Pearl Harbor

Slaďák a akčňák v jednom. Co víc si přát???

Ve filmovém šoubyznysu se pohybuji již nějakou dobu, a tudíž mám plné právo označit osobu Michaela Baye za ryze destruktivní, která se doslova vyžívá v detonacích všeho možného. Jak sami uznáte, v historii celé kinematografie naleznete jen málo lidí, kteří by se mohli srovnávat s mužem, jenž povznesl žánr akčního filmu do závratných výšin. Přiznejme si, kolika režisérům se podařilo natočit snímky s takovým rozpočtem jako právě Michaelu Bayovi, chlapíkovi, který se sice živí natáčením televizních reklam, ale mnozí z nás jej spíše znají coby stvořitele těch nejefektnějších a nejdražších velkofilmů? Fascinující je také Bayova úchylka, která vyplývá z jeho touhy natáčet stále větší a monumentálnější snímky. Stačí se jen poohlédnout o pár let nazpět a ihned se vám vybaví filmy, které udělaly na zlatém plátně trhlinu tak velikou, že by černá díra mohla jen tiše závidět. Zatímco Mizerové byly ve srovnání z dnešními Bayovými opusy jen chabomyslným odvarem, Skála rapidně přitvrdila tam, kde to již dlouhou dobu scházelo – respektive na poli akčního filmu, který se začal počátkem pětadevadesátého pomalu vytrácet z centra dění.

Ač tak či onak, druhý Bayův snímek sklidil po celém světě neuvěřitelný obdiv, a to jak u diváků, tak kritiků. Těžko si jinak mohu vysvětlit ono toužebné očekávání po dalším trháku z Bruckheimerovy producentské dílny. Tehdy jím byl právě Armageddon, apokalyptická vize konce světa ztělesňující nerovný souboj mezi partou buranských naftařů a meteorem o velikosti Kansasu. I přes mnohé výhrady se i tentokrát mohl Bay blaženě usmívat, neboť mu zisky z tohoto snímku zajistili nemalý finanční obnos. Avšak poté jako by se slehla po ambiciózním režisérovi zem, jen tu a tam se v tisku objevily kratičké zprávy o velikém projektu, který má svým ojedinělým pojetím pokořit veškeré válečné snímky z dob druhé světové války. Zakrátko se celý svět dozvěděl, že dvojice B+B (rozumějte Bruckheimer a Bay) hodlá natáčet milostný románek odehrávající se na pozadí nejslavnějšího bombového útoku. Jen stěží si mohli nenasytní diváci vyprosit více než Michaela Baye na režisérském postu, klučinu, který měl s obdobnými tématy nepřehlédnutelné zkušenosti. Po několika měsíčních přípravách nastalo zdlouhavé natáčení, a poté, co zazněla poslední klapka, se natočený materiál zkrášlil nezbytnými počítačovými zásahy, následně pak putoval do střižny, kde byla jeho stopáž usměrněna na „ubohých“ 183 minut. Zatímco v USA byl film přijat velice rozporuplně, samotní tvůrci si nijak nelámou hlavu, neboť pouze doposud vydělal jejich snímek něco přes 400 miliónů amerických dolarů a i nadále tak činí. Sám Bruckheimer přiznal, že s Bayem nenatáčejí filmy pro kritiky, ale pro širokou veřejnost diváků-laiků, kterým nesejde na tom či onom detailu. Z pohledu českého diváka a nezávislého studentského kritika musím přiznat, že i já jsem byl Bayovým velkofilmem ohromen, ne-li poblouzněn. A přitom se nejedná o žádný průlomový snímek, ale o vyslovenou šmakovou podívanou se dvěma odlišnými tvářemi.

