Tomb Raider: The Movie

Je vůbec možné, aby se filmové Laře poštěstilo na plátnech kin po úspěších Indiana Jonese, který nasadil laťku hodně vysoko? Ani Simon West není ledajakým Spielbergem, a proto se nechejme překvapit…

Počítačová mánie zvaná Tomb Raider nezná zřejmě hranic. Když byla před několika málo lety zplozena hlavní hrdinka hry, jež nenápadně profitovala a stále tak činí z nekonečné pauzy mezi třetím a stále odkládaným čtvrtým dílem Indiana Jonese, nikdo nemohl tušit, jaké slávy tato prsatá „vykradačka hrobů“ dosáhne. Ani četným filmovým hvězdám se v celé historii neklanělo tolik fanoušků a přívrženců jako právě Laře Croft, ženě, která dobyla monitory veškerých hracích konzolí. Stejně jako v případě playstationové hry Final Fantasy, i při tvorbě filmové verze Tomb Raidera se snažili tvůrci co nejméně kopírovat jednotlivé díly vyšlé na uživatelských PC a obohatit svůj snímek pasážemi a novinkami z monitorů běžně neznalých. Avšak některých kriterií se museli filmaři držet zuby a nehty, neboť by je poté převážná část hráčské populace zcela po zásluze vyhubovala.

Přesto se děj filmu tváří coby novátorský, překvapivě nevychází ani z žádného dílu série. Zápletka jako by z oka vypadla mnohým námětům určeným pro čtvrtého Indyho. Ve filmovém podobenství zachycujícím jen nepatrný zlomek života této odvážné a osamělé archeoložky pátrá Lara Croft po jednotlivých částech stroje, jenž údajně umožňuje cestovat časem. Záměrně jsou tyto součásti roztroušeny do nejrůznějších koutů světa, kde jsou patřičně uschovány v těžko přístupných místech – přesně podle představ strůjců bájné věci. Pátrání zavede pohlednou ženštinu do nevyzpytatelných islandských jeskyň plných sněhové námrazy, stopy v mělké zemině zanechá i při vstupu do kambodžského podzemního chrámu. Kromě nástrah a pastí číhajících všude, kam Lara Croft vstoupí, bude muset samotná hrdinka čelit i skupině zlotřilých padouchů dělajících si zálusk taktéž na stroj času. Zatímco její protivníci se jej snaží zmocnit z očividně zákeřných důvodů, Lara by se ráda opětovně setkala se svým zesnulým otcem. Přestože se nabízí otázka, kdo bude mít v honičce plné šikany a podrazů větší šanci na úspěch, filmovým fandům je již při vykreslení této stěžejní zápletky zcela jasné, ke komu se nakonec větší porce štěstí přikloní.

Přesto doufejme, že když už ne patřičnou nejistotou plynoucí z průběhu děje, bude alespoň příběh oplývat svižným tempem, kvalitními hereckými výkony (jak se na držitelé Oscarů sluší) a záludně vystupňovanými sekvencemi, v nichž nebude nouze o napětí a zatajený dech v kinosále plném lidí. Scénář k filmu je dílem Simona Westa (akční trhák Con Air), který má na svědomí i režii samotného snímku. Natáčet film, který je vytvářen na základě tisíců žádostí plynoucích z vysokého komerčního úspěchu herní epopeje, je stejně riskantní záležitostí srovnatelnou též se seskokem na nezajištěném gumovém laně, jaký nám prezentoval James Bond v úvodu Zlatého oka či dosti odvážný mladík při seskoku z mostu pro balíček nejmenovaných oplatek, ležících na sedadle neuzavřeného kokpitu kabrioletu (znáte tu reklamu, že?). Simon West tak musel s minimem nastřádaných zkušeností čelit v průběhu natáčení četným útokům nejen ze strany dychtivých novinářů a televizních médií, ale zejména si musel dát pozor na hojnou skupinu pařanů, tzv. milovníků počítačových vnad virtuální Lary Croft. Právě tito lidé se zasloužili o řadu povyků,

