Vyhnání z ráje

Velice zvláštní film, který se tváří jako jedinečný…

Po nedlouhé době jsem se opět vydal do kina na ryze český film. Jeho režisérka, scénáristka a hlavní producentka v jedné osobě - Věra Chytilová - se zapsala do podvědomí českých diváků především filmem Dědictví aneb kurva hoši Guttentag, který si v našich krajích brzy získal status “kultovní česká komedie“. Kdo z nás by si nepamatoval línou postavu Bohuše, který si tak rád vyhříval svůj pivní bachor na sluníčku, ležíce na nafukovacím lehátku, maje po boku pštrosa nesnášejíce jediné vajíčko a především krásnou Irenku, zaměstnankyni nedalekého nevěstince? Klíčem úspěchu se tehdy stal Bolek Polívka, představitel hlavní role a veliký kamarád Věry Chytilové.Ani tentokrát režisérka Chytilová neobsadila do hlavní role svého nového snímku nikoho jiného, než samotného Bolka.

Nemáme se čemu divit, Věra zřejmě lpí na kvalitě, kterou Bolek Polívka zajisté představuje (vzpomeňme na jeho výkon v Zapomenutém světle). Avšak odbočme od tohoto úvodu a upněme svůj zrak na řádky následující, kde vás blíže seznámím s dějem. Ačkoli by mohl leckterý divák očekávat kdoví-jak kvalitní příběh, musím takového jedince či skupinku diváků zklamat - ani tentokrát nás dvojice Polívka + Chytilová neuštědřila svých vizí, bazírujících na bizarních situacích a životních myšlenkách a otázkách, které jsou v průběhu jejich společných filmů dále rozvíjeny, mnohdy završeny do extrémního konce.

Takto stručně by se jistě daly popsat díla, které vzešly ze společného úsilí obou filmařů. Jiná není ani komedie Vyhnání z ráje. Hlavním hrdinou je ztrpklý režisér Rosťa, který se vydává se svým poměrně chudým štábem nezávislých filmařů na neznámou nudistickou pláž, kde by rád natočil úvahový dokumentární snímek na biblické téma. Hladký průběh natáčení, které je jen ojediněle narušeno nespokojeností nahých komparsistů a jejich výtkami vůči daným scénám (třeba v okamžiku, kdy si režisér umane, že se několika členný štáb herců přesune do ledově svěží vody, aby zde natočil jen nepatrný zlomek celého díla).

S přibývajícím časem je ovšem Rosťův plán postupně komplikován příjezdem jeho rozhádané manželky, dále mladíkem, který pravidelně narušuje se svým vodním skútrem každodenní průběh natáčení, ale i rozmary hlavního producenta a jeho sotva zletilé dcerky, s níž táhne režisér za jeden provaz v oblasti sexuálního života… Rosťa se rázem dostává do nezáviděhodné situace, neustále obtěžkáván nátlaky, které se na něj začnou valit ze všech stran, i z těch, ze kterých bychom to mohli jen stěží očekávat. Ráz zápletky začne nabírat na obrátkách a příběh se jen nepatrně přiblíží již zmíněnému extrému. Avšak finální zvrat přichází pozdě, ve chvíli, kdy v kinosále přetrvá jen minimální počet otrlých diváků, schopných zhlédnout ta muka v podobě nahých těl… Abych se přiznal, své návštěvy v kině neukončuji zpravidla předčasně, ovšem někdy ztropím vyjímku, která se odehraje tak jednou či dvakrát do roka. Pokud se dobře vzpomínám, naposled se tak odehrálo minulý rok, v době předvánoční, když jsem se vydal zaměstnat svůj zrak do nejmenovaného ostravského kina, abych jej záhy opustil kvůli střevním potížím, které mě postihly někde v polovině Cesty z města.

To byla ovšem situace zdaleka jiná – faktor, kvůli něhož jsem zběsilý úprk učinil tentokrát, nebyl nijak zaviněn mým organismem, i když, abych se přiznal, některé momentky filmu jsou opravdu nechutné a nedivil bych se, kdyby byl touto nechutností zachvácen něčí žaludek z přítomných diváků v sále. Ačkoliv jsem podle slov ostatních kamarádů, kteří měli taktéž šanci tento snímek zhlédnout, udělal velikou chybu, že jsem u filmu nesetrval po celou dobu jeho délky (závěr byl prý překvapující), ničeho nelituji, alespoň jsem se ušetřil dalších záběrů, v nichž vystupuje zcela nahá dvousetkilová paní s velikými prsy. Nový film Věry Chytilové se tedy nebojím označit coby frustrující a v každém směru nechutný. Jediné, co jej staví do lepšího podprůměru, jsou herecké výkony některých herců, zvláště těch, jejichž tváře moc dobře známe z televizní obrazovky a kteří propůjčili svou tvář postavám, jež ve filmu vystupující zcela nahé!!!

Byl jsem nadmíru překvapen, když jsem na plátně poprvé uviděl pomocníka Bolka Polívky z televizní Manéže, pana Barina (Jaroslav Tichý), jak nám v úvodu filmu prezentuje své přirození, stejně tak jako o něco později Arnošt Goldflam a spousta jiných herců… Naproti tomu - vynikající výkon podává Petr Vacek coby mírně “přiteplený“ Rosťův asistent, Milan Šteindler jako sžíravý producent Igor a nakonec již jednou zmíněná dvousetkilová paní, která se nebála a naproti své nadváze svolila sama sobě ukázat se českých filmových divákům v rouše Evině.

Novým filmem Věry Chytilové jsem tedy rozhodně zklamán a vůbec se mě neptejte, komu jej doporučit. Film je to sice originální a neotřelý, pojednávající o nezvyklém tématu (je to takový film o filmu), ale to nic nemění na faktu, že je převážně určen pro filmové masochisty a stoprocentní přívržence moravského krále. Nic víc, nic míň…