V té první nám tvůrci předkládají tu lepší stránku světové vojny, kdežto ta druhá, patřičně horší, nám prezentuje hrůzostrašný japonský nálet na Pearl Harbor se vším všudy, co k němu patří. Celý film navíc působí kompaktně, nenaleznete v něm žádné hluché místo či scénu, která by se jevila coby zbytečná. A přestože se ani příběhová struktura neřadí mezi ojedinělé, mohu s klidným svědomím konstatovat, že se jedná o nejlepší biják dosavadní letošní tvorby. Obdobně jako v předešlých Bayových snímcích, i tentokrát nás zápletka staví mezi dva titulní hrdiny. Rafe McCawley (Ben Affleck) a Danny Walker (Josh Hartnett) se spolu kamarádí již od raného dětství, společně prožili nejedno dobrodružství a také snili o stejném snu - oba se totiž chtěli stát vojenskými letci, kteří se proslaví ve jménu své vlasti. Jejich snahu protlouct se mezi elitu bojových pilotů dokumentuje i neslavný seskok ze stodoly na papírových křídlech, anebo únos otcova práškovacího letadla se šťastným koncem pro oba výtečníky. Avšak nyní se datuje rok 1940 a Spojené státy vstupují do druhé světové války. Rafe a Danny už nejsou těmi malými hošany, ale pohlednými mladíky, kteří jsou povoláni do americké armády, aby bránili svou vlast před případným útokem německého vojska. Oba nasedají do kokpitu svých letounů a po dvou letech perného výcviku jsou ochotni předvést své zkušenosti v samotné praxi. I přes mnohé problémy způsobené leteckými akrobaciemi přímo na cvičišti se oběma borcům dostává největšího uznání, zejména Rafeovi, který si svou drzostí vynutí oblíbenost u svého nadřízeného – podplukovníka Doolittla (Alec Baldwin). A právě tento vztah se brzy prokáže klíčovým. Nebojácný Rafe přijímá nabídku svého „šéfa“, s výmluvným gestem opouští svého přítele a po tajnu odplouvá k britským břehům, aby se zde připojil ke členům jednotky RAF bojujícím proti Němčourům.

Ještě předtím se však sympatický Rafe seznámí s pohlednou dívkou Evelyn (Kate Beckinsale), s níž si po několika nezdarech vybuduje silný citový vztah. Avšak v okamžiku, kdy oba pochopí, jak moc se mají rádi, se jejich cesty rozcházejí – Evelyn je převelena do Pearl Harboru (na zdánlivě prosluněný Havaj, kde nehrozí žádné nebezpečí) a Rafe odchází dobrovolně do Anglie, jak bylo již dříve avizováno. Oba však zůstávají v kontaktu, doufajíce, že se zase jeden večer shledají. Doba plyne jako voda a Rafe poznává krutost vzdušných soubojů a z toho plynoucí nebezpečí. Záhy si uvědomuje chybu, kterou učinil, když se rozhodl přestoupit k RAF. K tomuto závěru dospívá příliš pozdě a v momentu, kdy je jeho letadlo sestřeleno, již není šance na záchranu už tak zpackané situace. Rafeova stíhačka mizí v mořských vlnách a její pilot je oficiálně prohlášen za mrtvého… Evelyn stíhají kruté chvíle. Nemohouce se vymanit z pocitu viny končí jako zakřiknuté a nedotknutelné děvče. Až o tři měsíce později vyslyší četné prosby svých kamarádek a na tragickou událost letmo zapomíná. Evelynino pochroumané srdce tak končí v náruči Rafeova nejlepšího kamaráda Dannyho. Aby byl děj o to zapeklitější, vše se patřičně zamotá ve chvíli, kdy se na scénu vrátí „vzkříšený“ Rafe, který se celou tu dobu ukrýval v okupované Francii, a tudíž nemohl svou dívku kontaktovat.

