NHL 2002

Stalo sa už dobrým zvykom, že každý rok sa na hernom trhu objavia nové a vylepšené simulácie troch najartaktívnejších šporov sveta – basketbalu, futbalu a hokeja. A práve simuláciou toho posledného športu sa teraz budeme zaoberať.

Posledným zo série NHL od EA Sports je tohtoročný NHL 2002. Ak vás trápi, prečo hra z roku 2001 nesie označenie 2002, tak vás musím sklamať. Ani ja si tento fakt neviem vysvetliť. Možno sa u EA snažia byť extrémne pokrokoví. Na tom však nezáleží, dôležité je, že sa všetkým hokejovým fanúšikom dostáva do rúk nová verzia ich obľúbenej hry. Už pri hraní NHL 2001 som premýšlal nad tým, čo by sa v NHLkách dalo ešte vylepšiť. Rozoberal som NHL 2001 zo všetkých stránok, ale nič ma nenapádalo. Grafika bola veľmi pekná, ťažko niečo vylepšiť, pohyby hráčov rozmanité, prepracované a realistické, výborné ovládanie a hrateľnosť, neskutočná atmosféra, výborná hudba (v menu a počas prerušení), výstižný komentár ... Proste všetko ako má byť. Doteraz platilo pravidlo, že každý nový diel NHL priniesol krajšiu grafiku a väčší realizmus. Čo však spraviť, keď je grafika skoro dokonalá a realizmus tiež? Chlapci v EA sa nad touto otázkou tiež určite zamysleli. A čo vymysleli? To si hneď povieme.

Tradície sú tradície, a teda aj NHL 2002 dostala lepší grafický kabát. Keďže sa však toho už naozaj nedalo moc vylepšovať, ani si to skoro nevšimnete. Nebudem sa tu moc rozpisovať o grafike, nemá to zmysel. Pozrite si obrázky a sami posúďte. Spomeniem len jedno vylepšenie, na ktoré sa v minulých dieloch trošku zabúdalo. Konečne sme sa dočkali 3D publika. Konečne je koniec 2D textúre ala NHL 98, 2D panáčikom ala South Park z NHL 2000. NHL 2002 nám ponúka už plne 3D renderovaných fanúšikov. Pri záberoch na publikum vidíte rôzne tváre ako tlieskajú, pískajú, hnevajú sa, alebo dokonca vstávajú a vyskakujú. Pekným detailom je napríklad aj to, že sem tam má niektorý z fanúšikov oblečený dres, a to podľa toho, aký tím je na ľade domáci.

