Poslední dobou je na bitevním poli her čím dál tím méně pořádných adventur, a tak potěší každá, která vyjde. Takový titul pak rozzáří naše tváře o to víc, když se jedná o klasickou ručně kreslenou gamesu. Povedlo se to, ale nepředbíhejme.

Brian je podivín. Místo toho, aby se někde bavil s kamarády, nebo si nějak jinak užíval života, sedí doma a šprtá se fyziku. Po nějakém čase přichází jeho chvíle, když má nastoupit jako spolupracovník k jistému profesorovi. Zabalí si tedy věci a odjíždí do Kalifornie. Ještě předtím se rozhodne, že si vyzvedne jednu knížku. Cestou do knihovny však omylem srazí velmi pěknou slečnu jménem Gina. Když ji poskytne první pomoc a odveze do nemocnice, dozvídá se, že je Gina zapletená do křížku s mafií a že se nalézá ve smrtelném nebezpečí. A protože se do ní Brian, jak mi ostatně sám potvrdil, zamiloval na první pohled, neváhá a bez delších prostojů se nabídne, že sympatické dívce pomůže (zd

e se mi např. nelíbilo vystupování hlavního hrdiny - řekněte mi, kdo by se jen tak nechal překecat, aby se zamotal s mafií?!).

Věcička, kvůli které zemřel Ginin otec a kvůli níž se ocitá na pořadníku přebytečných lidí i vaše „femme fatale“ (a koneckonců i vy) je nějaký podivný krucifix. Během hry pomalu odhalujete jeho minulost a taky to, k čemu by vám mohl být užitečný.

Hra vás musí okouzlit už z pouhých obrázků. Tak krásně nakreslená grafika nebyla použita v adventuře od dob Luly. Díky tomu se do hry velmi rychle vžijete a dlouhou dobu budete zrakem monitorovat všechny lokace. Sám jsem se několikrát přistihnul, jak prosím počítač, aby na chvíli posečkal s dějem a já si mohl v klidu vychutnat danou obrazovku. Postavy se zde velmi krásně pohybují a rovněž nepoužívají jedny a ty samé ohrané pohyby. A když už ano, snaží se je opakovat co nejméně. „Drsně“ působí například oba bratři Donové - jeden vypadá na devadesát let a ten druhý na totálního idiota. Jejich poskoci mluví tak, jak by měli, a nesnaží se řešit problémy rozumně, ale právě naopak. A to silou. Sem tam vám příběh poodhalí filmová sekvence, která je bohužel v trošičku menší kvalitě. Kdybych to měl shrnout do jedné věty, tak vyřknu, že grafika je jednou z hlavních trumfů tohoto titulu.

Dnes se adventury tvoří většinou v 3D kabátě, s fotorealistickými texturami a s nějakým šíleným sci-fi příběhem. To se potom člověk pomalu nevyzná v tom, co je a co není důležité, a celkově se v zápletce ztrácí. Ovšem v adventurách zpracovaných jako Runaway se to nestane nikdy. Tvůrci této hry nezapomněli ani na humor a kvalitní namluvení ústředních postav, čímž se dostávám ke zvukové stránce. Většina zvuků byla ponechána - teda až na dabing, což je menší problémek celé hry (co se týče počeštění). Celkem se na něm pracovalo něco přes rok, ale výsledek je pod veškerá očekávání. Některé postavy mluví totálně znuděným hlasem v okamžicích, kdy se to vůbec nehodí. Jediný, kdo všechno prožívá tak, jak má, je Gina. Naopak ten, kdo to neprožívá skoro vůbec, je právě Brian (za to jsou body dolů).

Questy jsou všeho možného druhu, a protože adventury nejsou mojí silnou stránkou, míval jsem sem tam nějaký ten problém. Některé věci začnou být uskutečnitelné pouze v závislosti na předchozích akcích. Ono je tomu tak skoro ve všech těchto hrách, ale tady se nejednou zachází do samotného extrému. Některé kroky vám budou jasné okamžitě a nad některými strávíte i několik hodin.

Už když jsem koutkem oka spatřil trailer na Runaway, ihned mi bylo jasné, že to bude po velmi dlouhé době adventura, kterou si bude moct zahrát i člověk, který tomuto žánru her vůbec neholduje. Mé předpoklady se vyplnily se stoprocentní přesností – ve výsledku se jedná o jednoduše udělanou hru s překrásně namalovanou grafikou a trošičku slabším dabingem. Questů si užijete „až až“ a nevyhnete se ani situacím, při kterých si nebudete vědět rady (v daleko větší míře se zde naopak vyskytují ty, u kterých se budete smát). Každopádně je Runaway silně nadprůměrným titulem.