Dle očekávání se z Rafea a Dannyho stávají nepřátelé. Když se však nad prosluněným Pearlem Harborem nečekaně zjeví japonská Zera, budou muset vzájemnou nevraživost překonat, nasednout do bojových letounů a díky své sehranosti a týmové spolupráci vyprášit Japoncům jejich huňaté čapky… Rozhodl jsem se nijak nenapínat čtenáře této recenze a vyslovit konečný ortel již nyní na počátku kritiky. Pearl Harbor je zkrátka brilantní podívaná a společně s Pánem prstenu se jedná o jeden z nejočekávanějších filmů tohoto roku. Zároveň je opus Michaela Baye až podezíravě podobný Tmavomodrému světu, a to nejen z hlediska zápletky (milostný trojúhelník). Tuto dosti nepravděpodobnou skutečnost, že vznikly v tu samou dobu ve dvou různých státech dva téměř totožné snímky, si dokáži vysvětlit jen tím, že i takovéto náhody mají ve filmové historii obdoby (Den nezávislosti a Mars útočí, Armageddon a Drtivý dopad). Nutno podotknout, že každý ze zmiňovaných titulů má něco do sebe. Zatímco Tmavomodrý svět pojednává o českých letcích, a proto je nám jeho téma o to bližší, Pearl Harbor naskýtá jak romantickou procházku růžovým sadem s perfektními hereckými výkony, tak i zběsilou a úchvatnou čtyřicetiminutovou scénu, v níž je bombardován Pearl Harbor. Obě odlišné části jsou výborně natočené a plynule do sebe zapadají.

Největší obavy jsem měl z romantické části, protože snímkům podobného zaměření příliš neholduji. Avšak mé překvapení bylo o to větší, když jsem zjistil, že mě úvodní hodina a půl naprosto bavila, stejně tak jako následná akční pasáž. V první půli filmu nám Michael Bay představuje odhodlané hrdiny, kteří jsou rozhodnuti bránit svou vlast i za cenu vlastního života. Obzvláště zábavné jsou okamžiky, v níž se Ben Affleck sbližuje s Kate Beckinsale. Ne, že by byl Pearl Harbor vyloženou komedií, ale v první půli filmu se častokrát uchychtnete, nejednou se i zasmějete. Ale v případě Bayových snímků se jedná o jakousi tradici (vzpomeňme na Armageddon). Následující zbytek filmu pak připomíná výjev z Bible. Apokalypsu. Prosluněný „Havaj“ se v mžiku mění v peklo, respektive v rozedranou planinu, která se tak nechvalně zapsala do dějin amerického národa. Scény, které bazírují na rychlé akci, jdou Bayovi evidentně od ruky. Každou vteřinu se po plátně míhají bomby, střely brázdící vzduchem, torpéda, japonská Zera nebo střepiny detonujících budov, lodí, letadel apod. Vše je svižně natočené a technicky dokonalé, dojemné a smutné zároveň - nic prostě nezadrhává! Druhé půli filmu lze jen máloco vytknout, snad jen přestup mezi zpopelněným Pearlem Harborem a americkou odvetou mohl být úspornější… Srdcervoucí jsou však i proslovy Jona Voighta v roli amerického prezidenta Roosevelta, kterému zbaštíte cokoli, co vyplyne z jeho úst. Naštěstí není Pearl Harbor ani tak patetický, jak jsem předpokládal.

Na plátně se sice několikrát objeví plápolající americká vlajka, ale bez ní by to nebylo ono. Vše má ve filmu své opodstatnění, stejně tak jako poslední půlhodina. Přestože není tak efektní jako nálet na Pearl Harbor, je daleko napínavější, což je dáno jejím nepředvídatelným vyvrcholením (až do závěrečných titulků vám vlastně není jasné, kdo se pro koho obětuje). Osobně jsem byl koncem překvapen, protože jsem očekával daleko jiné vyústění. Pearl Harbor je nefalšovaným velkofilmem tohoto roku a už pouze z tohoto důvodu byste si na něj měli vymezit čas. V prvé řadě se nenechejte zmást názory amerických kritiků a skutečně se na něj vydejte. Je to nezapomenutelná pastva pro oční bulvy. Michael Bay nám naservíroval nezvykle chutný koktejl, za který by se nemusel stydět ani Steven Spielberg. A jeho chuť je opravdu, ale opravdu slaďoučká. Na své si totiž přijdou jak romantikové a romantičky, tak i prudérnější povahy. Lepší pozvánku už nevykouzlím, takže pelášte do kina!!!