Keďže tradície sú ešte stále tradíciami, tak aj NHL 2002 prináša zlepšenie realizmu a hrateľnosti (v niektorých oblastiach aj zhoršenie, ale o tom neskôr). Ako som už povedal, už v NHL 2001 bol realizmus na veľmi vysokej úrovni, a teda moc sa toho zlepšiť nedalo. Ale predsa sa v EA potrápili, aby nám ešte o trošku viac vyrazili dych. Okrem toho,že nám pribudli nové pohyby hráčov (napr. možnosť kopnúť puk nohou), pribudli v NHL 2002 aj nové pohlady. A to nie len také hociaké. S prvým z nich sa stretnete v prípade, že sa vám podarí urobiť samostatný prienik na bránku. Akonáhle sa k bránke priblížite, kamera sa automaticky presunie do akéhosi pohľadu z tretej osoby, všetko sa zafarbí do modra a vy si môžete vychutnať váš prienik „akčnejšie“. Tento nápad považujem za celkom podarený, má však jeden problém. Počas približovania sa kamery sa môže ľahko stať, že stratíte prehľad o situácii. Mne osobne to robilo veľké problémy a nikdy sa mi z takéhoto prieniku nepodarilo dať gól. Ďalší „akčný pohľad“ sa vám naskytne, ak sa niektorému brankárovi podarí chytiť nejakú riadne tvrdú strelu. Kamera urobí krátky detailný záber na jeho betón alebo lapačku, ktorý je pre zmenu celý ladený do béžova a tento záber sa vám tri krát prehrá dokola (ten záber trvá asi tak 1-2 sekundy). Teno nápad je tiež celkom dobrý, ale ešte viac sa v ňom prehlbuje strata prehľadu. Tento záber totiž nastane kedykoľvek počas hry, úplne nečakane, a ešte k tomu v momente, keď sa vy snažíte skórovať, alebo keď súper ostreľuje vašu bránku. Chyba je v tom, že keď vás v priebehu takejto trmy vrmy preruší takáto animačka, po jej skončení už vôbec netušíte kde je puk a kde ste predtým stáli. Výsledkom je skoro vždy strata puku, alebo gól od súpera, ktorý sa na rozdiel od vás nepotrebuje zorientovať. V jednom zápase som takto dostal tri góly. Tretím „akčným pohľadom“ je pohľad na radujúceho sa hráča po strelení gólu. Jasne, že tento pohľad tu už dávno bol, ale ak sa vám napr. podarí spraviť hattrick, kamera sa zamerá na tešiaceho sa hráča, všetko chytí červený odtieň a vy môžete ovládať, ako sa má ten štastlivec tešiť (tomu hovorím davová psychóza). Každé tlačítko na klávesnici predstavuje iný spôsob tešenia sa a je len na vás, ktorým sa budete tešiť. Zmenu podstúpil a takzvaný „náklonnosťo meter“ ktorý poznáme už z NHL 2001. V NHL 2001 bol riešený formou malého ståpčeka, ktorý rástol a klesal v závislosti od toho, ako sa publiku páčil hokej, ktorý váš tím hral. Čím lepšie ste hrali, tým viac vás publikum žralo, tým viac sa vašim chlapcom chcelo hrať a teda tým lepší boli. V NHL 2002 má náklonnosťo meter niekoľko predvolených stupňov a už sa nemení tak prudko a často ako v NHL 2001. Naopak, sila, ktorou náklonnosťo meter pôsobil na hru vášho tímu, výrazne vzrástla. V NHL2001 som ani moc nepozoroval nejaké zmeny výkonov hráčov v závislosti od náklonnosťo metra, ale v NHL 2002 je veľmi dôležité mať publikum na svojej strane. Pri maximálnej náklonnosti publika vaši hráči korčuľujú až o 30% rýchlejšie, mieria veľmi presne a pália rýchle delovky.

Čo sa herného systému týka, treba spomenúť ešte jednu veľkú zmenu, snáď najväčší rozdiel medzi NHL 2001 a NHL 2002. Do tohtoročnej NHL totiž EA Sports zabudovalo herné kartičky!!! Áno, myslím tým klasické zberateľské hokejové kartičky, aké má dnes každé decko. Presne takéto kartičky totiž budete počas hrania NHL 2002 používať. K dispozícii budete mať 190 kartičiek rozdelených do kategórií oslavy (to sú kartičky, ktoré vašim hráčom umožnia tešiť sa rôznymi ujetými sôsobmi), prekvapenia (to sú kartičky, ktoré napríklad vymenia šipku hore a šipku dole, alebo zmenia hlas komentátora na tenký alebo hrubý) a samozrejme klasické kartičky hráčov (môžu byť zlaté, strieborné alebo bronzové a podľa toho spravia z vášho hráča hrdinu [pôjde do všetkého naplno] na tri, dve alebo iba jednu tretinu). Získavanie takýchto kartičiek je tiež veľmi zaujímavé. Princíp je veľmi podobný ako u normálnych zberateľských kartičiek. Proste si kúpite balíček kartičiek s náhodnými kartičkami vo vnútri. Cena balíčka je 2000 kreditov, ktoré však nemusíte zarobiť čistením zemiakov v nejakej vývarovni, ale musíte si ich zarobiť vlastnou zručnosťou. V menu si totiž môžete prečítať dlhočizný zoznam rôznych úloh, za splnenie ktorých dostanete nejaké tie kredity. Z úloh spomeniem napríklad dať gól v prvých 30 sekundách zápasu, dať hattrick, dať gól v oslabení, nedostať ani jeden gól ... Úloh je tu naozaj požehnane a plniť ich môžete v akomkoľvek hernom móde s akýmikoľvek pravidlami a akoukoľvek obtiažnosťou, čo je veľmi fajn. A tak ako hokejové kartičky, aj NHL kartičky môžete predávať. Posledná vec, ktorú musím pochváliť je komentátor. Vlastne komentátori, lebo v NHL 2002 sú hneď dvaja. Ich komentár je veľmi fajn, trefne zachytávajú situáciu, ale čo je najlepšie, neustále robia rôzne hefty a robia si jeden z druhého srandu, čo vždy rozveselí.

