Po nedávném zklamání nad Age of Mythology, který kromě detailní grafiky nepřinesl skoro nic nového a prakticky šlo o další tuctovou strategii (narozdíl od inovačního a po všech stránkách skvělého Warcraftu III), jsem se rozhodl jít do něčeho nového a pokud možno alespoň trochu originálního, za účelem rozšíření svých znalostí strategických vod.

Když jsem kdysi poprvé uviděl obrázky k S.W.I.N.I., řekl jsem si, co to asi bude za dětskou infantilní strategii a dál ji nevěnoval větší pozornost. Po dlouhé době se mi do ruky dostala plná verze, kterou jsem se nezdráhal ihned nainstalovat (jen ze zvědavosti, jestli mají děti lepší gamesy než ti náročnější:-). Po menším osahání jsem ale s překvapením zjistil, že to není tak docela dětská blbinka (ostatně obtížnost hovoří sama za sebe), ale že je to docela humorný titul v nádherné grafice, navíc dostatečně úchylný a dokonce trochu originální. Nemohl jsem odolat – ta swině mě opravdu chytla!

Vše začíná skvěle. Na CarrotLand útočí armáda prasat s úmyslem násilně se milované země králíčků zmocnit – prostě typická idylka velké invaze (nemusím doufám psát, koho že tady ty prasátka s mírně germánským přízvukem představují). Králíci ale nemají tak velkou armádu jako čuníci a nezbývá jim nic jiného, než bojovat proti narušiteli tak trochu partyzánským a záškodnickým způsobem (zatímco jejich nepřítel disponuje početnou artilerií a mnohonásobnou přesilou a sází tak na hrubou sílu). Připadá vám tohle ulítlé a infantilní?! Výborně, mě taky. Pokračujeme dále.

Hlubší děj ve S.W.I.N.I. hledat nemusíte - stejně byste ho nenašli. Před každou misí je vám jen stručně nastíněna situace na bojišti. Žádné cafrání - jen „udělej tohle, abychom mohli podniknout tohle a nepříteli řádně zavařit“. Poté následuje velmi důležitý výběr jednotek (k tomu se dostaneme ještě později) a jde se do akce. Zábavu tady ale netvoří propracovanost děje, ale spíše různorodé mise a taktický způsob, jakým je můžete plnit. Ze začátku se to možná nezdá - budete se jen dloubat v nose a znuděně likvidovat všechno, co se pohne (i s tou hrstkou mašinérií, kterou budete mít k dispozici) - ale později získá nepřítel velikou převahu a frontální útok zcela jistě končí vaší prohrou. Musíte proto postupovat obezřetně a pomalu, využívat terén pro své dobro a hlavně si musíte vychytat vlastnosti jednotek a schopnosti. Mise sice nemají žádný originální nápad, ale jejich design to dostatečně vynahrazuje. Nutno podotknout, že S.W.I.N.E. není obyčejná stavěcí a následně bojová strategie, ale soustředíte se tady pouze na řež (tak jako v Sudden Strike).

Když už jsem se zmínil o jednotkách, trochu více vám je přestavím. Takže předně - ve S.W.I.N.I. není pěchota. Asi je to škoda, ale musím se přiznat, že nepřítomnost pěšáků jsem si uvědomil až asi v polovině kampaně (a tudíž mi tam nijak zvlášť nechyběly). Za druhé: k dispozici máte sice pouze deset typů jednotek, ovšem skoro každá má své sekundární schopnosti. Např. velitelská bugina, která má mimochodem fantastický dohled, umí přivolávat letecký útok, lehké tanky se umí zakopat do země, čímž jsou hůře zranitelné, raketometné vozidlo pálí v sekundárním módu hned celou salvu raket atd. Vzhledem k tomu, že palivová nádrž a dostatek munice nejsou neomezené, musíte s sebou vláčet ještě odtahová vozidla se zásobovacími vozíčky. Přímo na bitevní poli si pak můžete prostředky opravit, dočerpat palivo nebo doplnit munici. A za třetí (připadám si jako ve škole): celý kolotoč jednotek ve S.W.I.N.I. se točí kolem jejich nakupování, upgradu a získávání zkušeností.

Na začátku celé kampaně dostanete k dispozici pár strojů, ale po každém úspěšném splnění úkolu získáváte určité peníze, jež investujete do nákupu nových strojů nebo upgradu. Je jen na vás, jestli budete chtít průzkumníky se schopností hledání min, nebo jim zvýšíte rychlost a kapacitu munice, čímž se stanou rychlé a úderné. Dále můžete vylepšovat třeba pancíř, zvětšovat kapacitu nádrže nebo zesílit dostřel a dohled... Každou jednotku můžete vylepšit maximálně o tři různé schopnosti - pak už můžete zvyšovat jen zkušenosti. A věřte, že menší skupinka veteránů smete klidně i přesilu zelenáčů. S jednotkami je tady ještě jedna fintička, kterou ale nepovažuji za příliš šťastnou. Pokud se některý stroj ocitne na pokraji zničení, není schopen střílet a pohybovat se. V takovém případě si ho můžete opravit nebo odvést do bezpečí. Z nepochopitelného důvodu vám je ale nepřítel velmi často rád přenechá v takto kritickém stavu a soustředí se na ničení dalších vašich jednotek. Pokud takto protivníka dorazíte vy, musíte svým jednotkám ještě jednou přikázat kompletní zničení, aby nedošlo ke zmíněné opravě (nepřátelská vozidla sice můžete opravit, ale ty swině z kokpitu nevylezou a začnou po vás nemilosrdně pálit). Nevím proč - nepřipadá mi to příliš logické, ale budiž.

