Válečné hry: Alexandrijský prstenec

Nová stará válka

Po přečtení reklamy na zadní straně obálky může čtenář dojít k jedinému závěru: Autor této noticky evidentně nemá ani rámcové ponětí o obsahu knihy. Abych to uvedl na pravou míru, stručně shrnu několik prvních stran textu: Lidé již dávno ovládají větší část galaxie a z donucení žijí v míru s dalšími dvěma rasami. Nejlepší, avšak zakázanou, zábavou nejbohatších magnátů všech ras jsou válečné hry. Ty sestávají z nenápadného pošťouchnutí primitivních civilizací proti sobě a následných sázek na vítěze.

Nyní se chystá nejmonstróznější hra všech dob. V zapadlé části vesmíru byla nalezena na jednom kontinentu primitivní lidská civilizace a rovněž civilizace jejích protivníků na obdobném stupni vývoje. Pro větší zajímavost je třeba ještě zaletět do minulosti a ukrást Alexandra Velikého v okamžiku těsně před smrtí a rovněž největšího starodávného velitele soupeře. Jaká to bude válka - postavit největší vojevůdce obou ras proti sobě!

Aby toho nebylo dost, tak obě civilizace obývají malou část Prstence, který jistě jen pouhou náhodou jakoby z oka vypadl stejné monstrózní stavbě z románové série Larryho Nivena. Těžko říci jak v dalších dílech série Válečné hry, ale v této knize je samotný Prstenec jen nepodstatnou kulisou.

V nastávající válce ovšem nestojí proti sobě jen slavní vojevůdci, ale v neméně tvrdém ekonomickém boji i vyspělé rasy sázející na nastávající masakr, objevují se zmínky o stavitelích Prstence a v pozadí stojí ještě malá, byť velmi vlivná skupina.

Kniha se drží tří dějových linií - obou vojevůdců a pozorovatelů. Oba vojevůdci o sobě navzájem vědí a snaží se postavit armádu k poražení odvěkých protivníků a pozorovatelé intrikují a sázejí.

Nástin děje slibuje zajímavou pseudohistorickou válečnou SF, kde oba vojevůdci začnou z ničeho formovat své armády. Alexandr po vzoru svých veleúspěšných "Makedonců" a jeho nelidský protivník (jako obvykle) po vzoru podezřele připomínající dálný východ. Daly by se očekávat taktické manévry, nabírání sil a závěrečné monumentální setkání a bitva obrovských armád.

Z tónu předchozího odstavce se dá lehce vydedukovat, že tomu asi tak docela nebude. Bojů je jen minimum. Čemu se tedy vojevůdci věnují? Politice? Taktice? Zkoumání záhad cizího světa? V podstatě ničemu. Oba dumají nad historií a údělem hrdiny. U Alexandra se do snést - komu nic neříká jméno Dareius, může se podívat do učebnice dějepisu pro základní školy. U jeho soupeře je to však filozofování bez jakéhokoli kontextu.

Problémem je, že v celé knize se dozvíme jen minimum informací o historii obou ras (o té třetí ani nemluvě, o té se nedozvíme absolutně nic). Autor tedy předkládá děj bez jakýchkoli souvislostí, pozadí nebo důvodů. Není známo kdo jsou ti záhadní boháči, proč se baví právě takto a co se vlastně v tomto vesmíru jiného děje. Zdá se, jako by nic kromě her nemělo význam.

Bohužel ani v samotné hře se v podstatě nic neděje. Většina autorova úsilí je věnována prokreslení psychologie dvou hlavních postav, ale vedlejší jsou již jen letmo nahozené figurky. Dokonce i samotný děj je jen souborem několika málo nesouvisejících událostí, které ukazují genialitu hlavních hrdinů.

V celé knize lze jen těžko nalézt nějaké živoucí postavy. Celé to připomíná jen loutkové divadlo vykalkulované a řemeslně zpracované. Dramatický náboj i gradace ztrácejí sílu přeskakováním mezi dějovými liniemi.

Obálka je sice pěkná, ale s dějem nemá absolutně nic společného.

Soudě podle prvního dílu jde o řemeslnou SF se spoustou motivů, které však nejsou ani využity, natož aby byly dotaženy do konce. Kniha sice neurazí, ale rozhodně ani nenadchne.

Pro řemeslný průměr průměrné hodnocení pět bodů z deseti.