Neříkej ani slovo

Neříkej ani slovo
Don't say a word...

Jak by měla znít jednotná definice špatného dne? Co všechno by se vám muselo přihodit během čtyřiadvaceti hodin, abyste označili daný den za špatný? Věřím, že by se dala na nastíněné téma rozvést řada otázek a diskusí, my však tolik času nemáme, a proto se spokojme s jedním názorným příkladem. Hlavním hrdinou filmu Neříkej ani slovo je Dr. Nathan Conrad, předně uznávaný psycholog s obstojným platem, muž na prahu padesátky, který si rozhodně nemůže stěžovat na nepřízeň osudu. Přestože se valná část jeho dnů odehrává v zahnívajících celách, kde se pokouší psychicky narušeným osobám dopomoci k nalezení ztraceného „já“, a neustálé potyčky s psychopatickými jedinci jsou u něj na denním pořádku, existují minimálně dva faktory, díky nimž je ambiciózní Nathan tam, kde je, a tudíž ne tam, kde by logicky měl již dávno být – tedy ve cvokárně mezi „svými“. Velkou oporou je mu zejména rodina, respektive manželka, chápající manželovy pracovní problémy, a osmiletá dcerka, milující schovávanou s kýmkoliv a kdekoliv. Je tedy s podivem, že se právě Nathan do jednoho takového dne (rozumějte špatného) probudí. Je však třeba uznat, že sled událostí, které postihnou Conradovic famílii, je zcela nepředvídatelný a pro hlavního hrdinu stejně tak šokující jako fakt, že bude česká fotbalová reprezentace chybět na nadcházejícím MS v Koreji a v Japonsku. Na samém počátku je netradiční snídaňový rituál v brzkých ranních hodinách a aniž by došlo na kýženou konzumaci přímo v posteli, je záhy poté přehozena výhybka na kolejích, určujících průběh běžného pracovního dne, a rychlíkový vlak osudu, jedoucí touto trasou, zamíří s hrdinou v kupé do krajů sice známých, nicméně způsobem hodným jeho zkušeností. Stručně vyjádřeno – skupina schopných ztracených charakterů unese Nathanovo dítě, skrze nejmodernější odposlechovou techniku se napíchne do jeho soukromí, načež jej informuje o momentální situaci a obeznámí s požadavky, které by měl Nathan striktně dodržovat, aby nedošlo k nevyhnutelnému. Únosci překvapivě nepožadují výkupné, jde jim však o tajemnou šestici čísel, jejichž pořadí a složení zná jediná osoba. Tou osobou je Elisabeth, psychicky labilní dívka, ukrývající se v léčebně pro duševně choré, traumatizovaná dcera muže, který před deseti lety podrazil celý gang a zaplatil za to životem. Nathanův úkol je tedy zřejmý – do pěti hodin musí nebohou dívku přimět k tomu, aby si vybavila neblahé okamžiky, při nichž ztratila svého otce, a především místo, které je klíčem k drahému kameni v hodnotě deseti miliónů dolarů. Hlavního hrdinu čeká den - perný jako žádný jiný.

Režisér Gary Fleder dokázal již několikrát mile překvapit (viz. Sběratel polibků) a thriller Neříkej ani slovo je toho důkazem. Přiznejme si, že zápletka filmu nepatří mezi vytříbené skvosty. Scénáristy nastíněný děj je natolik absurdní a propleten tolika nesmysly, že bych se ani nedivil, kdyby se v sále vyskytl případ epileptického záchvatu. Naštěstí se režie ujal nadaný novic Gary Fleder, jehož přednosti spočívají ve „ždímání“. V případě thrilleru Neříkej ani slovo účinně rozprodal své schopnosti a opětovně prokázal čest svému jménu. I tentokrát dokázal takřka z vody uvařit konzumní a řemeslně ztvárněnou podívanou, která nijak nepokulhává za obdobně zaměřenými filmy. Kromě obvyklých manévrů si režisér vypomáhá tzv. znejisťováním, resp. vplétáním zdánlivě nesouvisejícího vyšetřování dvou vražd do hlavní dějové linie, kdy nechává diváky dlouhou dobu na pochybách. Garyho úsilí o vyrovnání se stejnojmennou knižní předlohou je patrné na každém záběru, ale tam kde režisérova snaha selhává díky nepovedené adaptaci dvojice Kelly & Peckham, přichází na řadu kamera Amira M. Mokriho a ďábelský rychlý střih, který v kombinaci se stylizací filmu do podoby Fincherovy detektivky Sedm vytváří zajímavý ucelený prvek, ždímající z nostalgicky omšelých scén příchuť hororové nahořklosti a vzbuzující v divákovi pocit permanentního strachu a nejistoty. Uznání náleží rovněž hercům. Tahounem hereckého ansáblu je bezpochyby Michael Douglas, ždímač číslo jedna, který, ač poset vráskami moudrosti, podává výkon ve vrcholné formě a účinně tak popírá veškeré zvěsti o náležitém stáří. Osvědčeným tahem bylo též obsazení Seana Beana, který se prezentoval záporáckým umem již ve Zlatém oku. Za povšimnutí ovšem stojí i Brittany Murphyová v roli psychicky labilní Elisabeth. Avšak abych jenom nerozséval slova chvály a uznání, musím vznést určitou nespokojenost s ledabyle ztvárněným finále, které popírá veškeré logické zákony a hrdinovy pudy a představuje jakési klasické vyhrocení, v němž je osobám odepsaným na milost boží uštědřován nebývale velký prostor na umírání. Snímek Neříkej ani slovo zůstává i přesto zajímavým dílem soudobé kinematografie, a přestože je až nechtěně podobné s obdobně zaměřeným filmem Výkupné, nemohu jinak, než jej ostatním doporučit. Kvalitních thrillerů je v poslední době po málu, a proto se spokojme s každým takovýmto zablýsknutím na lepší časy.