Když se v roce 1998 objevila akční strategie Commandos a já si nainstaloval její demo, trhl jsem tenkrát rekord. Vůbec poprvé jsem vydržel sedět u počítače šest hodin denně a to bez jakékoliv přestávky (po celý týden!!!). Proč zrovna tahle hra mě tolik ohromila, asi vysvětlovat nemusím - o její originalitě a bezmezné hratelnosti toho bylo napsáno už mnoho. V jednom časopise o počítačových hrách jsem dokonce četl, jak zoufalí pracovníci firmy Pyro Studios (autoři zmíněných Commandos) obcházeli stánky na E3 a snažili se pro své nové dítko nalézt distributora – ovšem až do té doby, než se nad nimi smiloval Eidos. Commandos definoval zcela nový žánr. Po celém světě se prodalo skoro milión kopií, což byl dosti pádný důvod, proč se pustit do tvorby druhého dílu. Netrvalo dlouho a záhy spatřily světlo světa i jiné hry, které do značné míry Commandos vykrádaly. Začaly se objevovat klony buďto hodně zdařilé (Desperados), anebo ty méně povedené (Star-Trek: Away Team). Někde mezi se pak nachází Robin Hood a já se vám pokusím vysvětlit proč.

Her tohoto typu moc není, a tak není divu, že jsem, jakožto správný fanda Commandos, okamžitě skočil po plné verzi Robina. Vždyť jej navíc vytvořili autoři již zmiňovaných Desperados, což už by mělo být samo o sobě zárukou kvality.

Po nezajímavém intru následuje první mise, ve které je vám nastíněno, jaké události se zde vlastně dějí. Předpokládám, že každý ví, kdo je to Robin z Locksley, ukřivděný hrdina, kterému byl neprávem zabaven majetek. Spravedlivý král Richard Lví srdce je právě na křížové výpravě a vlády nad zemí se ujímá jeho bratr Jan, kterému však rejdy šerifa a jeho mužů nijak zvlášť nevadí a soustředí se především na vlastní zájmy. Proto není divu, že se budete během hraní snažit nabít spravedlnosti jak pro sebe, tak i pro chudinu a doufat v brzký příjezd krále Richarda. Nechybí tady pár zvratů a překvapení, takže můžu s klidným svědomím konstatovat, že děj patří k těm málo kladným stránkám hry.

Veškeré povídání a rozhovory jsou vám sdělovány prostřednictvím tabulek. Tento tah nepovažuji za příliš šťastný, neboť v nevhodnou dobu se objevující listiny s textem řádně narušují bojové sekvence. Dabing, ač se zde vyskytuje, by bodl v mnohem větší míře, a pokud by všechny konverzace a posuny v ději probíhaly přímo v herním enginu a ne v nějakých rámečcích (tak jako ve zmiňovaných Desperados), byl by zážitek z hraní o dost lepší. Možná, že vám to připadá jako zdánlivá banalita, ale mě samotnému činila tato vychytávka značné potíže.

Onu „hoodovskou“ atmosféru by vám měl zprostředkovávat především děj a postavy se v něm vyskytující. Setkáte se tedy se starými známými, jako je velký Malý John (mj. můj oblíbenec), Lady Marian – Robinova láska, či Bratr Tuck – vyžraný zpovědník Lady Marian. Do svých řad však nebudete přijímat pouze známé postavy, ale také mnoho dalších banditů, kteří se k vám připojí ze své dobré vůle. Ne že byste se bez nich neobešli, ale jako výrobci předmětů jsou velmi užiteční. Co tím myslím? Zkusím to vysvětlit trochu obšírněji - k Robinu Hoodovi patří neodmyslitelně les Sherwood – útočiště jeho bandy. Na ten tady autoři samozřejmě nezapomněli a zprostředkovali vám jej v podobě jakési základny, do které se vracíte po každé úspěšně splněné misi. Nežijete tady jako „křováci“, ale máte vystavěné příbytky, vysázené stromy (resp. ovocné stromy), hospodu podobnou tržnici, ve které si každý může brát, co hrdlo ráčí, a další místa nutná k výrobě nezbytných produktů. U každého domečku nebo onoho výrobního místa se pak provádí určitá činnost, takže pokud se chystáte na nějakou akci, vyberete si tým, který je vyžadován, k němu si naverbujete pár dalších výtečníků (jejich počet je však omezen) a ostatním, kteří v Sherwoodu zůstanou, rozdělíte úkoly. V kovárně se vyrábějí šípy, u řeky se sbírá kamení do praků, ze stromů se trhají jablka atd. Po skončení mise a navrácení zpět pak už jen sbíráte plody práce svých svěřenců.