s nimiž původní plán vůbec nepočítal. Věčné dohady a spekulace byly hlavním důvodem vzniku mnoha obav a nejistot, které ztěžovali filmařům práci natolik, že mnozí měli chuť s projektem nadobro skončit. Naštěstí se tak nestalo. Další problémy se naskytly při konkursu na filmovou představitelku hlavní role. Takový rozruch a zmatek, jaký proběhl při výběru hereckého obsazení, snad filmový průmysl v celé historii nepamatuje. Velikou zásluhu na tomto výsledku měla právě ona skupina fanatických přívrženců, která nejednou zhatila plány tvůrců, které již počítaly s rádoby vhodnou adeptkou na postu svůdné hrdinky. Po Catherine Zetě-Jonesové a dalších pohledných herečkách zakotvila v přístavu naděje novopečená držitelka Oscara Angelina Jolieová (60 sekund, Narušení). Pro roli opěvované hrdinky však musela hodně vytrpět.

Aby splnila veškeré předpoklady zkušené archeoložky trávila sympatická dcera Jona Voighta celé dny v posilovně za asistence příslušného trenéra. Její program zahrnoval i výcvik kanoistiky, základní prvky a znalosti gymnastiky, jógu, kickbox a nakonec i tolik riskantní sport bungee jumping. Určité výtky vůči „nevhodné“ postavě Angeliny Jolieové zažehnali filmaři tím, že již jistou představitelku houževnaté Lary poslaly do maskérny, kde ji pracovníci pro tuto funkci školení zkrášlili tělo řadou molitanových vycpávek a také umělým copem, který byl vpleten do hereččiných vlasů po dobu nezbytnou pro kompletní dokončení filmu. Své si ovšem užil i sám režisér Simon West, který nejenže musel odrážet nekonečné narážky hráčského publika, zároveň musel filmové podobě propůjčit tvář, jakou si film tohoto typu zaslouží. Výsledek je podle jeho slov nadmíru uspokojující (bodejť by též svůj film kritizoval), obdobně jako herecký výkon Angeliny Jolieové, která údajně podala svůj úkol se stoprocentním vcítěním do role počítačové spasitelky. Chystaný film se netají svými vysokými ambicemi, neboť postava Lary má stejný potenciál jako třeba Indiana Jones či nenasytní velociraptoři tvořící silnou reklamní kampaň pro připravovaný třetí Jurský park. Jistá souvislost s trilogií Indiana Jonese není nijak náhodná.

Tvůrci se evidentně nezaobírali špatným svědomím čpícím z tématu, na němž je dobrodružství Lary Croft založeno, poněvadž už počítačová série se netajila inspirací nápadů dvojice Lucas/Spielberg. Nejsem si plně vědom, nakolik vadí tento fakt ostatním, ale pevně věřím, že už se s tím filmoví diváci nějak vypořádají. Těžké to míti nebudou, přihlédneme-li k časové propasti, která se po premiéře Poslední křížové výpravy stále prohlubuje (a nejvíce se tato skutečnost projevuje ve vráskách a šedinách Harrisona Forda). Doufejme, že bude tento půst alespoň částečně zapomenut kvalitou díla Simona Westa. Do stanovené premiéry zbývá již jen pár týdnů, avšak já nevidím sebemenší důvod, proč bychom si nemohli zbývající dobu zkrátit opětovným přehráním některého z dílů. Skutečnost, že kvalita počítačového Tomb Raideru s rostoucím pořadovým číslem klesá, je sice nezastínitelná – přesto věřím, že filmová podoba potvrdí pravý opak. Případný úspěch Lary Croft na plátnech kin by totiž mohl programátory z Core Design přimět k porušení jejich slibů – a to, že by začali na základě filmu vytvářet další díl. Počítačový průmysl je opravdu nevyzpytatelný, proto neztrácejte naději (ta ostatně umírá jako poslední)…