Operace Swordfish

Operace: Hacker
“Teroristická“ zápletka nabývá po 11. listopadu zcela jiného vzezření…

Hlavním hrdinou spletitého příběhu je proslulý americký hacker Stanley Jobson (Hugh Jackman alias Wolverine z X-Menů), který se nechal vládou odchytit při nelegální počítačové činnosti. Nyní za všechno pyká, na živobytí si vydělává coby bezpečnostní hlídač naftového vrtu a soudní příkaz mu zakazuje se přiblížit do okolí počítačového hardwaru, nedej bože jej použít. Kromě toho, má Stanley malou dceru, která má ale dle rozvodového usnesení vést poklidný život se svou notorickou maminkou a novým tatínkem – producentem béčkových pornofilmů. A tak zcela odcizen od přátel a ve zrezivělém karavanu, uprostřed skládky, se snaží nebohý muž s nechvalnou minulostí zapomenout. Jak se říká, čas je léčitel, ale než se jakékoliv bolístky zahalí drsným strupem, vstupuje do Jobsonova života pohledná čokoládová žena v červeném (Halle Berryová alias Storm z X-Menů). A ta mu také nabídne lukrativní nabídku, spočívající v jeho návratu do starého řemesla. Zoufalý Stanley nakonec souhlasí se všemi požadavky a záhy se podřizuje Gabrielovi Shearovi, dobře situovanému chlapíkovi, respektive bývalému tajnému agentovi, který se na vlastní pěst vrhá proti zločincům, aby tak zamezil rozmachu mezinárodního terorismu. Avšak k získání dalších peněz (důležitých pro další boj) potřebuje vhodného počítačového hackera s bohatými zkušenostmi, který by se naboural do sítě centrálního bankovního počítače, kde jsou nastřádány bohaté finanční obnosy z ilegálních operací CIA. A nejvhodnějším kandidátem na post onoho odvážlivce, ne-li blázna, je právě Stanley, jemuž by byl v případě úspěšného splnění úkolu dopřán dostatečně schopný advokát, který by mu zpět vysoudil jeho dcerku…

Jak by řekl zkušený znalec americké kinematografie - kostky jsou vrženy a akce může začít… Celý film začíná klasickou tarantinovskou scénou ve stylu filmů Pulp Fiction či Gauneři. John Travolta (Gabriel Shear) vede v místnosti s několika posluchači sáhodlouhý monolog na téma současné hollywoodské kinematografie a důrazně zde zpochybňuje kvalitu snímku Psí odpoledne s Al Pacinem v hlavní roli. Zmíněná scéna navozuje silný emotivní zážitek, ale zároveň v divákovi vzbuzuje pocit permanentní nejistoty. Zanedlouho jsou veškeré obavy naplněny a kamera se rychlým střihem přesouvá nedaleko od místa filmové rozpravy na náměstí plné lidí, které záhy vzplane obrovským žárem. Zhruba půlminutová exploze je záměrně zpomalená. Kamera, snímající dějiště hrůzného činu, volně poletuje vzduchem, skrze stěny okolních budov a nejrůznějšími úhly pohledu nám zprostředkovává pravé detonační orgie. Po dosednutí posledního popílku se děj navrací o několik dní nazpět, aby se mohl divák seznámit s příběhem a okolnostmi, které zapříčiní onen masivní výbuch. Převyprávění minulosti pak způsobí zřetelný pokles hladiny adrenalinu v naší krvi a tempo snímku se ustálí někde na hranici průměrnosti. Rozpačitý dojem z dalšího vývoje zlehka napravují další vizuálně atraktivní scény, povětšinou se odehrávající za volantem auta. Závěrečné finále je pak pro diváka třešničkou na dortu (zadostiučiněním všeho zlého), a přestože je v jeho průběhu popřeno hned několik fyzikálních zákonů najednou, nechybí dané scéně patřičné grády. Je prostě super, poněvadž něco takového jsme v kině ještě neviděli.

Avšak zatímco kvalita akčních scén je jedním slovem nepopíratelná, tak veškerý zbytek filmu (rozvíjení příběhu, tlachy mezi ústředními postavami) tvoří jakousi výplň mezi jednotlivými adrenalinovými pasážemi, respektive klišé plné nesmyslů a potrhlých zvratů, komplikujících již tak zmatený děj. Operace: Hacker je průměrný akční film, honosící se několika vizuálně přitažlivými scénami a neotřelým tématem, které nepříliš úspěšně zpracovává (zkušení síťobijci se budou muset spokojit s minimální hackerskou hantýrkou). Dominic Sena (60 sekund, Kalifornie) se sice nijak nezaskvěl v pozici režiséra, ale opětovně dokázal s výraznou pomocí nejmodernější filmové technologie natočit vcelku zajímavou podívanou, přijatelnou náhražku zdařilého posezení s našimi přáteli o pochmurných víkendových večerech. Pakliže budete k Operaci: Hacker přistupovat s přesvědčením, že vás může snímek maximálně překvapit (to budou ty večery asi hodně deštivé), budete pravděpodobně spokojeni. Pokud se na snímek Dominica Seny vydáte s opačnými pocity, nevylučuji psychickou újmu (ne-li fyzickou). Jak jsem již jednou zmínil, Operace: Hacker se nemůže srovnávat se Skálou a jinými akčními „velkofilmy“, ale je to jen zářný příklad mistrně ztvárněné oddechovky, jejíž příběhová náplň stojí za starou belu.