Samotné mise, do kterých se vrhnete, jsou vám sice přímo podstrčeny, ale „přepadovky“ (hned vysvětlím) si vybíráte sami. O určitou nelinearitu tedy snaha byla, což je určitě skvělé. Vedle hlavních questů totiž podnikáte i přepady šerifových lidí vezoucích cenný náklad. Tyhle ataky vás budou bavit zřejmě jen napoprvé, protože když budete potřetí přepadat toho samého zbohatlíka v té samé mapě, používat ty samé pasti a likvidovat stejný počet vojáků, nevyhnete se dojmu, že je hra až příliš „strojová“. Hlavní mise jsou pak velkým kamenem úrazu. Skvěle zpracovány jsou tady lokace jako Derby, Nottingham, Leicester a další, ale k čemu to, když se spousta úkolů koná na těch samých místech, byť za jiného počasí nebo v jinou denní dobu? I když pak postupujete mapou z jiné strany, všude to už důvěrně znáte, takže si jen znuděně prohlédnete rozestavění vojáků a začíná eliminace a cesta k vytouženému cíli. Ani nepovinné úkoly, které dostáváte od lidí kolem, zajímavost misí nezachrání. Občas narazíte také na houmlesáka, který je naprosto nezbytný pro splnění některých úkolů. Poradí vám totiž jak postupovat dále, anebo jen podá fotrovskou radu do života. Když pak dáte nějakému bezdomovci menší almužničku, tak zjistíte, že se na váš příchod pečlivě připravil. Neřekne vám totiž dobrou radu ihned, ale ještě chvíli bude pokoušet vaši trpělivost. Celkový počet misí je tady čtyřicet (včetně přepadovek), přičemž žádná mi nedělala na obtížnost Hard větší problémy. Herní trvanlivost se pak pohybuje okolo dvaceti pěti hodin.

Dejme tomu, že by se Robin Hood příjemně hrál, ale to bychom zde museli narazit na jakési prvky taktizování. To, co dělá tenhle typ her tak zábavné, zde totiž chybí. A je to právě ona strategie, kterou se v Hoodovi nemusíte absolutně zaobírat. K čemu taky - vaši svěřenci jsou tak zdatní bojovníci, že proti jednomu ani pět těžkooděnců neobstojí (pokud je navíc váš človíček patřičně vycvičen, což ale není nutností).

Samotné boje zde probíhají podobně jako kouzlení v Black & White – myší „nakreslíte“ dráhu a váš človíček ji pak zbraní obkreslí. Když vás pak obklopí několik nepřátel, stačí nakreslit kolečko, vaše postava udělá otočku o 360 stupňů a všichni kolem leží v bezvědomí. Nuda. Samozřejmě, že potřebujete lidi na boj určené - ani sám Robin by na celou armádu nestačil. Navíc se nemusíte bát vyvolání nějakého rozruchu, resp. nalákání většího počtu vojáků na svou osobu - pár panáčků sice „nabonzuje“ dalším vaši přítomnost, ale ty pak stejně lehce zpacifikujete, takže se není čeho obávat. Velkým pomocníkem je rovněž vrozená krátkozrakost nepřátel. V podobných hrách je samozřejmé určité omezení zorného pole nepřátel, ale tady to autoři skutečně přehnali. Umělá inteligence je sice na vysoké úrovni, ale slabota vašich protivníků ji naprosto překrývá. Za zmínku ale stojí situace, kdy jsem po jednom strážném hodil jablko. V jeho blízkosti se nacházelo pár dětí a on je v domnění, že to po něm hodily ony, začal nahánět. Pokud by v jeho blízkosti žádné děti nebyly, trochu by se porozhlédl po okolí, zamručel si, co to asi bylo za idiota, a šel zpět na své místo. Velitelé svým vojákům častokrát nařizují prohledání podezřelé oblasti. Mnozí z nich se však raději utečou schovat, než aby s vámi bojovali. AI je prostě na vysoké úrovni, ale v případě této hry je to málo platné.

Dalším velkým neduhem jsou schopnosti (či spíše neschopnosti) vašich lidí. Hlavní postavy mají vždy jen tři speciální schopnosti, vedlejší postavy už jen dvě. Pokud jste byli zvyklí na inventář postav v Commandos 2, v němž bylo obsaženo takřka vše, zde se budete jen kysele tvářit. Trénink v boji chápu (i když není důležitý - bojovat se dá i s netrénovanými postavami a luk brilantně ovládá Robin), ale to, že jen určitá persona umí svazovat protivníky či zabít ležícího vojáka na zemi (k čertu s férovostí, na Robina taky nikdo férový nebyl:)), že jen jeden z velkých hromotluků (Malý John a Robin) umí udeřit pěstí nepřítele, zatímco ti další, ač stejné síly, tuhle schopnost neovládají – je naprostý vrchol! Tohle se dalo možná tolerovat v Commandos, ale v případě Robina Hooda si tvůrci koledují o řádné pokárání.

Grafika je skvělá - o tom není pochyb. Ve 2D by byla velká ostuda, pokud by tomu tak nebylo, ale když jsem učinil pár prvních kroků, nestačil jsem se divit. Pokud jste namlsaní naprosto věrohodnými pohyby postav z Commandos 2, tak tady budete pravděpodobně v šoku. Tak nepochopitelně klouzavý pohyb se nevyskytoval snad ani v Desperados. Zajímavým tahem je i fakt, že si zde nemůžete lehnout (přece se slavný Robin Hood nebude plazit po zemi). Za to si můžete dřepnout - ovšem ten trhavý pohyb, který doprovází provedení jednoho dřepu, mě už jednou docela odrovnal.

Hudba je doslova hrozná, ale zapnutou jsem si ji nechal, jelikož se dynamicky mění a slouží jako skvělý pomocník při situacích, kdy vás zmerčí nepřítel a vy jste zrovna pohledem někde jinde.

Za celou dobu hraní jsem se do hry nedokázal pořádně vnořit. Jistě za to můžou vyjmenované chyby, ale také mi vadilo něco jiného, co sám nedokážu příliš popsat. Možná nepříliš přitažlivé prostředí hry nebo snad mizivá atmosféra… Můžete souhlasit i nemusíte, ale pro mě je Robin Hood velkým zklamáním.