Čokoláda

Ve francouzském městečku s poetickým názvem Lansquenet jakoby se zastavil čas. Píší se padesátá léta 20.století, ale město dýchá životem předků, výdobytky techniky sem ještě nedorazily, po dlážděných ulicích se namísto automobilů prohání parta dětí hrající si s obručemi. Všichni lidé žijí spořádaným životem, chodí pravidelně do kostela, drží půst a alespoň navenek se chovají k sobě přátelsky. Pod laskavým, ale přísným dohledem hraběte Reynauda, člověka těšícího se velké vážnosti, udržují bezkonfliktní atmosféru. Až jednoho dne městem zavane severní vítr a spolu s ním sem zavítá černovláska Vianne se svou malou dcerkou. Pronajme si obchůdek na náměstí, aby zde otevřela „chocolaterie“.

Otvírat cukrárnu v době postní je ovšem pro hraběte naprosto nemyslitelné, zvláště když vůně čokolády i roztomilé laskominy za výlohou začínají neuvěřitelně dráždit smysly jeho oveček, o jejichž mravnost mu jde. Po prvním setkání s Vianne ovšem nabývá Reynaud nepříjemného pocitu, že tato ženština do jeho stáda nezapadne. Nejen, že si nedá říci po dobrém, ale navíc je snad ateistkou a její dítě nemanželské. Rozezlen vyhlásí jí a její cukrárně válku. „Mí předkové odtud vyhnali hugenoty, s Vámi to bude mnohem jednodušší.“ Netuší, nakolik silnou soupeřku ve Vianně najde. Do jejího obchůdku totiž nalézá cestu čím dál více lidiček, jejichž život není ve skutečnosti tak bezstarostný, jak si sám hrabě namlouvá. Trápení s manželem, který nejenom nadmíru chlastá, ale je zároveň čítankovým příkladem surovce, nemožnost vidět vlastního vnuka nebo „jen“ neutěšeně dlouhá sexuální abstinence v manželském životě, to jsou bolístky, na něž má Vianne, která je opravdovou znalkyní lidských duší, ty nejsprávnější náplasti. A to nejen v podobě čokolády, bonbónů a dalších sladkostí, ale i vlídného a chápavého slova, nezištného skutku…..

Nejlepší film, nejlepší herečka v hlavní (Juliette Binocheová) a vedlejší roli (Judi Denchová), nejlepší adaptovaný scénář, nejlepší hudba - to je pět kategorií, v nichž se film Čokoláda ucházel o sošku americké filmové akademie. A přestože nakonec nezískal ani jedinou, určitě ve Vás tento křehký a přitom vitální příběh o vzájemném pochopení, úctě, lásce a konfrontaci konzervativních pořádků a touhy po svobodě zanechá hluboký dojem. Možná hlubší toho oscarově vítězného - Gladiátorova. Za Čokoládou stojí režisér švédského původu Lasse Hallström, jehož předchozí film Pravidla moštárny si dva Oscary odnesl. Hallström v Čokoládě opět dokázal, jak výborným filmovým vypravěčem s absolutním smyslem pro atmosféru a obraz je. Ponuré městečko plné šedých, unylých barev dává do protikladu s ostře červenými pláštěnkami dvou právě příchozích obyvatelek městečka, s lehkostí pracuje i s dalšími symboly, z nichž největší význam má bezesporu rozverný severní vítr, který přináší do stereotypního chodu městečka nové impulzy.

Hallströmovi se do ruky dostal opravdu kvalitní scénář Roberta N. Jacobse, který byl napsán na motivy románu Jean Harrisové. Hlavní devizou scénáře vedle poutavého příběhu jsou báječně napsané charaktery hrdinů, kterých je na tak malé městečko sice hodně, ale všechny bezezbytku jsou opravdové, životné, ne černé a ne bílé, nesoucí si své radosti i starosti. První housle samozřejmě hrají Vianne a hrabě Reynaud. Vianne, žena s horkou a po své matce tuláckou krví v žilách, rozdávající svými dobrotami potěšení a radost jiným. Upřímná a vždy ochotná pomoci, toužící hltat život plnými doušky, navenek si jistá vším, co dělá, uvnitř ovšem pochybující a ze všeho nejvíc si přející najít klidný domov pro svou malou dcerku, což při její „jiné“ povaze a předpojatosti okolí není vůbec lehké. Její protihráč zakládající si na tradičních hodnotách morálky a katolického vyznání, je větším pokrytcem než si jeho okolí dokáže přiznat. Opustila jej žena, což tvrdošíjně zatajuje a tento svůj hřích se snaží napravit tím, že dává dohromady jiné manželství. Jeho úsilí je ovšem naprosto kontraproduktivní, což si v závěru musí přiznat. Není v jádru zlým člověkem, pouze vyznavačem odlišných životních hodnot než Vianne, v níž zaslepeně vidí svou úhlavní nepřítelkyni. Vůně a chuť čokolády má však opravdu kouzelnou moc, o čemž se bude nucen sám přesvědčit. Své důležité místo v dokonale fungujícím orchestru ovšem mají i další postavy - stárnoucí a na první pohled nerudná Armande, trpící víc než čím jiným odlukou od svého vnuka, v manželském životě nešťastná Josephine, nacházející v cukrárně nový domov, přátele i smysluplnou práci. Starý mládenec se psíkem, pokoukávající po ženě, která drží smutek za manžela padlého za 1.sv.války nebo kočovný cikán s uhrančivým pohledem, jemuž neodolá ani samotná Vianne.

Výše uvedené party, ale i ty další jsou s přehledem zahrány výraznou hereckou ekipou, jíž samozřejmě vévodí Juliette Binocheová jako Vianne. Přesvědčuje, že je jednou z nejkomplexnějších hereček v současnosti vůbec, schopná si přesvědčivě pohrát s jakoukoliv rolí. Další herci si skvěle poradili s rolemi, které pro ně nejsou až tak typické, viz např. Judy Denchová, kterou diváci po celém světě znají jako Bondovu nadřízenou M., nyní coby trápící se babička Armande, nebo Carrie-Anne Mossová (Trinity v Matrixu) jako její dcera, úzkostlivě vychovávající svého jediného syna. Třešničkou na této Čokoládě je pak účast Johnyho Deppa, který si roli charismatického cikánského tuláka náležitě vychutnal. Ačkoliv je právě Johny asi největší hereckou hvězdou snímku, zbytečně na sebe neupozorňoval a doplnil tak mozaiku výborných hereckých výkonů. Příběh téhle kouzelné a hřejivé Čokolády byste si zkrátka neměli nechat ujít. Její příjemná chuť Vám nejen na jazyku zůstane hodně dlouho.