Final Fantasy: Esence života

A počítačový software stvořil ženu… Pohlednou a chytrou...

Poslední dobou jsem v kinech svědkem toho, jak se k nám prodírají zvyky ze zámoří. Stále častěji je promítaní v kinosále plném lidí doprovázeno hlasitými narážkami, smíchem na nevhodných místech, chroupajícím popcornem, rozesmátými puberťáky, šustícími sáčky a pípajícími mobilními telefony. Doposud jsem byl s těmito fakty smířen, ovšem až do doby než jsem navštívil projekci snímku Final Fantasy.

Právě při ní jsem poprvé narazil v kinech na příslušníky japonské národnosti, kteří sice neměli žádné potuchy o dějové linii, ale i přesto se evidentně bavili, o čemž svědčili i hlasité konverzace v průběhu filmu, enormně zúžené oči a obaly od čínských polévek, jejichž obsah dokázali strávit během filmu za zcela syrového stavu. A to jsem záměrně vynechal hovor skrze mobilní telefon, který byl veden jedním Japoncem po dobu pěti minut během promítání. A proto všechny rozumné lidi žádám, aby se snažili těmto zlozvykům zamezit, protože jestli tak neučiníme, budou si nevhodně chovající diváci dělat, co se jim umane. A to bychom přece nechtěli! Vraťme se však k tomu, co je podstatou tohoto článku – tedy recenze Final Fantasy. Dílo Hironobu Sakaguchiho mělo silný potenciál již před premiérou, a proto bylo jen otázkou, jak jej nakonec uplatní v praxi. A protože všechny důležité informace byly uvedeny už v obsáhlém preview, které rovněž naleznete na našich stránkách, přeskočme rovnou k zápletce, následně pak k recenzi. Příběh filmu je situován do daleké budoucnosti, do doby, kdy je naše Země stále častěji ohrožována útoky nebezpečných vetřelců.

Právě oni jsou pro naši planetu největší hrozbou. Města jako New York či Houston jsou již dávno zničena a jedinými místy, kde je člověk uchráněn před krádeží své duše, jsou obrovské kryty zajištěné nespecifikovatelnými štíty. A právě v těchto „bunkrech“ živoří poslední zbytky obyvatelstva, nejvýše postavení politici a vojenské složky státu. Hlavní hrdinkou filmu je doktorka Aki Rossová, která společně se svým přítelem doktorem Cidem nalezla způsob, jak vymýtit nebezpečné tvory z naší Země. Její nápad bazíruje na mnoha poznatcích získaných během dlouholetých studií. Klíčem k úspěchu je údajně seskupení osmi esencí života (Ovo článek, pták, rostlina, moskevský jelen, esence Země – Gaia apod.), jejichž spojení vyvede lidstvo z třicetiletého zoufalství plného bezmoci a strachu před smrtí. Jiného názoru je tradičně kongres a hlavně Generál Hein, který nemá pochopení pro Akininy úmysly. Podle něj je jediným způsobem očisty použití laserového děla Zeus. K tomu, aby jej však aktivoval, musí získat přístupové kódy, k čemuž potřebuje vyvrátit Akininy plány a přesvědčit kongres o jediné možnosti volby.

A proto ve chvíli, kdy se hlavní hrdince podaří získat sedmou esenci, je Dr. Rossová prohlášena za mentálně labilní a společně se svým komandem nadobro uvězněna. Paradoxně se právě cela ukáže pro Aki jako nejlepší „myslitelna“. V polospánku vyřeší poslední útržek chybějící skládanky a přesvědčená o své pravdě uniká se svými přáteli naleznout osmou esenci. Ta se nachází podle slov Dr. Cida v jádře obrovského kráteru, který je považován za rodné hnízdo nenasytných mimozemšťanů. Infikována příchozí rasou mimozemšťanů je Aki doslova posedlá svým poselstvím a osmou esenci je rozhodnuta získat za každou cenu, i za ztrátu vlastního života. Proto se se svým bývalým přítelem, velitelem bojové jednotky Deep Eyes, vydává do míst, odkud není návratu, aby zde svedla tuhý boj o záchranu světa… Ještě před vstupem do kina jsem si zpestřil nudné deštivé chvíle, které předcházely mé návštěvě, přečtením několika recenzí od předních českých kritiků a paradoxně jsem ve všech narazil na tutéž výtku. Jejich autoři se v nich marně dožadovali kvalitnější zápletky, která by o něco více zaměstnala jejich mozkové závity - třeba složitějším podtextem, nebo několika zvraty.

