kouzlo nejprve potřebujete najít runy. Záměrně říkám runy, protože na každé kouzlo jich potřebujete dvě a více, které se vám zapíší do magické knihy, která pak sama z nalezených run skládá kouzla. Ty potom nestačí jen aktivovat klávesou, ale musíte je kreslit přímo na obrazovku (viz. Black and White). Samozřejmě, že pohled na hráče, jak v bitevní vřavě zběsile mává myší, by působil poněkud směšně, takže máte možnost si tři kouzla předkreslit a pak je stiskem klávesy aktivovat. Kouzlení, ač se může zdát neohrabané, se pak stává opravdovou zábavou. Taktéž se můžete soustředit na všechny dovednosti dohromady (alespoň částečně), ale osobně mi teorie „umím všechno a dohromady nic“ nepřijde moc zajímavá.

Při plnění úkolů hlavní dějové linie můžete, jak už bývá u RPGéček zvykem, plnit také vedlejší questy, které se tady mimořádně povedly. Je jich tu sice jen pár, ale svůj nízký počet nahrazují vysokou obtížností anebo délkou. Občas narazíte také na logické (a v některých případech i nelogické) problémy, při jejichž řešení je potřeba zapnout mozek, což byl v mém případě někdy problém (např. zkoušky v Chrámu Iluzí si autoři mohli odpustit). Samotné město Arx skrývá docela dost zajímavých věcí k podnikání a kromě obchodníků zde najdete i banku (zkušení zloději se jistě mnou ruce:) nebo hospodu s možností si trochu zahazardovat. Jako další zpestření je zde obstarávání potravy, což možná někomu bude vadit, ale když schroustnete vše, na co přijdete, nikdy od svého hrdiny neuslyšíte, že má hlad. Máte možnost opékat si maso, upéci si jablečný koláč nebo si jedním fireballem usmažit kuře (živé!).

Technické zpracování už jsem trochu nakousl na začátku. Grafika nemá chybu (což snad jde poznat z okolních obrázků) a hudby jsem si moc nevšímal, neboť u tohoto typu her není příliš podstatná. Dostatek kvalitních zvuků dokreslujících atmosféru ji do sytosti vynahrazuje. Animace postav nejsou špatné - zvláště pak kolébavá chůze několika trollů za velkého dunění připomíná spíše stádo dvounohých slonů. Některé údery, kterými svého nepřítele doslova „rozseknete vejpůl“, jsou udělány velmi naturalisticky. Celkově mohu říci, že jsem byl technickou stránkou velmi potěšen.

Když jsem se zmiňoval o chybách autorů, neměl jsem na mysli žádné bugy (kterých je tady ovšem požehnaně, takže je nutné stáhnout si patch, abyste byli vůbec schopni hru dokončit). Myslel jsem naprosto fatální nedostatky v možnosti postupu. Linearita je někdy fajn, přispívá k lepšímu příběhu a propracovanějším lokacím, ale to, že někde ztratíte klíček od důležitých dveří, přičemž neexistuje jiná možnost, jak je otevřít, je opravdu vrchol debility. To se mi stalo asi ke konci, když jsem měl získat pár dračích vajec. Dveře, které vedly do dračí jeskyně, byly pěkně zamčené a já klíček vyhodil už někde na začátku hry. Smůla kámo, zkus to znovu! Tohle by se vám v Morrowindu nemohlo nikdy přihodit - vždy existovala alternativní možnost. Tady si musíte dávat majzla na všechno, co po cestě najdete (a běda, jestli přehlédnete nějakou tajnou místnost, ve které se nějaký důležitý předmět nachází). Bude se vám pak chtít procházet všechno znovu a hledat, kde jste udělali chybu? Ano, mě se chtělo a kupodivu jsem se při druhém hraní bavil ještě více. Přesto je to nepěkný škraloup na jinak skvělé hře.

A ve výčtu chyb mohu pokračovat klidně dále. Nejsou sice tak fatálního rázu, ale k degradaci hratelnosti svým dílem rovněž přispívají. Začnu u automapy, která je jednak naprosto hrozná, druhak do ní nemůžete zapisovat a třeťak zde není minimapa. Tedy je, ale až po aplikaci patche (to se nepočítá a basta:). Do deníku vám záznam přibude opravdu jen zřídka, což je sice trochu na škodu, ale zase se v něm neztrácíte tak jako v deníku Morrowindu. Další nepříjemností je neskutečně dlouhé nahrávání map (256 RAM berte opravdu jako minimum!) a nestabilita celé hry.

Celkově je ale AF velmi nadprůměrným výtvorem a už se nemohu dočkat jeho pokračování. Jen doufejme, že tentokrát se autoři poučí ze svých chyb a že trochu více přitlačí na své betatestery, kteří svou práci zjevně neberou vážně.