Čo sa výhrad k NHL 2002 týka, vlastne až na jednu žiadne nemám. Tou jedinou výhradou je akýsi pokles dynamickosti hry. Neviem, či sa mi to len zdá, ale pri hraní NHL 2002 som mal taký pocit akoby sa všetko dialo strašne pomaly, hráči pomaly korčuľovali, streli na bránu boli pomalé, a reakcie počítačom ovládaných hokejistov boli najpomalšie. Akoby sa všetko spomalilo. Keď som korčuľoval s pukom na bránku, mal som pocit akoby sa to chudáčisko hokejista prvý raz postavil na korčule a všetkými silami sa snažil korčuľovať rýchlo, ale vlastne sa len šmýkal na mieste. Možno sa mi to len zdalo, ale trocha dynamičnosti by sa naozaj hodilo.

Na záver treba povedať, že NHL 2002 sa jednoznačne podarila. Mňa osobne aj napriek prvotnému odporu veľmi chytila. Systém kartičiek sa veľmi podaril a núti vás hrať lepší a lepší hokej, aby ste mali viac a viac kreditov. Po všetkých stránkach je NHL 2002 krok vpred. Štandardná atmosféra burácajúceho štadiónu a tvrdej muziky počas prerušení je opäť skvelá a veľmi vťahuje do hry. A tak posúvam moju otázku zo začiatku recenzie o jeden rok vpred. Ak máme dokonalú grafiku a realizmus, čo sa ešte dá vylepšiť v NHL 2003?

Zase nejlepší simulace hokeje v podání programátorů z EA.

Zřejmě není třeba blíže zdůrazňovat o jaký herní styl se jedná. Další díl veleúspěšné série vyšel v posledních dnech devátého měsíce. Programátoři z EA Sports si dali opravdu záležet a odstranili poměrně dost chyb z předešlých dílů. NHL 2002 dává hráči velmi reálný požitek z téměř dokonalého hokeje. Konec konců - to každý očekával. Za ty léta se už moc věcí (kromě grafického zpracování) zlepšovat nedá, ale pár drobností se vždycky najde. Když už jsem načal grafiku, bylo by podivné, kdybych ji blíže nerozpitval, protože působí opravdu nádherně. Animace jsou velmi propracované, což se určitě bude líbit náročným hráčům (amatéři se také pokochají).

Diváci v aréně povzbuzují horečně své hokejisty – různě tancují, pokřikují a očividně se baví. Někteří jsou dokonce oblečeni do dresu svých týmů. Často jsou k vidění i diskuse s rozhodčím, ale v hádce o platnosti obdrženého gólu určitě neuspějete. Asi největší novinkou jsou opakované záběry v průběhu hry. Když se vám podaří nějaký big hit, nebo když se brankář zaskví povedeným zákrokem, obrazovka se přepne do rozlišení 16:9 a daný moment se vám třikrát za sebou zopakuje. Zase si nemyslete, že se vám opakuje každý bodyček. I když to vypadá velmi efektivně, i tato novinka vás brzy omrzí (což je zákonité). Pokud nejste typem hráče, který zrovna netouží po tomto způsobu zdržování, nezoufejte, protože animace se dají omezit, popř. i vypnout. Kromě opakovaných záznamů je docela zajímavý pohled při samostatném nájezdu. Obrazovka zmodrá a kamera snímá hru těsně za hráčem (nebo před ním). Je to ale věc vkusu. Někomu se to líbí (včetně mě), ale setkal jsem se i z názory hráčů, kterým tato vychytávka nepadla do oka. Všechny tyto bonusy a animace jsou bohužel velmi náročné na hardware.