Zřejmě největším kamenem úrazu je ale umělá inteligence vlastních svěřenců. Nejsem si zrovna jist, jestli chtěli autoři simulovat pravou inteligenci králíků nebo prasat tím, že udělají jednotky naprosto vygumované, ale když jsou čuníci a ušáčci schopni sestrojit válečné stroje a používat je, měli by to zařízení, kterým ony jednotky vymyslely, umět používat i při bitvě (lidé takovému zařízení říkají mozek). Pokud máte skupinku jen několika vozítek a posíláte je na delší vzdálenost vzdušnou čarou vpřed, obyčejně na místo určení dorazí všichni (i když v naprostém chaosu, jelikož tvůrci zřejmě nepovažovali za nutné do hry implantovat formace a prvky spolupráce při seřazování). Pokud ale máte těch vozidel víc a posíláte je na stejnou dálku tím samým terénem, už máte problém. Rychlejší jednotky se zasekávají o ty pomalejší, a pokud není rychlejším uvolněna cesta, okamžitě a velmi „inteligentně“ si začnou hledat cestu jinudy, byť by měla být dvakrát tak delší a byť by měla vést přes nepřátelské území. Nedej Bože, když máte přesunout velký počet jednotek přes členité území. To vám pak nezbývá nic jiného, než veškerý přesun neustále sledovat a dirigovat své svěřence jako děti v mateřské školce.

Naštěstí si můžete celé dění na obrazovce pauznout, přerozdat příkazy a pokračovat v přesunu. Aby vám to tvůrci ještě trochu zjednodušili, přidali do hry zbouratelnost prakticky skoro všeho možného, což je sice skvělé, ale na druhou stranu mě překvapilo, že si obyčejná velitelská bugina prorazí cestu skrze dům „jen to hvízdne“. Vaši nepřátelé sice také moc inteligence nepobrali, ale nijak zvlášť netradičně se nechovají. Čekají na mapě ve skupinkách a jsou připraveni k boji. Pokud je začnete z dálky bombardovat a nepřítel vás nevidí, tak se na vás buďto sebevražedně vrhne, nebo se nechá nadále masírovat vaší artilerií, než aby zavolal kamarády a šel do protiútoku. V každém případě musím říct, že s takovou demencí vlastních jednotek jsem se ještě v žádné strategii nesetkal, za což u mě S.W.I.N.E. dostává o 10 % míň.

Oproti tomu je nejlepší devizou hry technické zpracování. Grafika je prostě perfektní a trumfne většinu dnešní produkce strategických her. Nespočet detailů, jako jsou vyjeté stopy, kouř linoucí se za vozidly (na poušti přes samý rozvířený písek občas neuvidíte na bojiště), skvělé výbuchy doprovázené nádhernými světelnými efekty, krásně detailní krajina s městečky a statky, bezchybně ztvárněná tekoucí voda a další grafické finesy. To vše při zachování solidních HW nároků (navíc S.W.I.N.E. vyšla asi před rokem, takže jsou hráčská železa zase o něco výkonnější). K tomu, aby byl požitek z grafického zpracování ještě větší, můžete kamerou volně otáčet a zoomovat. Kvalitní, i když krátké renderované filmečky oplývají originálním humorem a jsou takovou třešničkou na dortu po splnění mise.

Hudbu najdete tak akorát v menu hry, což vůbec nevadí - alespoň se můžete lépe soustředit na ty geniální hlášky, kterých má každá jednotka asi tucet. Jsou dabovány s patřičným přízvukem a budete se u nich bavit stejně dobře jako u zmiňovaných filmečků. Tlachy typu „už jdu, ale moc se mi nechce!“ nebo „dá si někdo trochu vepřového?“ dokáží docela pobavit. I při obyčejných přesunech, kdy jen projíždíte územím a nic se neděje, si pro vás vaše jednotky najdou vždy nějaký kec, který nespadá do škatulky obyčejných hlášek, ale pouze komentuje prostředí kolem („to je ale zajímavá králičí swinga - mohl bych si udělat pár obrázků?“). Různé popěvky (copak je tohle za králičí remixovanou písničku: „hej hou, hej hou, to kill some pigs we go…“?) a vzájemné povzbuzování rovněž docela potěší. A navíc - pokud se hra odehrává v noci, všechny jednotky šeptají. Po grafické a zvukové stránce nemá hra prostě chybu.

Kapitolou samou pro sebe je však fyzikální model jednotek. Ten ani neumím popsat; to prostě musíte vidět na vlastní oči. Pohupující se anténky, simulace zpětného rázu, smykující jednotky při rychlých změnách směru jízdy, zákluzy děl… Zákon akce a reakce je zde vyveden bezchybně. Tak skvělým fyzikálním modelem se nemohou pochlubit ani některé automobilové simulátory! A to neříkám s nadsázkou!

A jak se to celé hraje? I přes nepřítomnost děje a AI je S.W.I.N.E. velmi zábavná strategie, spíše taktického ražení, se smyslem pro humor a detail. Možná by mohla být o trošku delší, ale i těch dvaadvacet misí za obě strany vystačí. A pak je tady ještě multiplayer se čtyřmi různými módy (Deathmatch, Capture the Flag, Domination, Countdown – vyhrává ten, kdo nasbírá ze určitý časový limit nejvíce bodů), který by vám měl hrací dobu výrazně prodloužit.

P.S.: Na závěr bych vás jen chtěl upozornit, že se mi tuhle hru nepodařilo rozchodit s novými detonatory (41.07), takže pokud vás recenze dostatečně navnadila a máte grafickou kartu od nVidie, speciálně na tohle si dejte pozor. V případě potřeby si nainstalujte starší detonatory (s 28.32 už bylo vše v pořádku).