Mumie 2: mumie se vrací

Kdo si z přítomných čtenářů tipne na vítěze?

Tvůrci první Mumie vyšli na diváky správným směrem. Nejprve vydali pár týdnů před premiérou záměrně vystupňovaný trailer, následně pak zajistili snímku silnou komerční reklamu, v níž se nešetřilo pochvalnými slovy. Jen málokdo mohl odolat skvělé sestříhané upoutávce – snímek v duchu dobrodružství Indiana Jonese se brzy stal letním hitem, který zadupal do země mnohé favority, u nichž se dal úspěch očekávat s daleko větší pravděpodobností. Avšak já osobně jsem odolal fikanému záměru a v tehdejší době, kdy byl snímek uváděn do českých kin, jsem dal přednost Wachovským a jejich Matrixu, jehož věhlas v Americe zapříčinil své.

Poprvé a naposled jsem tedy viděl Mumii Stephena Sommerse teprve nedávno, kdy jsem si ji čirou náhodou vypůjčil ve videopůjčovně. Po zhlédnutí jsem si udělal o filmu vlastní obrázek. Místo toho, aby však Mumie předčila veškerá má očekávání, podobně jako tenkrát Matrix, na celé čáře mě zklamala. Po opětovném spuštění traileru, který se mi dodnes válí na disku, jsem totiž zjistil, že v oné upoutávce byla nastřádána snad veškerá akce z první Mumie a většina záběrů s ohavnými ofáčovanci – zkrátka to nejlepší z celého snímku. Proto jsem byl zvědav, zda-li i tentokrát, v době, kdy už se českými kiny prodírá Mumie druhá, vyšli tvůrci obdobným směrem jako minule.

K této otázce mě opět přiměl skvělé nadupaný trailer, který uveřejnila společnost Universal před několika málo měsíci na Internetu. „Mumie se vrací“ se odehrává devět let poté, co byli legionářem Rickem a švarnou egyptoložkou Evelyn zhatěny nebezpečné plány zpráchnivělého Imhotepa a jeho milenky Anck-Su-Namun. Pokračování se nese ve víceméně podobném duchu – dočkáme se známých hrdinů, opět nás bude sžírat svými údernými útoky plešatý Imhotep a do celého děje výrazně promluví i bývalý vztah mezi Imhotepem a Anck-Su-Numan. Příběh je totiž opět situován do tajemného města Hamunaptra, kde se o řádný zmatek a diváckou zábavu v sále postará jednak zmíněný Imhotep, tak i nečekaně nový zloduch egyptského původu, jehož přezdívka „Král škorpiónů“ vzbuzuje u slabších povah patřičný respekt. Ačkoliv se tentokrát vyhnu pasáži, v níž tradičně seznamuji čtenáře se stručným popisem děje, mohu všechny nabuzené diváky uspokojit konstatováním, že je druhá Mumie přeci jen o něco lepší než ta předchozí.

Tento výsledek je zapříčiněn také faktem, že společnost, která obě Mumie sponzorovala a tvořila jim jakýsi podpěrný špalík, se po diváckém úspěchu prvního dílu odhodlala investovat do připravované druhé části, jež volně navazuje na tu předešlou, poněkud výraznější obnos peněz, co se číslic vyjadřující hodnotu balíku týče. V samotné praxi se tento krok prašulíchtivých producentů projevuje v bodě zvaném „speciální efekty“. Na rozdíl od předchozí Mumie, kde jsme se řádných trikových orgií dočkali až v samotném závěru, se dvojka nese v poněkud akčnějším tempu, čemuž odpovídají i nakousnuté triky, jejichž počet oproti první části znatelně vzrostl. Takovéto záběry, v nichž se divácká pozornost ubírá především na ohavné Mumie s protáhlými pysky či děsivé Škorpióny, se místy vyskytují ve filmu až v takovém množství, že výsledná scéna působí mnohdy chaoticky až přeplácaně. To platí hlavně o závěrečném finále, které spíše než mohutný filmový finiš připomíná počítačovou hru.

Těžko mohu tento tah tvůrců označit coby zákeřný, avšak přeci jen by výsledná forma působila o to lépe, kdyby se filmaři trochu odtrhli od záměru okořenit svůj nový film tou největší měrou počítačových efektů. Ač tak či onak, pro mnohé tvůrce nedostižný cíl v množství nastřádaných speciálních triků – tedy první epizoda Hvězdných válek zůstává i nadále neohrožena, v klidu si sedíce na vyhřátém trůnu. Nakonec se zdá, že pozice snímku George Lucase zůstane zachována až do doby, než do světových kin vstoupí jiný trhák – filmová verze herní série Final Fantasy (ta má být vytvořena kompletně v počítači). To jsem však maličko odbočil od tématu, kterým je nyní kritika druhé Mumie. Dalším záporem, který se stane pro mnohé diváky jistě nepřehlédnutelným (zvláště pro ty, kteří neměli tu čest zhlédnout jedničku) je přemíra vtípků a hlášek směřující na úkor první Mumie. Jestli jste tedy plně pochopili význam předchozí věty, určitě si dokážete představit, když se do kina vydáte s někým, kdo zná první díl asi tak dobře jako já techniku tvorby počítačových efektů! Proto chci všem takovým doporučit, aby si před návštěvou kina pečlivě přehráli první díl, aby záhy ušetřili své známé či bližní v kinosále zcela nevhodných otázek na téma

„nechápu-význam-této-hlášky“. Závěrem bych ještě mohl diváky obeznámit s hereckými představiteli. Avšak vzhledem k tomu, že se obsazení až tolik nezměnilo, pojmu zmínku o účinkujících hercích opravdu stručně. Své nehorázně placené umění nám předvedou Brendan Fraser (Rick), Rachel Weisz (Evelyn), John Hannah (Jonathan), Freddie Boath (syn obou hlavních hrdinů), Arnold Vosloo (Imhotep) a konečně Honza Nykl (Brouk Pytlík)… I přesto všechno, co bylo vůči druhé Mumii vzneseno, mohu s klidným svědomím uzavřít další kapitolu spadající do rubriky filmové kritiky. Mumie se vrací (nebo chcete-li The Mummy Returns) je totiž pokračováním, které se rozhodně neztratí v silné konkurenci, podobně zaměřené - nejenže je mnohem delší, efektnější a vůbec celkově hodnotnější než předešlý díl, zároveň si nový počin režiséra Stephena Sommerse zachoval tolik poutavou atmosféru, která byla tak typická pro Mumii první a dobrodružství Indiana Jonese. A to je dobře, jedině dobře…