Hannibal

Kanibal podruhé…

Nejslavnější filmový kanibal se vrací. Dr. Hannibal Lecter, vysoce inteligentní šílenec si před devíti lety prokousal cestu na svobodu z přepečlivě střežené klece, a sotva dal sbohem svému jedinému bližnímu (dá-li se to tak nazvat) - agentce Clarice Starlingové, s klidem a tichostí Angličana odkráčel… na večeři. Thriller Mlčení jehňátek v roce 1992 dobyl svět. Tvůrcům přinesl Oscara za nejlepší snímek, oceněn byl i režisér Jonathan Demme, stejně jako herečtí představitelé Dr. Lectera (Anthony Hopkins) a agentky Starlingové (Jodie Fosterová). Nyní nám Hollywood servíruje pokračování tohoto veleúspěšného snímku, tentokrát s lakonickým názvem Hannibal. Je třeba zdůraznit, že za tak dlouhou dobu, která mezi oběma díly uplynula, se mnohé změnilo. Chuť do natáčení pokračování nenašli ani Demme, ani Fosterová. Jediným, kdo zůstal je Anthony Hopkins.

Clarice Starlingová prochází profesním obdobím, kdy se jí příliš nedaří. Mezi agenty FBI aspiruje na zápis do Guinnesovy knihy rekordů v počtu zastřelených a rovněž poslední akce se jí tak trochu vymyká z ruky. Ranou z její zbraně umírá matka malého dítěte a Claricinou slabou útěchou může být příslušnost ke zločinecké branži zastřelené. Před suspendací Clarice zachraňuje jistý podivínský milionář Mason Verger, který krom toho, že je upoután na vozík, postrádá kůži v obličeji. Přesto se může v jádru považovat za šťastného člověka. Je totiž jedinou obětí, která kdy přežila krvelačné řádění Hannibala Lectera. Jediným životním cílem je, překvapivě, pomstít se tomu, kdo jej donutil hodit vlastní tvář psům. Starlingová začíná pro Vergera pracovat a první stoupou jí může být vůně mužského parfému, zachycená na Hannibalově dopise. Lecter mezitím tráví klidné chvíle ve Florencii, kde se coby znalec umění, uchází o významné postavení v tamní knihově. Na jeho pravou totožnost (nepřímo díky Starlingové) přichází místní komisař, kterému ovšem více než o Hannibalovo dopadení příslušnými úřady jde o vlastní zisk. Láká jej třímilionová odměna, kterou nechal vypsat právě Verger. Netuší však, s jakým člověkem-maniakem má čest se znát. Touha zajistit penězi náročnou manželku přebila pudy sebezáchovy a varování Sterlingové přichází až příliš pozdě…

Budeme-li Hannibala hodnotit jako svébytný a samostatný film, vyjde nám řemeslně natočený thriller s jasně čitelným režisérským rukopisem Ridley Scotta, ale také trochu krkolomným scénářem Steva Zailina a Davida Mameta. Scénáristé vycházeli ze stejnojmenné knihy Thomase Harrise, a tak se i film odehrává ve třech dějstvích: nejprve sledujeme počínání Starlingové ve Washingtonu, pak se přemísťujeme za Hannibalem do tajuplné Florencie, abychom se na finále vrátili do Států, kam Hannibal za svou starou známou přijíždí. Jejich setkání pak vrcholí večeří, z níž se asi některým z diváků udělá špatně. A není to jediná scéna, v níž jsou jasně „viditelné“ výsledky Hannibalovy práce. Zkrátka tvůrci se snaží šokovat zobrazováním deformovaného obličeje nebo vnitřností, tedy atributů, které část diváků považuje za neestetické, ale kvůli nimž také část diváků kino navštěvuje. Veškeré nechutnosti se samozřejmě odehrávají v kontrastu s přívětivým výrazem ve tváři vraždícího Hannibala.

Vezmeme-li v potaz existenci Mlčení jehňátek, tedy prvního dílu a provedeme-li srovnání obou filmů, zjistíme, že Hannibal „Jehňátkům“ nesáhá ani po kolena. Tatam je dokonalá atmosféra všudypřítomného napětí, založená na pouhých náznacích, plíživém strachu a propracovaných dialozích mezi Hannibalem a Clarice. Žádné dialogy mezi Hannibalem a Clarice se nekonají, ten osudový vztah obou se někam postupně vypařuje a projevuje se spíš v činech. Veškeré jednání je mnohem přímočařejší a zároveň povrchnější. Anthony Hopkins je sice stále skvělý, ale Julianne Mooreová zůstává pouhou náhradnicí Fosterové. Na její obhajobu je třeba podotknout, že scénář jí nedává příležitost příliš hrát, takže její Starlingová je spíše běžkyní než ženou fascinovanou povahou Hannibala a posedlou jeho dopadením. Nejprve běhá (a střílí) po tržišti, pak se honí za Hannibalem, aby před ním o chvíli později utíkala. A kromě toho se ve svém volném čase, kterého nemá právě nazbyt, věnuje joggingu.

Jestliže „Jehňátka“ i poslední Scottův film Gladiátor získali shodně po pěti Oscarech, v případě Hannibala dle mého zůstane pouze u nenaplněných ambicí. Nic na tom nezmění fakt, že diváci si houfně jeho choutky dopřávají.