Můj názor je od těch jejich zcela odlišný. Když si představím onu prekérní situaci, že bych se měl při pozorování tak efektního a ojedinělého snímku navíc prokousávat spletitým příběhem, dělá se mi z někdejších vzorů mdlo, jak mohou být tak nelidští a zpropadeně pitvorní. Osobně mi absence propracovaného děje nijak nezkazila celkový dojem z filmu. Přesto všechno, co bylo v daných recenzích vůči Final Fantasy vzneseno, musím dílo Hironobu Sakaguchiho po právu očistit od špíny, jež zcela zbytečně dosedla na jeho štít. Filmoví tvůrci dokonale vystihli pojem moderní sci-fi a z omšelé záchrany světa před slizkými vetřelci vymačkali naprosté maximum. Příběh je navíc okořeněn řadou psychologických vsuvek, které činí z průměrné sci-fi film daleko zajímavější než před nedávnem X-Meny (s odstupem času se mi na ně názor výrazně změnil a já pochopil, že psát recenze bezprostředně do zhlédnutí filmu není tou nejlepší volbou, jak snímku udělit to nejvhodnější bodové ohodnocení).

Úchvatné jsou samozřejmě i akční vložky a momenty, kdy se na plátně míhají, byť jen po krátkometrážní dobu, mumifikovaná těla ohavných příšer. Vzhledem k tomu, že takovýchto záběru je ve Final Fantasy nesčetně mnoho, nemusíte se zbytečně obávat, že by vás film přestal bavit. Na plátně je stále se na co koukat, vaše oční bulvy zažijí nejspanilejší grafické orgie, za to váš mozek postihne výpadek na necelé dvě hodiny reálného času. Jestliže jsem však byl něčím zaskočen, byla to právě má naivita, nebo přemíra očekávání, která zapříčinila, že jsem již po úvodních deseti minutách filmu pochopil, že počítačem vytvoření herci jsou i nadále “hudbou budoucnosti“. Ve Final Fantasy nám tvůrci předkládají celou plejádu scén, v nichž sehrávají podstatnou roli právě lidé, a pokud se nemýlím, jedná se o vůbec první snímek naprogramovaný v útrobách multimediálních PC, ve kterém se objevuje imitace člověka v pozici titulní postavy (nepočítáme-li Toy Story, kde byla tehdejší technika na zcela jiné úrovni). Ano, autoři Final Fantasy si nastavili laťku hodně vysoko, když se rozhodli pokořit peřeje řeky tak divoké, že její zdolání se zdalo býti téměř nemožné.

A přestože je výsledek nadmíru uspokojující, rozhodně nemůžu vyskakovat blahem do závratných výšin a vykřikovat, kam že se poděla filmová realita. Špičkoví programátoři se sice snažili seč mohli, tvorbě snímku věnovali čtyři dlouhá léta, ale jejich film zůstává daleko za snímky hranými, poněvadž výsledná forma ještě neodpovídá skutečné realitě. Mírné nedostatky jsou zřetelné na všech postavách a projevují se hlavně v jejich pohybech, úšklebcích či rozhovorech. Ostatně sám jsem zastáncem názoru, že počítačový software nikdy neumožní napodobit člověka tak dokonale, že by to lidské oko nerozpoznalo.

Avšak díky precizně odvedené práci filmových tvůrců i vy tento problém brzy překlenete a vzápětí již budete vnímat film jako jakýkoli jiný, akorát s tím rozdílem, že po jeho skončení budete ještě několik minut sedět přibiti k sedadlu a ptát se v duchu sami sebe, co na nás tvůrci vytasí příště. Final Fantasy je velkolepá podívaná, která by neměla uniknout žádnému příznivci filmové kinematografie. Je to zajímavá směsice psychologické sci-fi s prvky akčního filmu. Ovšem měl bych-li porovnat snímek s díly hranými, počínal bych si s kritikou jinak. V žádném případě neočekávejte od filmu bůhvíjaké zázraky, poněvadž byste mohli být po jeho skončení kdovíjak zklamáni. Hlavní předností Final Fantasy jsou bezesporu počítačové animace, které hravě strčí do kapsy veškeré Dinosaury, neposedné Mravence či přiblblé plastikové Hračky. A právě předchozí věta se mi jeví coby nejsilnější argument, proč do toho skutečně jít. Neváhejte a okuste něco, co jste ještě nikdy předtím nemohli zažít! Stojí to za to!!!