Když se jdou například hráči rozbruslit (tentokrát jede na led celý tým), kamera zabírá vše pěkně ze shora, aby jste si mohli prostudovat místo vašeho budoucího vítězství (nebo také prohry). Pohled je to sice pěkný, ale pokud nemáte dost výkonné vybavení, nastane parádní sekaná. Naštěstí samotná hra je trochu chápavější v požadavcích konfigurace vašeho PC, a tak vám nic nebrání si to užít a dát soupeři na frak. Tímto uzavřeme kapitolu grafiky a posuňme se do pasáže hratelnosti. Hra nabízí tradiční typy hratelných módů (sezóna, mezinárodní utkání, trénink apod.). Můžete si vybrat ze čtyř druhů obtížnosti. Jestli jste byli zvyklí v předešlých sériích střílet nadměrné množství gólů, tak si budete muset odvyknout, protože nasázet tradiční příděl branek není žádná sranda. Na nejtěžší obtížnost jsem hrál pár zápasů, ale pak jsem to vzdal a zkusil nižší třídu. Na každodenním pořádku jsou totiž výsledky typu 0:0 či 1:1. Vstřelit více než tři góly je dost obtížné (ne však nemožné). Zase se musí uznat, že i váš brankář je opravdu třída. Všichni jsme byli zvyklí na to, že jsme dostávali z minima střel maximum gólů. Jak se ale zdá, tyto pochmurné časy jsou fuč. Týmy jsou dost vyrovnané, ale záleží také na štěstí. Někdy to jde jako po másle a jindy obstřelujete bránu bez zřetelnějšího zářezu. Příjemným zpestřením je také hodnocení vašich výkonů.

Do hry byly implantovány i peníze, za které nakupujete sběratelské kartičky některých hokejistů (asi 190). Není to jen pro potěšení, ale má to i vliv na výkon hráče. Třeba kartičku Dominika Haška můžete zužitkovat ve prospěch toho, že bude nějakou dobu chytat jako bůh (není to sice nic nového, ale teď to myslím vážně). Tou dobou nemyslím několik zápasů, ale několik minut! Naopak výměnou jiné karty můžou být hráči dočasně rychlejší než dříve. Tyto novinky jsou sice zajímavé, ale nejsou reálné a je to chyba, které se výrobci dopustili, protože z toho zanedlouho udělají ještě sci-fi. Výkon hráčů přece nemůžete ovlivňovat!. Je to nenápadný druh dopingu a posun hry k akční arkádě je dost zřetelný. Peníze ale nedostáváte za každý vstřelený gól, ale jen za to, co se vám podaří napoprvé. Hra má totiž seznam určitých úkolů (např. výhra o tři branky, udržení čistého konta, vstřelený hat-trick, víc než patnáct střel za třetinu atd.). Tyto questy fungují pro každou obtížnost zvlášť. Abych to shrnul, tak za první zápas dostanete nejvíce peněz, protože toho nejvíce splníte. Asi jste už pochopili, že časem se příjem chechtáků zmenší, protože nebude co překonávat. Z toho vyplývá, že kupování kartiček nebude jednoduché, jednak pro peníze, ale také proto, že v balíčku se budou objevovat hráči, které už máte. Trochu mi zatrnulo, když jsem viděl úvodní ukázku (tzv. intro). Co k němu dodat? Je sprostě nudné a nevhodně krátké.

Místo toho, aby vás úvodní ukázka naladila do bouřlivé hokejové atmosféry, tak z toho máte jen žaludeční vředy. Musím vás ale uklidnit, protože hratelnost, grafika a také zvuková složka jsou ve všech směrech dobře zpracované. Když už jsem navodil atmosféru kritiky, měl bych vznést vzdor vůči absenci hry u mantinelu a řádně pokárat inteligenci samotných hráčů (kotouč je pár metrů od hráče, ale když si dotyčného neoznačíte, s radostí přihlíží, jak si jej zpracuje protihráč). Někdy jsou hokejisté moc aktivní a vjedou do útočného pásma dříve než vy. To se stává i ve skutečnosti, ale ne čtyřikrát za sebou hned po buly!!! Nezbývá nic jiného, než si na to najít systém. Nejlepší bude, když s tím budete předem počítat. Další hrubkou, která se vyskytovala v každém díle kanadsko-americké NHL, je rozdělení týmů v módu tournament. Ve skutečném turnaji bývají obvykle čtyři skupiny po čtyřech týmech a ne dvě skupiny po osmi mančaftech! Zdaleka nepodstatná věc, ale pro opravdové fandy fatální prohřešek popírající veškeré zvyky.

Jedním z nenápadných nedostatků je také počet rozhodčích. Jak je nám známo, v opravdovém hokeji se na ledě pohybují hned tři, kdežto ve hře pouze jediný – respektive hlavní sudí. Pár chybiček jsem tady napsal, ale ve skutečnosti je jich mnohem více. V porovnání s novinkami a vylepšeními z minulých let vám to však nijak nepokazí celkový dojem z hraní. NHL 2002 je zase nejlepší a jsem hodně zvědav na to, jak bude vypadat další díl…